Tracyho tygr
Thomas Tracy měl tygra. Byl to sice černý panter, ale co na tom, pro Tracyho to byl tygr. A každý, kdo tenhle příběh zná, dobře ví, že moc nechybělo a tím tygrem se mohl stát humr, co na Tracyho koukal zpoza výlohy rybárny. Každopádně pro zbytek světa byl Tracyho tygr neviditelný. Až do chvíle, kdy mladý Thomas potkal v New Yorku na ulici krásnou černovlasou Lauru ve žlutých přiléhavých pletených šatech, jak si vede svou vlastní tygřici, kterou také nikdo z kolemjdoucích, tedy s čestnou výjimkou Thomase Tracyho a jeho tygra, neviděl. V ten okamžik se příběh napjal a vyrazil do dravého klenutého skoku. A jak dopadl, už jistě víte. Anebo vám to nebudeme prozrazovat.
Novelka Tracy's Tiger je v literárním světě stejně neviditelná, jako byl zprvu Tracyho tygr v newyorských ulicích. V archívu deníku New York Times o ní najdete kratinkou zmínku z května 1951, když poprvé vyšla, a po ní ještě jednu z prosince 1951, kdy ji kritici listu zařadili do seznamu "275 výjimečných knih uplynulého roku". To je nejvyšší meta, na jakou se tygr vyšvihl. V archívech ostatních velkých amerických (ale i britských) deníků, týdeníků a měsíčníků (s čestnou výjimkou Harper's Magazinu) o téhle novele nenajdete doslova a do písmene ani "ň". Na Wikipedii je Tracyho tygr k dohledání, ale pouze ve dvou jazycích: v angličtině a v češtině. České heslo je asi třikrát delší než anglické.
Jako bychom byli jediní, kdo Tracyho tygra vidí. Nikde jinde na světě v téhle novelce neobjevili fascinující literární dílo, nikde jinde se nestala kultovní knihou teenagerů, starců a čtenářů v produktivním věku. Na tom, že tygrova láska byla v Čechách opětována, má lví podíl anglista a překladatel Jiří Josek, který tuhle "marginální" novelu objevil za studií a prý jí naprosto propadl. Díky jeho péči a skvělému překladu Tracyho tygr vychází v roce 1980 v češtině s kongeniálními ilustracemi Jiřího Šalamouna a doslovem Martina Hilského, který okouzleně vyjmenovává všechny možné metamorfózy tygra, jenž přišel do Saroyanovy obraznosti ze slavné básně Williama Blakea: "Tracyho tygr je černý panter, který uteče z cirkusu. Tracyho tygr je láska. Tracyho tygr je sen, touha a radost.
Tracyho tygr je Laura Luthyová. Tracyho tygr je alkoholický nápoj za pětadvacet centů. Tracyho tygr je nafukovací hračka pro děti. Tracyho tygr je senzace v novinách, puma nabarvená na černo a veliký černý kocour ..." Tracyho tygr měl vlastně štěstí, že vpadl do české literatury za šedé normalizace, kdy mu nestálo v cestě mnoho konkurentů. Z hlediska čtenářské popularity dopadl na vrchol potravinového řetězce. Stal se námětem mnoha divadelních inscenací, jež se v Česku objevily navzdory Saroyanovu zákazu jakkoli jeho dílo adaptovat. Vznikl i původní český jazzový muzikál, k němuž napsal texty opět Jiří Josek, jenž byl dlouho jediným oficiálním držitelem práva napsat na motivy téhle knihy muzikálové libreto. Na repertoáru je měla divadla v Pardubicích a v Ostravě, kde se stal Tracym tehdy velmi mladý Richard Krajčo. Tracyho tygr byla unikátní činoherní inscenace pražského Divadla Nablízko, která se hrála i ve verzi pro neslyšící - za každým hercem se jako stín pohyboval černě oblečený tlumočník do znakové řeči. Sedm let měli více méně vyprodáno. Tracyho tygr vyšel v češtině několikrát knižně a jednou jako audiokniha v přednesu Vlastimila Brodského. Tracyho tygr je důvod, proč se skupina Laura a její tygři jmenuje tak, jak se jmenuje, je to název nebo námět několika popových písní (Radůza, Vypsaná fiXa).
Zkrátka, Tracyho tygr je v Česku slavný a nesmrtelný jako kocour Mikeš. Jako by si surrealisticky pohrával s umíněnými slovy svého autora: "Kdo opravdu chce, ten neumírá."
