Režisér George Lucas a jeho filmový trhák Star Wars. Hvězdná série láme rekordy už od svých začátků
Světelné meče, přestřelky v raketách, nakažlivá melodie od Johna Williamse; téměř čtyřicet let od svého vzniku se opět probouzí svět Star Wars, kultovní série, jejíž název pronikl až do americké zahraniční politiky. Už ji netočí George Lucas, přesto se od „filmové mašiny na peníze“, v jejíž souvislosti zaznělo v 70. letech poprvé slovo „blockbuster“, znovu čeká miliardový zisk. Poslední – v pořadí už sedmý – díl má celosvětovou premiéru tento týden.
Po deseti dlouhých letech míří do kin nové vesmírné dobrodružství Star Wars – Síla se probouzí. Znovu ožije svět „před dávnými časy, v předaleké galaxii“... A není divu, že pohádkový sci-fi snímek za 200 miliónů dolarů je marketingově nejočekávanější filmovou událostí roku. Čeká se, že bude útočit na tržby rekordního Cameronova Avatara a potvrdí, že Star Wars jsou komerčně zdaleka nejúspěšnější filmovou sérií všech dob. Režisér J. J. Abrams vyhlásil, že chce vrátit Hvězdným válkám emoce, které se ze série vytratily na začátku milénia na úkor vysvětlování a rozšiřování zjevně nekonečného příběhu o statečných rytířích řádu Jedi a zločinném Impériu.
Fandy ze staré školy nejspíš potěší návrat protagonistů původní trilogie: Harrison Ford, Carrie Fisherová a Mark Hamill po letech opráší kostýmy Hana Sola, princezny Leie a Luka Skywalkera. A to je co říct, protože film, v němž Luke s flotilou povstaleckých lodí zničil Hvězdu smrti a který letošní novince dějově předchází, byl natočen už v roce 1983!
Rumburak v nacistické uniformě
Star Wars byly vždy především strojem na peníze, v době svého vzniku však působily filmařsky nečekaně a téměř avantgardně. Podobně jako když se na festivalu plném vážných příběhů promítne animovaná pohádka. V polovině sedmdesátých let vládli Hollywoodu mladí a odvážní filmaři, kteří natáčeli dospělá dramata vzpírající se zažitým šablonám. Martin Scorsese vyhrál v roce 1976 Zlatou palmu v Cannes s Taxikářem, Woody Allen režíroval přelomovou komedii Annie Hallová, David Lynch připravoval avantgardní psycho Mazací hlava. Studia měla plnou hlavu Stevena Spielberga, jenž fascinoval diváky hororovými Čelistmi.
Třicátník George Lucas tehdy patřil do stejné party. Znalce zaujal svým stylovým sci-fi debutem THX 1138 (1971), následující rokenrolová komedie o poslední prázdninové noci – Americké graffiti (1973) – se stala nečekaným hitem, když vydělala tehdy závratných 115 miliónů dolarů. Všichni čekali, že se Lucas vrhne na drama – vždyť pomáhal Francisi Fordu Coppolovi s válečnou Apokalypsou, jejíž natáčení nechtěl nikdo zaplatit. Lucas se ale vydal opačnou cestou. Fascinovala ho pohádka. Mýtus pro děti. Nevědecká sci-fi. „Představuju si zábavný film na sobotní podvečer. Žádnou parodii, ale ani intelektuální trip jako 2001: Vesmírná odysea. Něco jako Podraz, ovšem ve vesmíru.“
Koncept Star Wars je popartová směs všech možných příběhových schémat, která si z dětství pamatujeme: o tom, jak se Honza, pardon, v Lucasově světě jmenuje Luke, vydal z vystrkova na dalekou cestu. Během ní potká starce, jenž ho naučí cítit bájnou sílu, a taky odvážného pilota Hana Sola s jeho plyšovým jůhelákem, „mechanikem“ Žvejkem. Až po uši se zamiluje do princezny Leie, proslavené zejména karbanátkovým účesem, a nakonec se popasuje s čarodějným záporákem Darthem Vaderem, jenž připomíná Rumburaka v nacistické uniformě. Užaslé obecenstvo se ocitlo v cizích světech, kde zapadají dvě slunce, vidělo šermovačky laserovými meči, westernovou přestřelku v kantýně na okraji vesmíru, no a místo automobilových honiček se po plátně míhaly rakety. Lucas se soustředil především na úžas, na upřímný zápal, na jednoznačně zobrazené figury. „Takový film by natočil Walt Disney, kdyby ještě žil,“ říkal George Lucas před osmatřiceti lety, když se první Star Wars teprve chystaly do kin.
Otrok vlastního snu
Představa fantasy ze vzdálených koutů galaxie se Lucasovi brzy změnila ve velmi blízké peklo. Dvě velká studia talentovaného mladíka odmítla, chytlo se až to třetí, poslední. A mělo podmínku: s rozpočtem se musel vejít do sedmi miliónů. „Původní rozpočet byl 18 miliónů, dokázali jsme to ořezat na osm,“ popisoval George Lucas „porodní“ potíže. „Sedm miliónů bylo kritických, ale řekli, že víc nedají.“ Lucas nakonec souhlasil. „Pracoval jsem na tom prakticky zadarmo,“ vzpomínal později.
Sedmdesátidenní natáčení probíhalo v Anglii, kde se Lucasovi nelíbilo; má rád svůj klid, znervózňovaly ho místní odlišnosti, jako jsou například opačně stavěné elektrické zásuvky. Horší bylo, že štáb striktně dodržoval osmihodinovou pracovní dobu, zatímco ve Státech bylo tehdy normální dělat 12 až 14 hodin denně. Lucas záviděl svým americkým kolegům, kteří dostali na natáčení sto dvacet dní, což ale vzhledem k přesčasům ve skutečnosti nabobtnalo na dvě stě, zatímco on měl pořád jenom sedmdesát dní.
Další nepříjemností bylo vytváření efektů. Lucas věděl, že nemůže dosáhnout kvality Kubrickova eposu 2001: Vesmírná odysea z roku 1968, protože měl jednoduše menší rozpočet. „Aby vám triky vyšly správně, měli byste je natočit dvakrát třikrát. Pak teprve zjistíte, jak bude záběr fungovat nejlépe.“ On sám často musel jet na „první dobrou“.
Studio tlačilo na letní premiéru, ovšem Angličané nestíhali efekty dodávat včas, v Lucasově vlastním trikovém studiu Industrial Light & Magic se zatím utrácelo za stavbu počítačů a prototypů speciálních kamer. „Jel jsem na plné obrátky. Sedm dní v týdnu, šestnáct hodin denně,“ svěřoval se režisér. „To lze vydržet pár měsíců, když člověk pracuje na nízkorozpočtovém filmu, ale tady toho bylo stokrát víc. Na nic nemáte čas, musíte dělat kompromisy, brát i to, s čím nejste spokojeni.“
Lucas nejhůř nesl, jak daleko se během natáčení studiového filmu ocitl od tvůrčí práce: „Připadal jsem si jak ředitel fabriky. Dřív jsem měl štáb o čtyřiceti lidech. Na Star Wars jich bylo 950, takže jsem vždycky mluvil jenom s šéfem oddělení, který žádost poslal svému asistentovi, ten zas někomu dalšímu. Trávil jsem čas tím, že jsem na lidi jenom ječel a řval, protože jsme potřebovali výsledky.“
Lucas jako perfekcionista nedokázal práci delegovat, na všem se chtěl osobně podílet. „Filmařina je válka,“ nechal se slyšet Lucas, který do výroby Star Wars investoval šest let práce, vlastní peníze a pohřbil tu své režijní ambice – zařekl se totiž, že už nikdy nic nenatočí.
Trhák
„Za režii toho moc nemám, jestli na něčem vydělám, pak na hračkách,“ věděl Lucas už tehdy, když odmítl půlmiliónový bonus a raději si nechal všechna práva na suvenýry. „Myslím, že se dostaneme na nulu,“ prohlásil skromně o premiérových vyhlídkách. Když se však začalo promítat, přibylo těch nul hned několik: ve městech se stály hodinové fronty, snímek do dnešních dní vydělal tři čtvrtě miliardy dolarů. Star Wars se tak vedle Čelistí staly prvními skutečnými filmovými trháky.
Recenze byly pozitivní, Roger Ebert v Chicagu oslavoval Lucasovu představivost a hravost. New York Times však psaly, že „příběh by se vešel na špendlíkovou hlavičku, a ještě by zbylo místo na celou bibli. Je to spíš nekončící směs útěků, honiček, napínavých misí, nečekaných setkání, z nichž až na to poslední každé končí porážkou.“ Sám Lucas vidí film jako binární záležitost. „Nezáleží, jak dobrou práci odvedete. Když to publikum vezme, pak to funguje.“
Podle jeho vlastních měřítek jsou Star Wars sotva ze čtvrtiny takové, jaké je chtěl. Divákům to ale nevadilo a snímek lámal rekordy po celém světě. Promítal se i v Polsku a Maďarsku, v Československu proběhla ojedinělá projekce v červnu 1983 v kině Ponrepo, jež patřilo Československému filmovému ústavu. Do normálních kin se u nás Hvězdné války podívaly až v roce 1991.
VŠECHNY ČLÁNKY NA TÉMA STAR WARS NAJDETE ZDE
Tváří v tvář nečekanému úspěchu Lucase neposedla chamtivost, na další dva díly dohlížel z pozice scenáristy a producenta, režii svěřil relativně neznámým kolegům. Irvin Kershner natočil Impérium vrací úder (1980) a Richard Marquand zpracoval Návrat Jediho (1983). Lucas pak na dvě dekády skutečně dodržel slib, že už nebude natáčet. Pomohl Stevenu Spielbergovi vytvořit legendárního Indyho Jonese, psal scénáře, věnoval se produkci a svým trikovým studiím, která se stala špičkou oboru. Spoluvynalezl zvukový standard THX, Lucasfilm stál také u zrodu animátorského studia Pixar. Svůj postoj přehodnotil až začátkem devadesátých let.
Znásilněné dětství
Fanouškovská komunita tehdy hltala nově vydané komiksy a současně bylo jasné, že filmový svět čeká digitální revoluce, která nabídne dosud nevídanou iluzi v podobě komplexních vizuálních efektů. Lucas se pustil do psaní trojdílného „předkračování“ původní trilogie, tedy toho, co „bylo předtím“. První část s názvem Epizoda 1 (1999) se díky masívní kampani stala historicky teprve třetím filmem, jenž překonal hranici miliardy dolarů – číslo, které se dnes pro filmové trháky stalo povinností. Zároveň se Lucasovi podařilo podepsat smlouvy na nové řady suvenýrů s giganty typu Lego.
Fanoušci ale zůstali v jádru chladní. Zejména pamětníci původní trilogie se nechávali slyšet, že jim Lucas znásilnil dětství. Odmítli dětinské dobrodružství o tom, jak se z Lukova otce Anakina stává obávaný Darth Vader, a naprosto zavrhli novou, „humornou“ postavu ušatého poplety Jar Jara Binkse. Nové epizody vydělaly dost, ale působily mělce a konzervativně.
Na začátku aktuální dekády pak Lucas začal žít nový život. Oženil se s finančnicí Mellody Hobsonovou, narodila se jim dcerka Everest. Těsně předtím Lucas prodal svou společnost i se všemi licenčními právy studiu Disney za ohromující sumu čtyř miliard dolarů a nová ředitelka Lucasfilmu a Lucasova stará známá – Kathleen Kennedyová – okamžitě postavila tým, jenž má vyvíjet nové příběhy. Měly by odrážet úspěšný model, který Disney praktikuje při zpracovávání marvelovských superhrdinů – chystá se tedy trilogie Star Wars a zároveň filmy věnované jednotlivým hrdinům. „Dobrý rok nám trvalo, než jsme pochopili, co pro George i pro nás Star Wars znamenaly. Vzpomínali jsme, kolik nám bylo, když jsme jeho Star Wars viděli poprvé, jestli náhodou nešlo o moment, jenž nás katapultoval do světa filmu.“
Mečů bude dost
Koneckonců i J. J. Abrams přiznal, že první díl viděl v jedenácti a vzbudil v něm smysl pro představivost. Ironií osudu je, že už tehdy dělal pokusy se super osmimilimetrovou kamerou a v patnácti vyhrál studentskou soutěž, díky níž ho Kathleen Kennedyová najala, aby archivoval staré filmy Stevena Spielberga. Abrams ale nové Star Wars režírovat nechtěl: „To téma je mi tak blízké, že jsem se na to radši chtěl jít podívat, než abych něco vymýšlel,“ říkal s tím, že si navíc plánoval rodičovskou dovolenou. Nakonec v něm ale začala hlodat zvědavost: Co se za těch třicet let mohlo stát, kde je Han Solo, co se stalo s Leiou a žije Luke Skywalker? Následovala napínavá stíhací jízda za scénářem, s nímž Abrams s Lawrencem Kasdanem finišovali v pařížském restaurantu Les Deux Magots, kam chodil už Ernest Hemingway, ale detaily ladili ještě na placu, kde už pochodovaly jednotky storm trooperů.
A zatím kdesi v Číně už továrny chrlí nové světelné meče, masky a kostýmy, protože u Star Wars dávno nejde jenom o filmový zážitek. Už u prvních dílů překvapil George Lucase zájem o hračky a figurky, od začátku osmdesátých let patřil k průkopníkům televizního marketingu, kdy se mu dařilo pozvednout obyčejnou premiéru na společenskou událost. V letech, kdy se nic nedělo, pak do kin uváděl restaurovanou verzi nebo verzi s novými efekty. Značka Star Wars tak nikdy neměla šanci zmizet z obecného povědomí, natož aby uprázdnila regály v hračkářstvích. Hollywood Reporter například uvádí, že doposud se prodalo suvenýrů za 20 miliard dolarů. V souvislosti s premiérou nového dílu se pak předpokládá, že jen za první rok jsou ve hře tržby za pět miliard, což by mělo pro Disneyho znamenat čistý zisk alespoň 500 miliónů. A to je úspěch hvězdných rozměrů.
