UCTÍVAČI B BUDOUCNOSTI

PETR VOLF | (Tištěný Reflex, 25. 2. 2009)

Reflex 09/2009

Před sto lety byl vynalezen futurismus

Giacomo Balla – Dynamika psa na vodítku, 1912 (olej na plátně, 90 x 110 cm)

Foto: REPRO SLOVART

DNE 20. ÚNORA 1909 vyšel ve francouzském deníku Le Figaro zakládající manifest futurismu. Vymyslel ho italský literát Filippo Tommaso Marinetti. Dějiny umění dvacátého století byly obohaceny o nové umělecké hnutí, které se prosadilo především v malířství a poezii a opravdu zaniklo až v roce 1944, kdy Marinetti zemřel.

"Chceme opěvovat lásku k nebezpečí, vrozené energii a smělosti (bod 1) ... Chceme velebit útočný neklid, horečnatou nespavost, poklus, nebezpečný skok, facku a ránu pěstí (bod 3) ... Krása je již jenom v boji. Mistrovským dílem může být jedině dílo agresívní (bod 7) ... Budeme oslavovat válku - jedinou hygienu světa -, militarismus, patriotismus, destruktivní činy anarchistů, velké myšlenky, pro které se umírá, a opovržení k ženě (bod 9) ... Zničíme muzea a knihovny a budeme bojovat s moralismem, feminismem a každou prospěchářskou zbabělostí (bod 10)."

Hledáme-li četbu něčeho opravdu politicky nekorektního, tak čtěme tento manifest "uctívačů budoucnosti". Nikdo před Marinettim nebyl při formulování svých cílů tak nehorázný. Ital se šviháckým knírkem (hroty míří nahoru) a buřinkou na hlavě moc dobře věděl, co dělá. Uvědomoval si sílu řízené provokace už v době, kdy se jako umělecká metoda příliš nepoužívala. A opřel se o média. Věděl, že bez nich jsou i sebenehoráznější myšlenky určeny k tichému vyšumění.

Luigi Russolo – Dynamika automobilu, 1912–1913 (olej na plátně, 106 x 140 cm)

Foto: REPRO SLOVART

Jeho teze v sobě mají i po stovce let výhrůžnost chřestýše. Jsou pořád velmi výbušné, protože nepatřičné. Dovedete si představit, že by dnes někdo otevřeně proklamoval lásku k válce a opovržení k ženě? Navíc umělec?

Futuristé uctívali radikální změny a zběsilé tempo. V názvech jejich obrazů se často objevuje "pohyb" a "dynamika". Proto je víc než ptáci fascinovala letadla a auta. Pach výfukových plynů pro ně byl božský parfém. Nenáviděli historii. Fetišizovali válku. Byli jí posedlí. Ale nebylo to akademické zbožnění u kavárenských stolků: válku oslavovali na demonstracích, bojovali v ní a někteří - jako sochař Boccioni nebo architekt Sant´Elia - bohužel i umírali. Zajímalo by mě, jestli si v okamžiku smrtelného ohrožení vzpomněli na Marinettiho slova o "jediné hygieně světa", s nimiž se s velkou pravděpodobností ztotožňovali.