Londýn podle Luďka Staňka

pro turisty i ty, co turisty nesnášejí...

První věc, kterou musíte vědět, je to, že Londýn není Velká Británie ani Anglie, ač mapy, různé světové instituce a váš učitel zeměpisu budou tvrdit opak.

Londýn je Londýn, stát ve státě, město, které má vlastní rytmus a vlastní pravidla, často velmi odlišné od zvyků ve zbytku království. Londýňané mají ke svému městu, k jeho fungování, jeho architektuře a obecně k životu v něm podobný vztah jako například k jídlu nebo obchodu. Tedy vrcholně praktický a pragmatický, bez zbytečné sentimentality. Už jen ta architektura – vlastně už od velkého požáru Londýna v roce 1666 se město staví ne na krásu a architektonické finesy, ale prostě tak, aby nejlépe plnilo svůj účel. Samozřejmě, najdete tu výjimečné stavby velkých současných architektů, ale ty jsou stavěny vždy spíše coby „vyjádření“ architekta, zadavatele nebo prostě doby, nikoli jako něco, co má primárně lahodit oku.

Ostatně, když najednou stoupne cena pozemků v dříve zanedbané východní části centrálního Londýna, tedy obávaném East Endu, začne tu okamžitě růst jedna výšková budova za druhou, a teprve když je jich dvacet, si někdo všimne, že díky nim už není vidět dřívější dominanta města, katedrála svatého Pavla. Tohle nás samozřejmě staví před problém, protože Londýn turistům nenabízí vybrané architektonické památky jako Řím, arogantní eleganci jako Paříž nebo sympatické bonvivánství, kterým vás uhrane Barcelona. Londýn je město, kde se za všech okolností drží noha na plynu a do zpětného zrcátka se kouká pouze z nutnosti. Díky tomu nebude na následujících stránkách tolik zajímavých staveb, ale zase se tam objeví spousta dobrých hospod, restaurací, obchodů a mnoho dalších zajímavých míst. Protože energie těchto míst, to je to, o co jde v Londýně především.

Město samotné má podle údajů z roku 2006 sedm a půl miliónu obyvatel v oblasti tzv. Greater London, ale obecně se tvrdí, že reálné číslo, po započítání odhadovaného množství všech nikde neregistrovaných, pololegálních či vyloženě nelegálních obyvatel, bude někde u devíti miliónů. A jejich počet stále stoupá. Už proto, že Londýn jako město nesmírně bohatne. Město vytváří téměř třetinu celého britského HDP.

Za tímhle hospodářským zázrakem nestojí nikdo jiný než Margaret Thatcherová.

Ta 27. října 1986 spustila tzv. Big Bang, tedy masívní deregulaci londýnské burzy. Její růst se od Big Bangu pak už vlastně nezastavil. Díky burze a potažmo celému CITY, jak se nazývá místní finanční centrum, pak dramaticky bohatne celé město. Až se tedy někde octnete v Londýně tváří v tvář cenám, o nichž budete mít dojem, že jsou naprosto nesmyslné (a to se vám stane, a nejednou), můžete si být jisti, že v tomhle městě rozhodně jsou lidé, kteří si je mohou dovolit zaplatit.

A je tu další problém, s nímž se tento bedekr bude potýkat. V Londýně je prostě příliš mnoho věcí. Koupíte tu v podstatě absolutně cokoli, ať už je to předmět, služba, nebo cokoli jiného. Nabídka zábavy je tu víceméně nekonečná, jsou tu nejlepší fotbalové kluby na světě, neproslulejší evropské muzikálové i divadelní scény, většina velkých evropských filmových premiér mimo festivaly probíhá právě tady.

Tento bedekr tedy nikdy nebude dokonalý a vyčerpávající. Nicméně udělal jsem vše pro to, aby v něm byla všechna místa, jež mne samotného v Londýně baví, plus místa, která je prostě potřeba vidět, ať už se vám líbí, nebo ne. Průvodce je rozdělen přibližně na třetiny, přičemž první část je určena těm, již se do Londýna chystají poprvé, druhá pak těm, kteří už Big Ben viděli, vědí, jak se dostat z letiště do centra nejen nejrychleji, ale i nejlevněji, a chtěli by poznat i ta místa v Londýně, kam vás běžné bedekry nepošlou. Poslední část je pak věnována místům zcela neturistickým, místům, jež jsem objevil díky svým přátelům v Londýně a která byste měli navštívit, pokud si chcete připadat jako zcela zasvěcení obyvatelé tohoto města.

Určitě tam něco schází, určitě se něco změnilo, ale věřte mi, dělal jsem, co jsem mohl, abych vám ukázal, proč je podle mého názoru Londýn nejlepší město na světě. Užijte si ho ...

LONDÝNSKÉ ZAČÁTKY

LONDÝNSKÉ METRO

Prvním heslem v tomto bedekru musí být samozřejmě londýnské metro čili Tube, úzká, přeplněná a vždy nepříjemně vyhřátá (v létě i o více než deset stupňů než na povrchu) nezbytnost. Ať už v Londýně budete dělat cokoli, metro bude vaším hlavním dopravním prostředkem minimálně do té doby, než pochopíte komplikovaný a časově poměrně nespolehlivý (a výrazně levnější) systém dopravy autobusové. Přes tři milióny lidí denně, 400 kilometrů tratí, 268 stanic a 11 linek znamenají, že se v tom z hlavy nevyzná nikdo. Plánek metra je nutností a osoba civící se ztraceným výrazem ve tváři často neindikuje nezbytně turistu, ale prostě jen člověka, který blbě přestoupil. Malé kapesní mapičky najdete ve frekventovanějších stanicích metra v centru hned vedle okénka Assistance, kde vám také prodají lístky, pokud se z nějakého důvodu bojíte automatů na jejich prodej. Pokud jste v Londýně na kratší turistické návštěvě a chcete toho stihnout hodně za krátký čas, pak pro vás bude vhodná One Day Travel Card, která stojí 5,30 libry po zónách 1 a 2 (víceméně centrum) tzv. režimu off peak, což znamená, že od pondělí do pátku můžete učinit první cestu až po půl desáté ráno, o víkendu a svátcích pak neomezeně. Jednodenní travel card navíc platí i jako jízdenka na autobusové linky.

Pokud se hodláte ve městě zdržet déle (třeba týden), rozhodně si pořiďte tzv. Oyster Card, jakousi předplacenou kartu, jež cestování po Londýně výrazně zlevňuje. Potřebujete formulářík (také někde kolem okénka Assistance), tři libry a je to. Mimochodem, až si budete prohlížet mapu londýnského metra, vězte, že se právě zadarmo díváte na oceňované umělecké dílo – Harry Beck, který design v roce 1933 vytvořil, nejenže inspiroval prakticky všechna další schémata podzemních drah po celém světě, ale zamilovali si ho i samotní Londýňané.

V rozsáhlé anketě Londýnského muzea designu a televize BBC, která v roce 2006 hledala nejoblíbenější britský design, se mapa londýnské Tube umístila na druhém místě, hned za concordem.

Užitečný tip: Tube má poměrně komplikovanou, nicméně dodržovanou nepsanou etiketu. Aby se takové množství lidí bez problémů přepravilo, je to koneckonců nutnost. Pravidlem je stát na eskalátorech VŽDY vpravo (spěchající lidé v levém pruhu vás jinak nebudou mít problém poměrně tvrdě, ale s velmi slušným „I'm sorry“ odstrčit), nezdržovat a netlačit se, na nikoho příliš nezírat a tak dále. Nepsaným zvykem také je, že pokud jste dočetl noviny, můžete je nechat na sedadle pro dalšího cestujícího za vámi.

BYDLENÍ V LONDÝNĚ

A je to. Dostali jste se z letiště.

Mimochodem – z každého letiště v Londýně jezdí autobusová linka, jež je levnější, ale téměř vždy zůstane v zácpě, a často dokonce i cestou zpět na letiště. Takže vás bude čekat ponižující plazení před nekompromisní paní na přepážce easyJetu, nákladné přebookování letenky a pak noc na podlaze letištní haly. Také tu jezdí vlakové linky, které jsou poměrně drahé (například Stansted Express 24 liber zpáteční jízdenka, Gatwick Express 28 liber), ale při dobrém načasování byste s nimi neměli mít problém stihnout zpáteční let bez větších dramat.

Tak jako tak – jste v Londýně a potřebujete se ubytovat. V Londýně není problém sehnat ubytování, ale problém je, pokud chcete ubytování dobré a zároveň ne příliš drahé. To „a zároveň“ má svůj význam. Nebudete mít problém sehnat ubytování za 30 liber na noc, ale to si pravděpodobně pronajmete místo velké a pohodlné asi jako vaše skříň. Pokud je v Londýně něčeho skutečně velký nedostatek, je to místo. A proto se za ně platí – a hodně. Většina neluxusních hotelových pokojů, které vám v centrálním Londýně nabídnou (a to i ve tříhvězdičkových hotelech decentních na první pohled), bude na naše poměry nesmírně malá. V centrálním Londýně si prakticky nemůžete dovolit bydlet v podnájmu sám, a to dokonce i v případě, kdy máte celkem slušný výdělek. Prostě to bude nad vaše možnosti. To jen abyste pochopili, že Hugh Grant neměl ve filmu Notting Hill toho velšského spolubydlícího jen proto, že to scenáristům přišlo jako dobrý nápad. Bydlení je levnější směrem dál od centra (zóny 3, 4 a dál), ale pokud jste v Londýně týden, těžko budete chtít tři dny trávit popojížděním.

Varianta Nemám moc peněz, jedu sám a potřebuju jen postel v nějakém klidném místě v centru:

1A GOSFIELD STREET

Tel. 0044 2076369285

Metro: Oxford Street

Malý penzión v postranní a tiché ulici jen kousek od stanice metra Oxford Circus. Podnik vede starší pár: Ital pan Hugo a jeho jihoamerická žena Rosie. Pokoje jsou tu malé, ještě menší sprcha je vždy společná pro dva pokoje nebo je k dispozici studiové apartmá či další minipokoj, ale s vlastním sociálním zařízením.

Není to žádný zázrak, vybavení i celá budova už mají něco za sebou, ale je to v centru, je tu klid a je to celkem levné. Cena bývá maximálně 40 liber na osobu a noc, ale vyplatí se dohodnout se předem a třeba i ukecat slevu. Pokud jste zvyklí na tříhvězdičkové a vyšší hotely, nebude vám to tady asi stačit, ale pokud vám jde o to, pouze přespat blízko centra někde, kde je klid, je tohle pro vás to pravé. Nicméně, vždy je lepší předem zavolat, protože Hugo a Rosie nebývají vždy doma a stálá recepce tu chybí.

Varianta Jsem ochoten něco utratit:

PARK PLAZA RIVERBANK LONDON

www.parkplaza.com/londonuk_riverbank

Metro: Waterloo

Hotel s nádherným výhledem na Temži a Westminster stojí přímo na nábřeží a patří do globální sítě.

Jste naprosto blízko centra, máte nádherný výhled a železniční stanici Waterloo hned za rohem. Noc vás tu vyjde podle sezóny a také podle toho, jak a kde si pokoj zarezervujete, na přibližně sto liber za klasický dvoulůžkový pokoj. Za tuhle cenu se v téhle oblasti Londýna podíváte na řeku tak maximálně z nábřeží. Ano, celé je to trochu korporátní a nepříliš útulné, ale znovu opakuji ... máte výhled na řeku!

Varianta Právě jsem dobře prodal firmu na šroubky a je mi všechno jedno:

COVENT GARDEN HOTEL

www.coventgardenhotel.co.uk

Metro: Covent Garden nebo Leicester Square

V téhle cenové kategorii (bavíme se o +/–300 librách za pokoj a noc) najdete v Londýně neuvěřitelné množství ubytovacích zařízení, včetně dvou hotelů Iana Schragera (to je chlapík, co měl Studio 54 a pak ho napadlo stavět hotely, dávat do nich nábytek od Phillipa Starcka a účtovat nesmyslné částky za cokoli, čeho se v nich dopustíte), které se jmenují St. Martins Lane a Sanderson. Takže proč právě tenhle hotel v Covent Garden? Protože kvůli víceméně unifikovaným designovým speciálkám nemusíte jezdit do Londýna. A protože tenhle hotel tak nějak podvědomě splňuje to, co čekáte od Londýna. Elegantní, ale diskrétní, luxusní a nesmyslně drahý, ale šarmantní. Navíc je v samém srdci Covent Garden, tedy místa, které ztělesňuje energii současného Londýna jako máloco.

ST. MARTINS LANE HOTEL

www.stmartinslane.com

Metro: Leicester Square, Charing Cross

No, když už jsem se o tom hotelu jednou zmínil, tak ho sem dám. Ano, je nesmírně drahý. Ano, je designový takovým tím až vlezlým způsobem (v atriu sedíte na velkých zlatých zubech), ale je to dnes asi nejvíc cool hotel v Londýně. A je tu jedna z věcí, jež vám nikde neřeknou, ale které jsou hodně v pohodě – když se ubytujete ve vyšších patrech zadního traktu, máte z okna (tedy z té velké skleněné stěny přes celou stranu pokoje) nádherný výhled na St. Paul's. Místní restaurace Asia de Cuba a také hotelový bar jsou zatraceně drahé záležitosti, ale pokud jste v Londýně od jisté společenské třídy výš, je prakticky povinnost dojít se sem předvádět.

Tohle nejsou samozřejmě jediné čtyři hotely v Londýně, dokonce to nejsou ani jediné čtyři hotely, které bych vám chtěl nebo mohl v Londýně doporučit. Ale jisté je, že od té doby, co existují internetové rezervace, už hotely, jejich adresy a přehledy nepatří na papír, ale na Internet.

Navíc – specializované portály dnes nabízejí na neustále se proměňujícím a bujícím londýnském hotelovém trhu nejrůznější speciální nabídky, extra slevy, bonusy a podobně. Většina velkých rezervačních portálů už má stránky v češtině, a pokud češtinu nepotřebujete, rozhodně bych vám chtěl doporučit www.bookings.net, se kterými mám dlouhodobě skvělou zkušenost.

---

LONDÝN ZA TŘI DNY

Představte si to – jste v Londýně poprvé na víkend a chcete vidět všechno. Pokud se budete držet následujících tří tras, máte skutečně reálnou šanci, že víceméně všechno, co zajímá turisty, za tři dny doopravdy uvidíte.

DEN PRVNÍ (ve kterém se vrhnete přímo do centra dění)

TRAFALGAR SQUARE

Metro: Charing Cross nebo Leicester Square

Kdyby to bylo na mně, tohle heslo bych klidně vynechal. Trafalgarské náměstí je zamořené holuby a turisty, není tu v podstatě nic zajímavého, nepočítáme-li Nelsonův sloup a vchod do Národní galerie. Jenže z nějakého důvodu žádný turista v Londýně tohle místo nechce vynechat. A navíc, když začnete tady, máte zbytek londýnských „turistických nezbytností“ na dosah ruky, a můžete je tedy vyřídit rychle a bez zbytečných cavyků.

Náměstí má pro obyvatele Londýna daleko menší význam než pro turisty, občas se tu pořádají politické demonstrace a Nelsonův sloup (nikdy jsem nepochopil, že když chcete někoho uctít, strčíte jeho pět metrů vysokou sochu na 46 metrů vysoký sloup, takže na něj není vidět) slouží Londýňanům jako místo schůzek. Občas je tu nějaká kulturní akce, ale znovu nic, kvůli čemu byste se museli znepokojovat, snad s výjimkou tzv. čtvrtého soklu na severozápadní části náměstí. Původně tu měla být socha Viléma IV., ale nebyly na ni peníze a zůstal prázdný. Během často poměrně zuřivých debat o tom, co by na něm mělo být, tu mimo jiné (a často bez povolení) vystavovali mladí britští výtvarní umělci, přičemž socha Těhotná Alison Lapperová od Marka Quinna jednoznačně vedla co do způsobené kontroverze. Chytrý tip: Přímo na Trafalgar Square (respektive rohu s Cockspur Street) je Texas Embassy Cantina, místo, kde dostanete absolutně výbornou margharitu a překvapivě nikoli drahé, zato velmi dobré jídlo, většinou tex-mex.

LEICESTER SQUARE

Metro: Leicester Square

Pokud má Trafalgar Square alespoň trochu rustikální image, Leicester Square (které je jen 300 metrů pěšky do kopce z Trafalgar Square nebo stanici metrem z Charing Crossu) je už doopravdy jen turistické peklo, v čemž tak trochu připomíná Václavské náměstí. Vždy je tu příliš mnoho lidí, vždy máte dojem, že tu jde jen o to, dostat z vás peníze, a vždy si v místních barech a kavárnách musíte hlídat peněženku před kapsáři. Na Leicester Square jsou čtyři multiplexy a odehrává se tu naprostá většina britských či evropských filmových premiér. Hned za rohem je Comedy Store, nejvyhlášenější komediální klub, místo, kam rozhodně musíte zajít, pokud vás tak jako mne baví stand-up komici. Rohový dům vedle kasina At The Empire byl na přelomu tisíciletí místem vzestupu a pádu nejambicióznějšího nočního klubu v Evropě jménem Home. Fungoval dva roky, než ho policie zavřela kvůli drogám. Dnes jsou tu studia MTV UK, z nichž se mimo jiné vysílá show komika Russella Branda. Chytrý tip: nově otevřené kasino At The Empire. Když do něj vejdete (stejně jako ve všech ostatních kasinech v Británii se musíte registrovat), hned pod schody je schovaný pokerový klub Face To Face, který je zajímavý tím, že jako jediný v Londýně nabízí o víkendech odpolední turnaje. Pokud se sem vydáte, rozhodně po hře, jež nedopadla podle vašich představ, nenadávejte personálu v rodném jazyce. Množství krupiérů a dealerů je tu z České republiky a Slovenska nebo Polska.

PICCADILLY CIRCUS A PICADILLY

Metro: Piccadilly

Nejznámější náměstí v Anglii, speciálně díky obrovské stěně reklamních neónů na severozápadní části náměstí. Na náměstí samotném toho jinak příliš mnoho zajímavého bohužel nenajdete, vyjma fontánu Shaftsbury Monument Memorial Fountain, na jejímž vrcholu je soška Anterose. Pokud rádi nakupujete, bude pro vás zásadní obchodní dům Lillywhites, který je plný většinou sportovního zboží nejrůznějších designérských značek za výprodejové ceny. Na rohu Piccadilly Circusu a Regent Street má také svoji novou základnu nejznámější z londýnských pouličních kazatelů, Phillip Howard. Ten se proslavil především svou těžko přeložitelnou hláškou „be a winner, not a sinner“ a také svým „totálním nasazením“, kdy jen s malým zesilovačem a mikrofonem dokáže uprostřed rušné ulice kázat dlouhé desítky minut bez jakékoli přestávky o tom, že nakupování vás odklání od lásky k Bohu, ale že všichni máme ještě šanci, pokud se napravíme, což je samozřejmě z jistého úhlu pohledu naprostá pravda.

PŘES REGENT STREET NA OXFORD STREET A OXFORD CIRCUS

Metro: Tottenham Court Road, Oxford Circus, Bond Street, Marble Arch

Pokud se vás snažil Phillip Howard od něčeho uchránit, pak právě od Oxford Street (ostatně právě tady měl Howard původně svou základnu, než se ho westminsterské radnici povedlo vystrnadit).

Dostanete se na ni přes Regent Street (v Apple Store se můžete zdarma připojit na Internet), která vás dovede na Oxford Circus uprostřed rušné Oxford Street. Dva a půl kilometru dlouhá ulice, na níž je několik set obchodů, se stala turistickou tepnou Londýna právě proto, že tu turisté, ale i obyvatelé Londýna utrácejí každý den těžko uvěřitelné množství peněz za prakticky cokoli.

Ulice začíná na východní straně u stanice metra Tottenham Court Road, pod budovou Centre Point, bez nadsázky jedním z nejohavnějších domů v téhle části Londýna, a táhne se na západ, kde končí na hranici Hyde Parku, přičemž přibližně uprostřed se nachází Oxford Circus. Je tu všechno – jednorázové obchody s nesmyslně levným výprodejovým textilem, sexshopy, kavárny, obchodní domy, cokoli.

Je to jedna z nejtradičnějších ulic v Londýně, neboť podle všeho existovala již za Římanů. Pokud nesnášíte davy, tomuhle místu se z daleka vyhněte především o víkendech, kdy je ulice beznadějně ucpaná nejen autobusy a taxíky (osobní auta sem nesmějí), ale i davem, ve kterém se mísí uřvaná mládež, spěchající páry, bezdomovci ... prostě vše, co dělá Londýn Londýnem. Naopak, pokud tu chcete nakupovat v klidu, ideální je pondělní dopoledne, kdy v obchodech není ani noha.

Chytrý tip: Pokud se vydáte po Oxford Street z Oxford Circusu směrem k Centre Pointu pěšky, v příčných uličkách po levé straně najdete spoustu čínských restaurací, jež servírují menu „sněz, co můžeš“ za cenu kolem sedmi liber. V téhle oblasti je to z hlediska poměru ceny jídla a jeho množství ta nejlepší nabídka, kterou vám kdo udělá.

Chytrý tip 2: Pokud uhnete mezi Oxford Circusem a Marble Arch do Bond Street a New Bond Street, čeká vás Bonanza, plná značkových obchodů všech předních značek či zlatnictví, kam chodí nakupovat bohaté Rusky. Luxus se vám tu vyloženě lepí na podrážky.

DEN DRUHÝ (ve kterém budete šlapat napříč parky a vyhlížet královnu či Gordona Browna)

HYDE PARK, GREEN PARK, KENSINGTON PALACE A BUCKINGHAM PALACE, MALL, DOWNING STREET, WESTMINSTER

Metro: Marble Arch, Hyde Park Corner, Green Park, High Street Kensington

Tenhle okruh je ta asi nejpříjemnější turistická nezbytnost, kterou jako londýnští panicové a panny absolvujete. Londýnské parky jsou poměrně příjemné místo víceméně za každého počasí, a tady navíc můžete procházkou zabít dvě mouchy jednou ranou. Osobně mne oba paláce nijak zvlášť nebaví, jsou víceméně pořád obležené turisty, ale ta cesta mezi nimi stojí za úvahu.

Když se vydáte ze stanice Marble Arch, přejdete (respektive podejdete) křižovatku a octnete se přímo na Speakers Corneru, což je taková trochu relikvie z časů, kdy tohle město symbolizovali bobíci, pankáči a červené telefonní budky. Spíš než bobíky dnes v Londýně potkáte ozbrojené policisty v neprůstřelných vestách, pankáči a telefonní budky vymřeli, a když má dnes někdo problém s britskou vládou, nepůjde kvůli tomu sem, ale odpálí se v metru.

Když hned u Speakers Corneru sednete za hezkého a jasného dne na trávník, uvidíte na nebi směrem na jih prakticky nepřetržitý proud dopravních letadel přistávajících na letišti Heathrow a znovu vám dojde, co je tohle město za ohromnou, nenažranou bestii. Cestou na jih dojdete k jezírku The Serpentine. Tady se rozhodněte. Buď se dáte doprava a dojdete ke Kensingtonskému paláci, nebo obejdete jezírko zleva a půjdete po cestě, jež vás vyvede na věčně zacpanou křižovatku Hyde Park Corner. Tu přejdete napříč a jste v Green Parku. Zkuste si trochu užít fakt, že stojíte na místě, které bylo původně bažinaté pohřebiště pro ty, již nepřežili lepru v blízké nemocnici St. James (říkal jsem vám, že tohle město sentimentem netrpí), a sekněte to buď napříč po velkém Constitution Hillu společně s auty, nebo cestičkami okolo. Ten barák, jejž vidíte před sebou, je Buckinghamský palác.

Odtud můžete vyrazit dalším parkem (jmenuje se St. James Park), do kterého se vnoříte hned před palácem, pod ulicí Mall. Tady je také jezírko s cestou okolo, pohříchu ovšem trochu hnusnější než to v Hyde Parku, speciálně, až se budete blížit k jeho konci. Tady narazíte na velké, pískem vysypané náměstí s palácem, za nímž už uvidíte London Eye, obrovské horské kolo a neklamný důkaz toho, že se blížíte k řece.

Projděte palácem na druhou stranu a jste na Whitehallu, jinými slovy, řízli jste to od královny rovnou k parlamentu. Na Whitehallu se dejte doprava, dojděte na Parliament Street (po pravé straně budete mít Downing Street, a když budete mít štěstí, podaří se vám přes masívní mříž a davy turistů nakouknout dovnitř). A jste přímo v srdci Westminsteru. Celou trasu byste od Marble Arch mohli zvládnout za nějaké dvě tři hodinky chůze. A můžete si odškrtnout hned několik turistických nezbytností najednou.

DEN TŘETÍ (během kterého budete koukat na Temži, na Londýn z výšky a možná si užijete i trochu toho moderního umění)

PROCHÁZKA PO SOUTHBANKU A DÁL PO QUEEN'S WALKU

Metro: Pro celou trasu Westminster, jinak třeba Charing Cross, Embankment, Blackfriars či Monument (všechny stanice jsou na opačné straně řeky)

Tahle procházka je absolutní magie, a pokud ji dáte celou za dobrého počasí, budete mít neopakovatelný londýnský zážitek. V nezkrácené verzi vylezete z metra na stanici Westminster, přejdete most a zahnete dolů k London Eye, největšímu horskému kolu na světě, jež se (podobně jako Millenium Dome, ale s daleko větším úspěchem) stalo dominantou Londýna na přelomu tisíciletí a už asi navždy bude symbolizovat bezstarostné a optimistické období vlády New Labour na přelomu tisíciletí. Pokud se vám chce hrát si na turistu, klidně zaplaťte nějakých 15 liber (25 liber za speciální Fast Track lístek, se kterým nestojíte frontu), protože pohled, jenž se vám naskytne, speciálně v době kolem západu slunce, postrádá sice jakoukoli exkluzivitu, ale zato nemá konkurenci. Hned vedle kola je molo, odkud odjíždějí speedboaty na hodně rychlou a adrenalinovou projížďku po vodě směrem do Greenwiche.

Tu přenechte turistům a pokračujte po nábřeží stále rovně. Postupně minete spoustu mimů-soch, podejdete Hungerford Bridge a budete pokračovat stále po nábřeží. Pod Waterloo Bridgem narazíte na trh s použitými knihami, ale budete pokračovat kolem Národního filmového muzea stále dál. V okamžiku, kdy se octnete u OXO Toweru, fascinujícího úkazu, že bez ohledu na to, co byla budova dřív, pokud je dost blízko řeky, vždy se z toho dají udělat byty, si dejte pauzu a třeba si vlezte na jedno z mol. Přes řeku uvidíte St. Paul's ve fascinujícím (a pokud vám přeje počasí, občas i patřičně dramatickém) pohledu. Stále pokračujte kolem řeky, dokud nedorazíte k obrovské bývalé elektrárně, před níž možná bude vztyčená nějaká dost divná věc a kolem které se budou rojit turisté. To je Tate Modern.

TATE MODERN BANKSIDE

www.tate.org.uk/modern/

Budova bývalé elektrárny byla přestavěna na nejhrdější muzeum moderního umění v Anglii. Vedle dobrého marketingu ji zpopularizoval především fakt, že je do něj vstupné zdarma. Což je nadmíru otravné, neboť si bezesporu zajímavé sbírky i jednorázové instalace (ty bývají ve vstupní dvoraně, nazývané Turbine Hall, i na dalších místech) prostě nemáte šanci užít. Bývá tu narváno ve všední dny i přes den, kdy tu sice nedusají davy turistů (malé řvoucí děti nevyjímaje!), ale pro změnu školní výpravy. Ve finále se vám tak může stát, že vystresovaný a pohlcený davem přehlédnete fakt, že se tu vedle Duchampova pisoáru a pláten Jacksona Pollocka vystavují i práce manželů Švankmajerových.

Chytrý tip: V přízemí je skvělé knihkupectví. A ve čtvrtém patře kavárna s krásným výhledem na řeku a St. Paul's. Stejně jako ve výhledu na exponáty i tady vám ale v plnohodnotném zážitku budou bránit davy turistů

ST. PAUL'S

www.stpauls.co.uk

Metro: St Paul's

Tohle je poslední velká věc, o niž nesmíte přijít. Ke katedrále se dostanete buď ze stejnojmenné zastávky metra, nebo přes most Tisíciletí (Millenium Bridge) z dílny architektonické firmy Foster And Partners. Do samotné katedrály proniknete předním vchodem za 10 liber. Vedle pozoruhodného interiéru je zcela klíčová návštěva vrcholu katedrály a Whispering Gallery.

Možná jsem to napoprvé příliš prožíval, protože trpím závratěmi, ale pohled, který se z vrcholu nabízí na Londýn (a z galerie na hlavní chrámovou loď), to je něco, na co se nezapomíná. Whispering Gallery je mimochodem řešena tak, že v ní slyšíte šepot na dálku několika desítek metrů. Pohled z vrcholu katedrály na Londýn je úchvatný a do té doby, než bylo vztyčeno London Eye, neměl víceméně konkurenci. Katedrála je pro Angličany národním symbolem asi jako pro nás Svatý Vít. Její současná podoba (je jisté, že cosi na tomhle místě stálo už za Normanů) je z roku 1668, kdy ji postavil (společně s dalšími 51 kostely po celém Londýně) Christopher Wren v rámci královské zakázky na obnovu města zpustošeného velkým požárem o dva roky dříve.

---

LONDÝN PRO POKROČILÉ

V Londýně už jste jednou nebo dvakrát byli. Pomalu vám dochází, že to, na které letiště v Londýně přiletíte, je z finančního hlediska stejně důležité jako samotná cena letenky. Westminster jste viděli, Buckinghamský palác také – dvakrát. Je čas se porozhlédnout trochu dál.

MONUMENT

Metro: Monument

Monument je z dílny Christophera Wrena a připomíná požár Londýna. Bude to pro vás velká výzva, pokud trpíte klaustrofobií, protože na vrchol Monumentu se dá dostat úzkým točitým schodištěm uvnitř pilíře. Ze samotného Monumentu je poměrně neobvyklý výhled na Londýn, nicméně jakékoli spektakulárnosti brání stále se rozrůstající City na severovýchodní straně. Právě pohled z novostaveb v City proslavil Monument v seriálu Podfukáři, kde má parta podvodníků pronajaté místo na vrcholu jedné budovy v těsném sousedství Monumentu. Pokud tu terasu chcete vidět, je přímo na východě na střeše jedné z budov v Monument Street.

HARRODS

www.harrods.co.uk

Metro: Knightsbridge

Obchodní dům na Knightsbridgi je něco, co musíte vidět. Je vlastněný Muhammadem al-Fajídem (Fayedem), nesmírně schopným egyptským obchodníkem, který to málem dotáhl až na tchána princezny Diany. Vedle Harrods vlastní například ještě pařížský hotel Ritz nebo fotbalový klub Fulham FC. Harrods má striktní politiku, co se týče selekce návštěvníků, nepustí vás sem například v nevhodném oblečení (děravé džíny místní ochranka není schopna vnímat jako módní trend vůbec nikdy, pokud zrovna nejste nějaká extra známá rocková hvězda). A pokud Harrods působí zvenku trochu pohádkově (speciálně v předvánoční sezóně, kdy je dechberoucně nasvícen), co vás čeká uvnitř, je pro nepřipraveného člověka poměrně neuvěřitelné, speciálně v sekci věnované jídlu. Pizzaři jsou tu vyškoleni, aby zvládali zároveň výrobu pizzy a zpěv operních árií, je tu kaviárová restaurace a tak dále. Je to samozřejmě hodně drahé, maličko nevkusné a poněkud dekadentní (Harrods jako jediný ze známých luxusních obchodních domů stále prodává pravé kožešiny), ale nepřipomíná to nic, co by člověk mohl vidět v jakémkoli jiném obchodním domě v Anglii. A pokud máte hodně peněz, dekadence vám nevadí a nevkus jste zvyklí ignorovat, nakoupíte tu v podstatě všechno. Včetně například pozlaceného iPodu.

BRITSKÉ MUZEUM

www.britishmuseum.org

Metro: Tottenham Court Road, Russell Square, Holborn

Britské muzeum je jen kousek od Centre Pointu, a protože jde spíše o turistickou atrakci, bývá zvykem ho ignorovat. Nedělejte to. Jednak je tam vstup zdarma, jednak, i když vás nebudou bavit místní sbírky a speciální výstavy, můžete si prohlédnout, jak vypadá takové moderně dostavěné muzeum v Londýně. A pokud jste čtenáři anglické humoristické literatury a měli jste rádi Davida Lodge a jeho Den zkázy v Britském muzeu, pak už se sem rozhodně vypravit musíte.

REGENT'S PARK A LONDON ZOO

www.zsl.org

Metro: Baker Street

Zoo v Londýně je pro člověka zhýčkaného Trojou poměrně neskousnutelný zážitek. Zoo je malá, a i když je umístěna v krásném prostředí Regent's Parku, působí dojmem, jako když ji tady někdo postavil jen proto, aby tu nějaká byla. Navíc pokud nesnášíte malé vřeštící a často i tučné děti, budete tu trpět ... jako zvíře. Mimochodem, malý vřeštící Londýňan je snad jediný živočišný druh na světě, který je hlasitější než opilý Londýňan. Důvodem, proč zde zoo zmiňuji, je ale okolí. Regent's Park je místo jako stvořené pro procházku. Než se totiž ze stanice metra Baker Street doplahočíte k samotnému vstupu do zoo, jste nuceni „protrpět“ buď příjemnou procházku podél malebné říčky po tzv. Outer Circle, nebo procházku napříč celým parkem přes Inner Circle podél Boating Lake. A znovu, pokud vám přeje počasí a dáte celou věc v příznivou denní dobu (např. všední den ráno), myslím, že vám můžu klidně slíbit, že vás to bude bavit. Za samotnou zoo ručit nemohu, ale koneckonců, nemůžete mít všechno.

Chytrý tip: Cestou stihnete i Muzeum Sherlocka Holmese v Baker Street (mimochodem, adresa 221b Baker Street, kterou detektiv v románech obýval, neexistovala do roku 1932, celé to tedy vůbec nedává smysl), ale s klidným svědomím vám říkám, že ho můžete vynechat. Je tu jeden krám s mnohokrát viděnými suvenýry, pár voskových figurín, a tím to asi tak končí. Jedinou výjimku mohou udělat fanoušci televizního seriálu Dobrodružství Sherlocka Holmese s Jeremym Brettem v hlavní roli. Mají tu komplet 41 dílů ve sběratelském balení!

30 ST. MARY AXE (NEBO TAKÉ THE SWIS RE TOWER NEBO TAKÉ THE GHERKIN ČILI OKURKA)

www.30stmaryaxe.com

Metro: Liverpool Street, Bank

Norman Robert Foster, Baron Foster Of Thames Bank, se na moderní podobě Londýna podepsal zcela nesmazatelně. Doslova. A ať už si o jeho tvorbě myslíte, co chcete, ignorovat ji nemůžete. Starostové jsou do funkce uváděni v budovách, které navrhl, angličtí fotbalisté prohrávají klíčové zápasy na stadiónu, pod nímž je podepsán, turisté dusají po jeho mostě. A všichni přitom mají před očima tuhle budovu.

Za její vznik nese vedle Fostera zásadní odpovědnost Irská republikánská armáda, jež v roce 1992 odpálila bombu kousek odtud a zničila historickou budovu Baltic Exchange, která tu stála původně.

Pak už šlo vše ráz na ráz. V budově je restaurace ve 39. patře, jež byla ale dlouho pouze pro lidi, kteří v budově mají kanceláře, případně pro jejich hosty či ty, již zaplatili asi 1000 liber za klubové členství. Při své poslední návštěvě jsem zaslechl cosi o tom, že restaurace se otevřela i pro běžné zákazníky, ale bohužel jsem tuto informaci nestihl ověřit.

SAATCHI GALLERY

www.saatchi-gallery.co.uk

Metro: Sloane Square

Sbírka Charlese Saatchiho je pro britské moderní umění tím, čím by třeba mohla být nová vlna pro český film. Tedy, kdybychom si představili, že za Perličky na dně dostali jejich režiséři jeden milión dolarů každý.

Tehdy. Je neuvěřitelné, jak zájem jednoho sběratele zcela změnil tvář britského moderního umění. Saatchiho sbírka obsahuje vedle exponátů Damiana Hirsta (jeho slavné krávy nebo žralok ve formaldehydu), bratří Chapmanů nebo Tracey Eminové (její slavná rozestlaná postel) i subtilnější, méně skandální, ale o to zajímavější kousky. Saatchi a jeho mládež (dost paradoxní, uvážíme-li, že mnoha jeho autorům je dnes hodně přes čtyřicet) měli původně centrálu na „banku“ ve stejné budově, kde je Akvárium, ale po neshodách s japonským majitelem objektu (který údajně v poslední fázi sporu chodil po muzeu a kopal do exponátů) se Saatchi uchýlil do zcela nového objektu na Sloane Square v Chelsea, kde by měla být k vidění snad ještě rozsáhlejší část Saatchiho sbírek, a to včetně mé nejoblíbenější a zcela nepřekonatelné „olejové místnosti“ Richarda Wilsona. Několikrát posunuté otevření bylo snad již definitivně stanoveno na léto 2008, takže při troše štěstí byste se už mohli letos tímhle nejdražším a nejkontroverznějším současným uměním na planetě kochat. A, po pravdě řečeno, budete mít kliku. Na svých stránkách Saatchi Gallery tvrdí, že do nové budovy bude vstupné zcela zdarma.

CAFE VERA

Roh Gosfield Street a Cavendish Street

Metro: Oxford Circus

Bez ohledu na to, zda jste typ, co bude jíst raději v čínských „all you can eat“ bistrech, nebo se bude snažit proniknout do The Ivy, existuje fenomén, jejž rozhodně nemůžete ignorovat. Jmenuje se „Full English Breakfast“ a obecně je považován za cosi mezi zbraní hromadného ničení a kalorickou bombou, která se požívá proti veškeré logice hned z rána. V plné sestavě se skládá z fazolí v omáčce, salámku či párečku osmaženého do mrtva, slaniny, s níž je nakládáno stejně, smažených rajčat, smažených hub, smaženého vejce čili volského oka, smaženého toastu nasáklého máslem a extra silného čaje, do kterého si musíte nalít mléko, jinak je nepoživatelný. Je to strašné jídlo, je tak strašné, že fakt, že jde o víceméně národní pokrm, minimálně v nižších a středních společenských třídách, je mimo jakékoli chápání. Abyste měli dokonalý zážitek z Londýna, alespoň jednou je třeba vystavit vaši slinivku soustředěnému útoku. Lze vřele doporučit na kocovinu z místního piva, mám dokonce podezření, že právě tak byl tento pokrm původně zamýšlen.

Kocovina vám jednak umožní do těla dopravit požadované tuky, aniž byste se museli příliš zatěžovat tím, jak celá věc chutná, jednak se nepozastavíte nad tím, že dominantní barva celého pokrmu je hnědá v tolika odstínech, až oči přecházejí. V tuto chvíli dělají podle mého názoru nejlepší full English breakfast v centrálním Londýně právě tady, v miniaturním rohovém podniku, který je přímo přes ulici od proslulého BBC Radio One. Italský rodinný podnik, jejž vede paní Vera, zatímco její muž, ověšený zlatem, se stará o to, aby byly párečky správně spálené, a dcera vám nalévá čaj černý jako maturantovy boty. Občas si tu nesednete, protože sem chodí jednak dělníci z mnoha staveb, které se ve West Endu neustále přestavují, jednak noční vrátní z BBC a podobné party, ale za příjemného počasí je pár stolků venku. Full English tu mají v několika variantách, v cenách kolem čtyř liber.

FABRIC

www.fabriclondon.com

Metro: Farrington

Fabric sídlí v budově, v níž byl původně sklad masa. Ostatně, okolí bylo vždy tradičně jateční. Ne tak dnes – celá oblast je poměrně trendy a samotný Fabric si už od konce devadesátých let drží pověst místa, které je cool, ale zároveň bez výraznějších kompromisů. I díky své poloze se Fabric neorientuje příliš na turisty, sází se tu na kvalitní program a solidní DJs, kteří nemusí být nutně velkými jmény. V okolí najdete několik barů, kde se můžete „vytunit“, než vlezete dovnitř, z nichž nejzábavnější je určitě Beduin, dříve Bed Bar. Je tu i McDonald's mezi anglickými bary, řetězec All Bar One, což znamená, že tahle oblast jede! Kapacita Fabriku je nějakých 2000 lidí a program víceméně vždy zajímavý. Zaplaťte u kasy a vydejte se cihlovou chodbou vstříc velkým dobrodružstvím. Vstupné tu bývá kolem 15 liber.

BAR RUMBA

www.barrumba.co.uk

Metro: Piccadilly Circus

Bar Rumba dnes hostí poměrně zajímavé akce především v oblasti tzv. urban music. Vejde se sem nějakých 500 lidí, jsou tu dva bary a poměrně příjemná atmosféra. I když je to prostorově komerční, hraje se tu stále hodně zajímavá hudba. Je tady noc věnovaná salse, drum'n' bassovou noc tu pořádá klub Movement, v pátek hip hop. Vstupné rozumné.

NOTTING HILL ARTS CLUB

www.nottinghillartsclub.com

Metro: Notting Hill Gate

Absolutní nutnost pro všechny hipstery, speciálně ve středu, kdy tu probíhá noc Alana McGeeho (bývalý manažer Oasis) Death Disco. Vstupné je tu pět a sedm liber (do 23 večer a po 23. večer) a na programu jsou jednak zcela nová jména, jež za nějakou dobu budou hodně známá, nebo dýdžejské sety známých rockerů. Jednu z prvních veřejných produkcí tu měla například Lily Allenová. Pátky a soboty jsou o různých fúzích, přičemž v sobotu odpoledne tu probíhají Rota Sessions, kde se zdarma prezentují mladé nadějné talenty londýnské hudební scény, a nedělní odpoledne tu pak jsou různé vyklidňující večírky. Interiér odpovídá názvu klubu – je to tu hodně artistní a plné lidí, kteří se za artisty považují.

THE END A THE AKA

www.endclub.com

Metro: Holborn

První z opravdu zajímavých mainstreamových klubů, jež se v Londýně objevily v devadesátých letech. A dodnes se tu stojí před vchodem fronty až za roh. Nahoře je The AKA bar, dole překvapivě malý a členitý klub, kde se širšímu publiku poprvé představila taková jména taneční scény jako Layo a Bushwacka nebo třeba Erol Alkan, který zde měl svoji (v mnoha ohledech přelomovou a nezapomenutelnou) noc Trash. The End má, podobně jako další velké taneční londýnské kluby, dobu své největší slávy dávno za sebou, to ale neznamená, že tu nemůžete narazit na zajímavé akce. A navíc, pokud se na taneční scéně stane něco zásadního, tady uvnitř o tom budete vědět zajímavější atmosféru. Já vám to neberu. Nicméně vy nemůžete popřít fakt, že ty smažené kalamáry, co dělají ve stánku hned u jižního vchodu, jsou prostě božské. A je tu i spousta jiných dobrot, jež můžete sníst rovnou nebo si je odnést domů. Mimo jiné tady třeba přijdete na to, že jsou lidé, kteří na ostrovech nemají důvod dělat cider z jablek, když to jde stejně dobře z jiného ovoce. A že výsledný produkt připomíná ze všeho nejvíc šumivé víno, jež někdo nechal příliš dlouho stát na slunci, je všem jedno. Ale vážně. Borough Market je skvělé místo pod jedinou podmínkou. Nepůjdete jako první. Vstupné je většinou pět nebo sedm liber během týdne, třináct o víkendu. AKA bar má vlastní noci a vedle toho tu probíhají neuvěřitelné nedělní afterparties Jaded.

BOROUGH MARKET

Metro: London Bridge

Ano, je to jeden z těch turističtějších trhů ve městě. A ano, takové trhy na Spitalfields nebo v Hackney mají sem v sobotu, jak doporučují všechny turistické průvodce, protože to se tu budete motat mezi zmatenými turisty, kteří obdivují každý vystavený páreček a sýr, jako by nic podobného předtím neviděli.

Dorazte sem ve čtvrtek nebo v pátek, kdy trh slouží jako místo pro nákupy obyvatel čtvrti Borough a kdy je tu víceméně stejné množství stánků jako v sobotu, ale třetina lidí. Po nákupech si dejte pivo v Globu, hospodě uprostřed trhu, kde se točily některé scény z Deníku Bridget Jonesové. Chytrý tip: Restaurace Roast, která je nad trhem, nabízí zajímavý interiér a výborná jídla. Bohužel za ceny běžné spíše ve West Endu.

HAMPSTEAD HEATH A PARLIAMENT HILL

Metro: Gospel Oak

Asi nejmalebnější park v Londýně, už jen proto, že pro většinu turistů je příliš daleko, a tak sem zavítají jen ti, kteří to mají z nějakého důvodu za rohem. Mimochodem jedno z mála míst, kde v Londýně uvidíte volně pobíhat psy (respektive možná jediné místo, kde uvidíte vůbec nějakého psa). Z jižního okraje Hampstead Heathu, tzv. Parliament Hillu, je krásný a netradiční výhled na Londýn přes atletickou dráhu. Park je rozlehlý a udržovaný a je v něm poměrně bezpečno. Jedna z okrajových částí parku pak slouží jako poměrně známá „cruising“ oblast pro gaye. Ostatně, George Michaela tu novináři z bulvárního nedělníku News Of The World načapali téměř doslova s kalhotami u kolen. Pokud jste heterosexuál či žena, můžete si v Hampstead Heathu alespoň zaběhat.

CITY HALL

Metro: Tower Hill

City Hall stojí na Banku hned pod Tower Bridgem a je to místo, kde byl nedávno uváděn do funkce nový starosta Londýna Boris Johnson. Zevnitř je celkem hezký výhled a stavba samotná pak před námi otevírá mnoho otázek na téma „je architekt Sir Norman Foster génius, nebo se nám svými stavbami mstí za něco, co se mu stalo v dětství?“. Bývalý starosta Londýna Ken Livingstone stavbu nazýval „obřím varletem“, ten nový o ní mluví překvapivě diplomatičtěji jako o „cibuli“. Vtipné vzhledem k tomu, že nejznámější Fosterovou stavbou v Londýně je věc zvaná „okurka“, kterou uvidíte přes řeku.

CAMDEN

Metro: Camden Town

Nejznámější londýnský „alternativní trh“ si udělal jméno v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy v místních stáncích londýnští nezávislí módní návrháři (první obchod zde měla třeba později slavná značka bot Gladiator) rozjeli fenomén módy pro mladé, jež později Londýn proslavila. Nyní ale můžete v klidu zapomenout na jakýkoli genius loci.

Oblast mezi stanicí metra Camden Town a mostem přes kanál, za kterým začíná tzv. Camden Lock, je přecpaná stánky s laciným fetišistickým oblečením, ještě lacinějšími tričky s rádoby vtipnými nápisy a naprosto cynickými šmuky pro turisty. Pokud máte dost trpělivosti, občas tu najdete nějaký zajímavý kus oblečení, ale jinak je tahle část Camdenu (kde údajně všechny domy u hlavní ulice vlastní tři řecké rodiny) dobrá tak akorát pro turisty. O trochu lepší to je za mostem (až přes něj půjdete, budete mít těsně před mostem po pravé straně studia MTV), kde je také většinou nacpáno k prasknutí, ale seženete tu poměrně slušné jídlo u pouličních stánků a kvalita nabízeného oblečení a dalších věcí je tu když ne lepší, tak alespoň ne tak jednotvárná. Uprostřed tržiště je restaurace Gilgamesh, která se pyšní pohyblivou střechou (díky níž se část prostoru za hezkých dnů změní v příjemnou terasu) a zajímavým interiérem.

Když půjdete ještě dál za most po Chalk Farm Road a odbočíte nalevo do Stables Marketu, najdete Proud Gallery (www.atproud.net), která kombinuje výtečný bar a skvělé výstavy fotografií. Na tomhle místě pořádá své mejdany i oblíbený hipsterský časopis Vice, takže máte jistotu, že tady budete v místě, kde „se to děje“.

Pokud ale vystačíte s tím, dát si pintu a nasávat atmosféru, můžete to hned u východu z metra Camden Town otočit a zapadnout do hospody World's End. Prý je to největší hospoda v Londýně, ale i kdyby ne, velká je tak, že by se do ní vešly tři výpravy italských studentů. Pod ní nebo, chcete-li, hned vedle je klub jménem Underworld, kde se dá narazit na zajímavé koncerty za slušné vstupné.

Dalším důležitým neturistickým místem je Roundhouse, také na Chalk Farm Road, kde jsou akce všech možných hudebních stylů stejně jako divadelní představení a podobně.

URBANOUTFITTERS

Metro: Covent Garden

Ze všech tří londýnských poboček tohoto obchodního řetězce je právě ten, který stojí na okraji Neal Street blízko Covent Garden, nejzajímavější. Právě tady budou mít vždy ta nejvíce cool trička v Londýně, a vlastně jen když projdete jejich nabídku, bez problémů zjistíte, co se nosí. Ceny jsou tu vyšší, proto se vyplatí vypravit se sem především v období slev nebo pátrat po štendrech se zlevněnými věcmi, jež jsou v každém patře. Naprosto nedostižná je místní nabídka nejrůznějších dárkových předmětů a těch nejnesmyslnějších „nepostradatelných“ zbytečností. Minulé vánoce tu za pár liber prodávali akční figurky Mojžíše, dokonce včetně archy úmluvy.

FORBIDDEN PLANET

www.forbiddenplanet.com

Metro: Tottenham Court Road

Než jsem sem vešel, netušil jsem, že v sobě mám DNA geeka. Ano, mám rád komiksy a tohle místo je jimi narvané. Ale stejně tak je narvané sci-fi filmy, komiksovými figurkami, horory a maskami Supermana a vůbec všemi věcmi, které souvisí s touhle kulturou.

Postavičky Scarface (Al Pacino by se nepoznal) vedle jeho bouráku v nejrůznějších měřítkách. Kostým Jokera z Batmana, mačeta Indiana Jonese, prostě všechno. Ano, je to hračkářství pro lidi nad dvacet, ale to říkám s hrdostí, nikoli se studem. Každopádně právě tady jsem dokoupil všechny chybějící díly Gainmanova Sandmana a pak se nad nimi asi půl roku radoval jako malé dítě.

JAPAN CENTRE

www.japancentre.com

Metro: Piccadilly Circus

Neopakovatelný zážitek můžete zažít jen kousek od Oxford Circusu.

Japan Centre je přeplněné, hlučné, a i přesto, že fotograf David Kraus, kterému vděčíte za fotky v tomto průvodci, nedá dopustit na restauraci Kulu Covent Garden (51 Shelton Street), spousta Londýňanů by se s ním pohádala právě díky Japan Centru. Je tu suši bar a za ním spousta obchodů, kde vás čeká pohled na vyděšené japonské studenty, kteří poté, co zjistili místní ceny, hledají někde tu nejlacinější nudlovou polévku. Klidně se k nim přidejte, ta polévka je dobrá a Londýn opravdu velmi drahý ...

BELGO CENTRAAL

www.belgo-restaurants.com

Metro: Covent Garden

Mezi mými přáteli se ví, že díky svému pobytu v belgické metropoli v devadesátých letech mám na obyvatele Belgie, jejich zvyky, jazyk, kuchyni a kulturu ... řekněme velmi vyhraněný názor. Z tohoto úhlu pohledu může vypadat fakt, že vám tady doporučuji belgickou restauraci v Londýně, jako hodně špatný vtip. Ale vážně. Ne všechno je na Belgičanech špatné.

Respektive, něco z toho, co je otravné, je zároveň i zajímavé. Třeba jejich záliba v mušlích s hranolky nebo silném pivu. Obojího vám Belgo Centraal nabídne hojnost. Na lístku je téměř 50 belgických piv a ceny tu nejsou nijak dramatické.

TAYYABS

www.tayyabs.co.uk

Metro: Whitechapel

Rodinný byznys, jenž utěšeně prosperuje už 30 let. To je zjednodušená verze příběhu této výtečné pákistánské restaurace. V boční uličce uprostřed Whitechapelu najdete klidnou a útulnou restauraci, kde se bez problémů najíte pod 20 liber za osobu, což je samo o sobě zaznamenáníhodné. Podobně jako v dalších asijských restauracích v Londýně tu neprodávají alkohol, můžete si ho ale donést a za mírné korkovné vypít.

Pokud ulítáváte na opravdu pálivých jídlech (pálivých jako opravdu pálivých, ne takových těch pálivých pro turisty, aby se neřeklo), dejte si tanduri. A připravte se na to, že pak chvíli nebudete mluvit ...

CARNABY STREET

Metro: Oxford Circus

Carnaby je tradiční místo londýnského obchodu s módou. Sláva tohohle místa se rozjela v sedmdesátých letech a v jednu chvíli byla skutečně celosvětová (ulice hraje v celé řadě filmů, počínaje Velkým šéfem a Austinem Powersem konče). Dnes je do značné míry unifikovaná a bez překvapení – džíny Diesel si ostatně můžete koupit všude. Za pozornost stojí víceméně jen pár obchodů.

Pokud jste fanoušek fotbalu, oceníte pobočku sítě Soccer Scene a zašlou slávu Carnaby hájí dvě značky, které tu prodávaly prakticky od počátku – Merck a Ben Sherman. Pokud projdete Carnaby až na spodní konec a zahnete doleva a hned zase doprava, ocitnete se před obchodem Bathing Ape. Adorovaná japonská značka tu nabízí trochu předražená trička a další záležitosti, ale pokud jste fanoušek, cena vám bude jedno.

Chytrý tip: v příčné ulici na Carnaby, Ganton Street, je hospoda Blue post, kde se každé pondělí pořádají výstupy stand-up komiků. Místnost v prvním patře je velká tak akorát pro pár lidí, takže je téměř jisté, že si vás některý z komiků dříve či později vybere pro svůj vtípek. Lze tedy doporučit pouze lidem vybaveným dobrou angličtinou, pohotovostí a flexibilním egem, kterému neublíží ani to, když si z vás někdo bude dlouhé minuty před celou hospodou dělat legraci kvůli vašemu přízvuku, povolání či místu narození.

LEAKE STREET

Metro: Waterloo

V Leake Street je tunel vedoucí pod stanicí metra Waterloo a spojuje York Road s Lower Marshem. Dříve sem zajížděly taxíky nakládat zákazníky na Waterloo Station, ale když se vlaky Aurostar přesunuly na zmodernizované St. Pancras, byl tunel uzavřen pro auta a dá se tu projít jen pěšky.

Jednou za čas se tu koná festival streetartu jménem Cans festival, kde můžete najít práce nejlepších britských graffiti umělců, včetně adorovaného Banksyho. Po skončení festivalu jsou sice větší práce odstraněny, ale to, co bylo kresleno přímo na zdi, tu ještě pár měsíců zůstane. Pro pouliční artisty je rychlá návštěva nutností.

---

LONDÝN PRO ZNALCE

Po Londýně se pohybujete zásadně bez mapy, v metru chodíte po eskalátorech vlevo a pomalu přicházíte na chuť ležáku bez pěny (byť stále nadáváte na to, jak je drahý). Už máte pár svých oblíbených míst a pomalu vám začínají lézt na krk turisté – protože to už vy v Londýně nejste. Mimo jiné proto, že jste vedle metra začali používat v Londýně i autobus a zatím jste se neztratili. Takže výborně, je čas podívat se někam, kde jste možná ještě nebyli.

HIGHGATE CEMETARY

Metro: Archway

Nejznámější hřbitov v Londýně a dost možná v celé Anglii, přesto je víceméně vždy ignorován turisty. Je poměrně snadné ho najít – vystoupíte na Archway, popojedete si autobusem dvě stanice do kopce, projdete přilehlý Waterlow Park napříč a jste u bran. Hřbitov je rozdělen na západní a východní část, přičemž ta západní (rozhodně charismatičtější) je přístupná pouze v rámci skupinových prohlídek, zatímco východní můžete (za mírné vstupné) projít sami. Opravdová celebrita mezi místními nájemníky, Karel Marx, má svůj poměrně odporný náhrobek v levé části hřbitova, díváte-li se od vchodu směrem dolů. Ale daleko zajímavější jsou místní cestičky a nejrůznější zkratky – většina hřbitova má totiž charakter pralesa, ze kterého občas vykoukne nějaký ten náhrobek. Západní strana hřbitova obsahuje mimo jiné variace na egyptské hrobky v tzv. Egyptian Avenue a další charismatická zákoutí. Hřbitov hostí také jedno z nejznámějších londýnských strašidel, „Vampire Of Highgate“, jemuž se dostalo masové popularity začátkem sedmdesátých let.

SPITALFIELDS MARKET

Metro: Liverpool Street

Spitalfields byla kdysi industriální a nesmírně obávaná čtvrť, nicméně rozšiřující se City to tu posledních pár let vyčistilo. Spitalfields Market je poslední připomínkou toho, jak to zde mohlo vypadat ještě tak před dvaceti lety. Solidní blešák, kde seženete spoustu naprosto postradatelných nezbytností, je obklopen železobetonem víceméně ze všech stran. Když z něj vyjdete na Commercial Road, budete mít před sebou kostel Krista na Spitalfields z dílny Thomase Hawksmoora. Hawksmoor byl Wrenův žák a tenhle kostel představuje jeho životní dílo. Kostel i (dnes již neexistující) uličky v jeho okolí hrály zásadní roli v případu Jacka Rozparovače, jehož všechny oběti zahynuly v bezprostředním okolí tohoto místa. Na rohu před kostelem je pozoruhodná a velmi charismatická hospoda Ten Bells, kde na cestě k toaletám najdete detailní popis všech vražd připisovaných Jacku Rozparovači. Když půjdete jen o kousek dál po Commercial Road, narazíte na hospodu Golden Heart, kam s oblibou chodila pít Tracey Eminová. U hospody zahnete doprava a dojdete do Brick Laneu, ulice proslulé bengálskými restauracemi.

Byť vypadají jedna jako druhá, nejsou. Absolutně nejlepší kari mají v Prahti na rohu Brick Laneu a Hanbury.

Chytrý tip: Strhující verzi příběhu o Jacku Rozparovači nabízí komiks Z pekla Alana Moora. Najdete tu nejen pozoruhodné možné vysvětlení celého případu, ale i nesmírně podrobný a podmanivý vhled do atmosféry viktoriánských Spitalfields i historie Londýna jako celku.

Chytrý tip 2: Když uhnete z Brick Laneu za Hanbury doleva do něčeho, co se tváří jako širší průchod nebo venkovní hospoda, objevíte místní pobočku Rough Tradu, asi nejlepšího obchodu s deskami v Londýně.

INTREPID FOX

www.myspace.com/intrepidfox

Metro: Tottenham Court Road

Hospoda Intrepid Fox byla vždy ozdobou čtvrti Soho. Rohový lokál ve Wardour Street byl (společně s několika posledními zapadlými bordely a porno shopy) poslední připomínkou toho, jak Soho vypadalo, než do něj v devadesátých letech vtrhly peníze. Hospoda, jejíž ozdobu tvořily lebky, kosti a plakáty na heavymetalové koncerty a kde byla vždy zcela neschopná, ale nesmírně zajímavě vypadající obsluha, byla v téhle čtvrti jako pěst na oko a vedle nejrůznějších gotiků, mániček, fetišistů, emáků, sadomasochistů a domin spolehlivě přitahovala i největší zoufalce ze Soha a okolí. Hospoda ale vždy měla styl a člověk se nemusel bát, co se tu semele. Před rokem se Intrepid Fox přestěhoval do St. Giles High Street (fakticky je přímo za Centre Pointem), což mu přidalo na rozloze, ale zásadně ubralo na atmosféře. Barmanky jsou však stále stylové (stejně jako ve zbytku Londýna tu nejde o to, co nosíte, ale jak to nosíte) a jejich chování, působící jako kombinace arogance a předávkování hypnotiky, je stále stejně roztomilé. A ano, ten heavy metal, co tu hrají, je pořád ďábelsky nahlas.

CROWN PUB V SHORT GARDENS

Metro: Holborn, Covent Garden

Tato hospoda není absolutně ničím výjimečná. Je přímo v nákupní zóně kolem Neal Street, je malá, rohová a nemají tu mé oblíbené pivo John Smith's. Jediný důvod, proč je zařazena v tomto průvodci, je fakt, že jde o jediné mně známé místo v centru Londýna (společně s Apple Storem na Regent Street), kde se připojíte zadarmo k Internetu. Což se ve městě, kde je problém zdarma si i odkašlat, rozhodně výhoda. Nutno dodat, že wi-fi zdarma zde neposkytuje majitel lokálu, ale jistý nejmenovaný hotel přes ulici, jemuž lze odtud konektivitu bez problémů krást. Připojte se k wi-fi, až vám vyjede stránka zmíněného hotelu, dejte prostě login a je to.

DESIGN MUSEUM www.designmuseum.co.uk

Metro: Tower Hill

Muzeum designu stojí uprostřed Butler's Wharfu, bývalých skladů, předělaných na nádherné a pekelně drahé byty, stranou od zájmu turistů, kteří na cestě od Toweru přes Tower Bridge téměř vždy zabočí směrem na západ. Díky tomu si tu můžete v naprostém klidu vychutnat nejen stálé expozice toho nejlepšího z britského designu (ano, práce Petera Savilla pro Factory Records jsou tu samozřejmě také), ale během speciálních výstav obdivovat design na věcech, u nichž by vás to ani nenapadlo. Nedávno tu například byla výstava vozů formule 1 od historie po současnost. V přízemí je tradiční, byť poměrně malý obchůdek, kde jsou vybrané kousky světového designu k zakoupení. Mezi těmi pár věcmi můžete koupit i pár věcí od Maxima Velčovského.

VIET HOA

www.viethoarestaurant.co.uk

Metro: Old Street, Liverpool Street

Londýňané typická anglická jídla příliš nejedí. Tedy pokud je v dosahu něco lepšího, a to je v Londýně vždycky. Někteří mí londýnští známí dokonce tvrdí, že národní kuchyně cizích zemí jsou dnes de facto londýnskými národními kuchyněmi. Pokud je to pravda, pak vietnamská je jednou z nich. Ve Viet Hoa dělají nesmírně levná a excelentní jídla, jež vám servírují zpruzení číšníci v prostředí, které rozhodně není luxusní. Ale tady jde o jídlo a to je ve Viet Hoa výborné. Dejte si pho, což je obrovská nudlová polévka. Koncem loňského roku mi v Londýně lidé tvrdili, že Viet Hoa má svá nejlepší léta za sebou, stejně sem ale stále táhnou davy lidí z médií, módního byznysu a sem tam i nějaká ta popstar.

THE PRIDE OF SPITALFIELDS

3 Heneage Street, E1

Metro: Shoreditch

Tuhle hospodu musíte dát, pokud chcete zjistit, jak vypadaly hospody v dnes ultratrendy čtvrti Shoreditch, než sem dorazily armády hipsterů a hlasitých televizních moderátorů.

Hospoda je jen kousek od Brick Laneu a tvrdí se, že jen tady ještě zažijete, co to znamená být v pravém starém East Endu (aniž by vás při tom někdo střelil do nohy, okradl nebo vás bombardovala Luftwaffe). Paní majitelka hospodu vlastní už roky, takže tohle není žádná náhražka pro bohaté yuppies.

THE IVY RESTAURANT

www.theivey.co.uk

Metro: Leicester Square

The Ivy je do značné míry zkouškou toho, jak máte zažitý Londýn a jak Londýn bere vás. The Ivy není nejvybranější, a dokonce ani nejluxusnější restaurace v Londýně, byť místní menu (kolem 20 liber za hlavní jídlo) nepatří k nejlevnějším. Výjimečnost tohoto místa je dána především jeho nedostupností. Na stůl (především v době oběda) se tu může čekat i několik týdnů. Rezervace na večeři je snazší, byť na vás vyjdou většinou jen okrajové termíny (tedy tak do půl šesté a pak až ve 23). Nicméně, pokud se vám do The Ivy podaří proniknout, ať už na pozvání někoho, nebo vlastním úsilím, znamená to tak jako tak, že jste pronikli mezi londýnskou smetánku. Podnik je oblíbený mezi celebritami, lidmi z médií i filmového průmyslu, kteří si sem odskakují z blízkého Soha. Pokud se mne osobně zeptáte, zda to utrpení se sháněním stolu stojí za to, odpovím vám, že místní mořský okoun na thajský způsob je absolutně mega!

VICTORIA GROSVERNOR CASINO

www.grosvernorcasinos.com

Metro: Edgware Road

Nejznámější kasino v Londýně je proslulé především svou pokerovou místností ve druhém patře. Hraje se tu Texas hold'Em, Omaha i Stud, a to v několika limitech, přičemž ty nejnižší cash games jsou, jak je v Anglii zvykem, „self dealt“ – hráči si míchají a rozdávají karty sami a kasino si jednou za hodinu bere od každého u stolu poplatek za hru (a je jedno, zda sedíte u stolu pět, nebo padesát pět minut). Najdete zde tradiční sestavu gamblerů všemožných národností s unavenými tvářemi, pokerových profesionálů i přiopilých turistů, úroveň hry je ale solidní. Mezi místními hráči vyniká Pedro, brýlatý starší chlapík, jenž má po ruce vždy zásobu neobyčejných historek, z nichž věřit nesmíte žádné. Podmínkou vstupu je stejně jako v ostatních kasinech registrace u vchodu, na rozdíl od GutShot klubu v Clarkenwellu vám ji tady vyřídí na počkání. Otevřeno je od poledne do šesti hodin ráno.

VERTIGO

www.vertigo42.co.uk

Metro: Bank

Další z krásných výhledů na město, jejž si ovšem mohou dovolit pouze lidé, kteří jsou připraveni utratit zde kolem 50 liber za láhev šampaňského nebo 30 liber za láhev vína (v téhle ceně seženete jen ta levnější, láhev Dom Pérignon z roku 1990 vás vyjde na 410 liber). Bar sídlí ve 42. patře budovy dříve známé jako Nat West Tower, páté nejvyšší budovy v Londýně. Okna jsou tu od země až do stropu, díky čemuž máte nádherný výhled na Londýn ze všech stran. I zde je nezbytností rezervace.

LITTLE VENICE

Metro: Warvick Street

Vedle kanálů na Angelu další malebné zákoutí s vodou, pojmenované stejně nápaditě jako další stovky podobných míst po celém světě. Místní Malé Benátky jsou hned u stanice metra Warvick Avenue na Bakerloo Line a označují místo, kde se stékají Regent's Canal a Grand Union Canal, kdysi nesmírně důležité londýnské dopravní tepny. Kousek odtud je Regent's Park směrem na západ a Primose Hill směrem na severozápad, v obou případech skvělá procházka. Kolem kanálu pak můžete dojít až na Camden Market.

BURBERRY OUTLET STORE

Metro: Bethnal Green

Existuje snad jediné evropské město, kde je značkové oblečení ještě dražší než v Londýně. A tím je Praha. Pokud už se tedy rozhodnete nakupovat tu nějaké značkové ohozy, vyplatí se to dělat s rozumem. Tenhle outlet značky Burberry je jednou z možností. Je ukrytý tam, kde byste ho nehledali – přímo v centru čtvrti Hackney v Chatham Place 29, což je hodně divoká část Londýna, kde byste se po setmění rozhodně neměli potulovat s foťákem na krku. Právě tady má Burberry centrálu a na několika stovkách metrů čtverečních i svůj factory outlet, kde koupíte značkové věci za poměrně rozumné peníze. Dostat se sem není úplně snadné, od metra musíte ještě asi pět minut autobusem a bývají tu nelidské zácpy, ale v sobotu a neděli je situace trochu lepší. Vidět však uprostřed tohohle hodně divokého zákoutí Londýna skupinky ztracených a zmatených japonských značkymilovných turistů, kteří se na parkovišti blízké samoobsluhy Tesco vyptávají na cestu k „Berberi“, to je k nezaplacení.

YAUATCHA

15–17 Broadwick Street W1

Metro: Piccadilly Circus

O této restauraci slavný britský kritik restaurací Gilles Coren prohlásil, že bez ohledu na to, jak dobré a poměrně laciné tu je jídlo, že má chuť uříznout si nohu a nechat ji na stole pro obsluhu, jen aby ji vyvedl z jejího „minimalistického tranceu“. Ano, všechno je tu dost minimalistické, ale místní dim sum je prostě výborné. Podobně jako v dalších trendy orientálních restauracích je tu zvykem sedět u velkých stolů s úplně cizími lidmi. Nahoře je čajovna, kde dělají výborné palačinky. Ceny, které Yauatcha za svá jídla účtuje, jsou v téhle části Londýna poměrně nevídané. Bez problémů se vejdete do dvaceti liber za osobu. Restaurace dostala v roce 2005 hvězdičku Michelinu.

YE OLDE AXE

69 Hackney Road

Metro: Old Street

V Londýně bývá zvykem, že se po zavírací hodině některé hospody zázračně promění na kluby. Někdy se tak děje ilegálně, někdy legálně. Tak jako tak, je to vždy zajímavý zážitek. Ye Olde Axe je ten případ. Krásu tomu všemu dodává především fakt, že podnik je přes den striptýzový klub. Zvenku podnik vypadá dost jetě, ale uvnitř má kouzlo ... ehm, asi hříchu, nebo co. Povolené jsou i privátní show, ať už to tady znamená cokoli.

O půlnoci v sobotu majitel vyžene striptérky a o hodinu později otevře podnik jako klasický rockový klub se vším všudy. Tetování, křiváky, vyzývavé holky s obrovskými dekolty a krátkými sukněmi a podobně.

Za vstup zaplatíte pět liber, což je vlastně zadarmo, uvážíme-li, že to je nejlepší party v celém Shoreditchi.

Zavírají v šest ráno.

BUSABA EITHAI

106–110 Wardour Street Metro: Leicester Square

Další skvělá restaurace uprostřed Soha, další místo, kde se sedí u společných stolů a kde se vaří skvěle.

Problém s touhle restaurací je ten, že se na ni v pátek nebo sobotu přibližně mezi sedmou a devátou stojí neuvěřitelné fronty, takže se vyplatí sem vyrazit trochu dříve (nebo trochu později), než totéž udělá dav. Kuchyně je postavena na asijských fúzích, interiér na tradičním asijském minimalu. Mají tu skvělé přílohy, jako třeba thajské kalamáry a podobně, na lístku je i kari a další věci, které byste čekali. Cenově je Busaba Eithai trochu výše než Yauatcha. Obě restaurace založil Alan Yau (který už dříve vlastnil síť jídelen Wagamama). Ten se v roce 2001 uvedl restaurací Hakkasan v Hanway Place v Sohu. Za tu dostal michelinskou hvězdu v roce 2003 (Hakkasan je ze všech tří restaurací nejdražší, ale rozhodně stojí také za návštěvu). Začátkem letošního roku Yau své restaurace prodal přibližně za 60 miliónů liber.

KANÁLY V ISLINGONU

Metro: Angel

Rozhodně jedno z nejmalebnějších míst, jež můžete v Londýně najít. Vystoupíte na stanici Angel, popojdete pár kroků k budově historického Mallu a zahnete doprava z kopce. Po pár desítkách metrů se před vámi objeví park a vzápětí vodní kanál.

Je tu poměrně provoz a lodě, z nichž většina je obytná, tu nesmějí u břehu parkovat zdarma déle než 14 dní. Což značí, že většina jejich majitelů neustále popojíždí. Jděte stále rovně, podejděte most a projděte kolem stavidla. Z tohoto plácku můžete jednak tiše obdivovat obrysy budov v City (a před nimi i slavný Obelisk), jednak tiše závidět místním, kteří bydlí v okolních loftových bytech, přestavěných v budovách bývalých továren.

---

FOTBALOVÉ STADIÓNY

Ve městě je pět týmů, jež hrají Premier League, dnes bezesporu nejlepší fotbalovou ligovou soutěž v Evropě.

A na většinu stadiónů se dá dostat, byť nikoli na prémiové zápasy. Nejjednodušším a nejlegálnějším způsobem, jak to provést, je zajistit si členství ve vašem oblíbeném klubu. Membership na Arsenal lze získat on-line asi za třicet liber za rok, s ostatními kluby je to podobné. Členství vám v případě Arsenalu umožňuje koupit lístky online přímo od klubu, pokud je majitelé permanentek (což je vyšší forma členství) nevyužili. Oficiálně lístky stojí kolem padesáti liber v závislosti na zápasu a místech na stadiónu. Nejhezčí londýnský stadión je bezesporu Emirates, domov Arsenalu, moderní aréna pro 60 tisíc lidí, Stamford Bridge (Chelsea) má ale možná lepší atmosféru a Craven Cottage, domov Fulhamu, či stadión West Hamu na Upton Parku vám zase umožní poznat atmosféru londýnského fotbalu, jaká byla, ještě než do něj vstoupili ruští milionáři.

Pokud chcete pouze jít na fotbal a je vám jedno jak, existuje několik možností. Jednou z nich je podívat se na Internetu, kam se přesunula většina londýnských překupníků s lístky. Stránek je mnoho a jde jen o to, které budete věřit nejvíce.

Spolehlivý, byť poměrně drahý je nákup přes kancelář Keith Prowse, jež má pobočku i v Praze. Prodávají lístky víceméně na cokoli, v cenách od šesti do 14 tisíc korun, přičemž v ceně je jedno přespání. Čistě anglické stránky, například premiershiptickets.net nebo soldoutevents.com, to ale neumějí o mnoho levněji, a navíc často doručují lístky pouze na britské adresy. Zde se však lístky na vyprodané zápasy či londýnská derby mohou dostat klidně na 200 či 300 liber. Některé kanceláře v centru Londýna, například kolem Tottenham Court Road, lístky nabízejí také, ale nepravidelně.

Překupníci se rovněž motají kolem většiny stadiónů několik hodin před zápasem, například mezi stanicí metra Arsenal a vchodem na Emirates Stadium jich potkáte desítky, jejich vyřvávání „spare tickets!“ ale často pouze znamená, že se snaží vykoupit lístky od lidí, kteří na stadión směřují. Jde tedy o hodně nejistou záležitost. A i tady bude cena lístků rozhodně minimálně dvojnásobná.

Pokud se vám některý z výše uvedených způsobů zajídá, máte podle všeho smůlu. Největší britský prodejce lístků, společnost Ticketmaster (kde jinak bez problémů seženete lístky na většinu velkých koncertů v Londýně, pokud nejsou okamžitě vyprodány), nabízí pouze lístky na zápasy třetiligového Millwallu, což je sice klub legendární především mezi fotbalovými chuligány, herní elegancí, již obdivují lidé na týmech Premier League, ale zrovna příliš neoplývá.

EMIRATES STADIUM

www.arsenal.com

Metro: Arsenal

STAMFORD BRIDGE

www.chelseafc.com

Metro: Fulham Broadway

WHITE HART LANE

www.tottenhamhotspur.com

Metro: Seven Sisters

CRAVEN COTTAGE

www.fulhamfc.com

Metro: Putney Bridge

WEST HAM

www.whufc.com

Metro: Upton Park

THE GRIFFIN

93 Leonard Street

Metro: Old Street

Další z mizejících klenotů v Shoreditchi, opravdová putyka ze staré školy, kterou ještě nezničily nájezdy hipsterů. Scházejí se tu hlavně hudebníci a lidé z hudebního byznysu, což garantuje mimo jiné dobrý výběr hudby. Občas je to tu trochu drsné, ale vždy je tu zábava. Někdy tu narazíte i na nějakou tu celebritu typu Alexe Turnera z Arctic Monkeys a podobně. Ale i když tady nepotkáte nikoho známého, nezoufejte. Dejte si alespoň místní nakládaná vejce, jsou prostě brutálně dobrá!

ARCHIPELAGO

www.archipelago-restaurant.co.uk

Metro: Warren Street

Exces dokonce i mezi londýnskými restauracemi. Na jídelníčku najdete krokodýly, klokany, pakoně nebo pávy. Nedělám si legraci. Interiér vypadá jako domov někoho, kdo měl příliš mnoho peněz na příliš mnoho suvenýrů z celého světa. Pokud byste zrovna nejedli klokana nebo pakoně, byl by to hezký tip na romantickou večeři, takhle to lze doporučit spíše gurmánům a dobrodruhům. Připravte se ale na to, že vás večeře v Archipelagu bude něco stát. Zda jsou v ceně zahrnuty i pokuty a úplatky za to, že bylo možné polovinu položek na jídelním lístku vůbec ulovit, vám ovšem neřeknu.

COFEE, CAKE & KINK

www.coffeecakeandkink.com

Metro: Tottenham Court Road

Na tomhle místě mne vždycky fascinovalo to, jak jednoduše a výstižně je pojmenované. Galerie, kavárna a obchod v jednom se soustřeďují především na „alternativní sexuální scénu“, takže tu najdete spoustu ujetých, ale zajímavých výstav, erotických obrázků, komiksů či třeba manuálů typu „jak být správnou dominou“ či „jak si užít fetišistický sex“. Celá záležitost je přitom pojata velmi vkusně a vždy máte dojem, že jste spíše v galerii či kavárně než v sexshopu. Na místní kávu jsou pak majitelé právem pyšní. A mimochodem, neříkejte doma, že jsem vás sem poslal já ...

COLDHARBOURLANE

Metro: Brixton

Brixton je zkouška pro všechny znalce Londýna, proto je v tomto průvodci jako poslední. Je tu i z dalších důvodů – natvrdo tu prožijete vše, co je v centru Londýna vždy víceméně pouze naznačeno. Multikulturalitu, ale taky stres, vztek a jakousi hodně drsnou poetiku. V neposlední řadě je tu Brixton ze značně sentimentálních důvodů. Bylo to první místo, kde jsem kdy v Londýně bydlel, a pochází odtud moje oblíbená skupina Alabama 3, která po místní tepně, ulici Coldharbourlane, pojmenovala svoji nejúspěšnější desku. Brixton rozhodně není vhodný jako výlet pro rodiny s dětmi či profesionální turisty. I když je jeho pověst značně přehnaná, pořád je tu přítomný víceméně permanentní zvuk policejních sirén a procenta kriminality jsou tu v nejlepším případě dvojnásobná oproti zbytku Británie.

Ostatně jeden můj dobrý známý tu dostal na ulici tyčí uprostřed odpoledne.

Ale i tady se věci pomalu mění. Na dříve „studené, prázdné Coldharbourlane“, o níž zpívají Alabama 3, dnes najdete pár solidních restaurací, přičemž za doporučení rozhodně stojí Baan Thai. Brixton se také díky solidní dostupnosti z centra, příznivým cenám bytů a budoucí výstavbě, spojené s olympiádou, stává cílem bílé střední vrstvy, která tu masově skupuje poměrně levné byty. Za pár let tak možná bude po špatné pověsti i po kouzlu, jež momentálně Brixton má. Ostatně, výstavba spojená s olympiádou drasticky změní i Hackney a další, dříve výrazné, byť obávané části Londýna. Jeďte se tedy podívat, dokud zbylo alespoň něco.

---

PRŮVODCE LONDÝNEM NAJDETE TAKÉ NA SERVERU ANGLIE.CZ.

---