STEVE FISHER, Američan v Praze: Jestli si tenhle článek nepřečtete, my toho psa klidně odbouchneme
Jak ve věku internetu přilákat čtenáře.
Internet změnil způsob, jak lidé čtou – tedy pokud se ještě vůbec číst obtěžují. Odborné studie ukazují, že naše rozpětí pozornosti se zkracuje. Vlastně, jestli tento článek stále ještě čtete, pravděpodobně už začínáte mentálně pokukovat po něčem zajímavějším.
Tak začněme nový odstavec, co říkáte? A ať je raději kratší.
To je lepší. Nemám rád dlouhé odstavce. A taky dlouhé věty. A dneska víc než kdy předtím nemám rád dlouhé články. Zvlášť ne na internetu. Se vším tím skrolováním, dejte pokoj!
Vzhledem k tomu, že lidé dnes jinak čtou, spisovatelé a publicisté i jinak píší. Zejména se snaží upoutat pozornost čtenáře chytlavými titulky. Dřív stačilo, aby titulek v novinách či časopise obsah článku stručně shrnul. Ale dnes musí dokázat ještě mnohem víc. Musí vás donutit, abyste si na článek skutečně chtěli i kliknout.
Minulý rok jsem do Reflexu napsal článek inspirovaný románem Franze Kafky Zámek. Můj hlavní hrdina se místo obtížného snažení dostat se do zámku pokouší s velkými problémy sehnat určitý kus nábytku v prodejně IKEA. Článek jsem nazval „Zámek nábytku“. Domníval jsem se, že ten titulek dokonale sedí. Ale redaktor byl jiného názoru.
„Titulek je moc krátký,“ sdělil mi. „Čtenář hned nepochopí, o čem je řeč.“
Usmál jsem se. „Škoda že jste to nemohl říct Franzi Kafkovi, když svůj román psal,“ povídám mu. „Jeho název byl ještě kratší než ten můj.“
„To je fakt,“ zasmál se redaktor. „Tak ten titulek udělejte delší, jo?“
Souhlasil jsem a titulek náležitě „vylepšil“. Vážím si svého redaktora. Má spousty zkušeností. Člověk se přece nestane šéfredaktorem časopisu jenom proto, že má metr šedesát, pleš, legrační bradku a pupek.
O několik týdnů později jsem napsal článek pod názvem „Režim automatických odpovědí na e-mailové zprávy“. Byla to parodie na ty e-mailové zprávy, co vám posílají lidé, když jsou zrovna na dovolené či na služební cestě.
Začínalo to jako typická automatická e-mailová odpověď, ale pak měl článek čtenáře překvapit a snad i rozesmát, když se „odesílatel“ pustil do vysvětlování, že teď nemůže na své e-mailové zprávy odpovídat, protože se právě dívá on-line na porno.
No, mohlo to být pro čtenáře docela fajn překvapení, nebýt toho, že se redaktoři Reflexu rozhodli název článku změnit na dramatičtější a údernější „Nechte mě dívat se v klidu na porno“.
Přiznám se bez mučení, tentokrát jsem byl docela naštvaný. A možná že tahle nevyžádaná změna trochu ovlivnila i můj další článek, v němž spousta lidí dostává v pravém slova smyslu „padáka“ a létá ven okny jedné administrativní budovy. I když musím přiznat, že téma ovlivnilo i to, že jsem zrovna pomáhal synovi při učení o druhé pražské defenestraci na hodinu dějepisu.
Mimochodem: „Druhá pražská defenestrace“ – dobrý příběh a skvělý titulek!
Ale jo, já to chápu. Svět publicistiky se mění a lidé jako já se musí měnit s ním, tedy pokud chceme, aby naše články někdo četl.
Můžu si jen domýšlet, jak by mí redaktoři pomáhali známým spisovatelům s názvy jejich děl, kdyby se měla objevit na internetové adrese Reflex.cz:
Tolstoj: Neuvěříte, jak se ta ženská zabila!
Fitzgerald: Deset důvodů, proč má člověk být rád, že není nijak zvlášť bohatý
Dickens: Dvě města, jejichž příběh si prostě MUSÍTE přečíst
Ibsen: Je váš manžel cvok?
Dostojevskij: Muž zapírá, že by otce zabil pro peníze
Beckett: Jak si při čekání krátit čas
Čechov: Je snad život na venkově nuda, nebo co?
Joyce: NEUVĚŘITELNĚ detailní popis jednoho dne v životě člověka
Mann: SMRT V BENÁTKÁCH!!!
Kafka: Nevídané! Muž se mění v brouka!
Orwell: To nejroztomilejší, co tenhle týden uvidíte. Zvířátka si vedou farmu sama.
