Je na místě objasnit okolnosti případu, jehož se týká rozhodnutí Ústavního soudu v neprospěch Reflexu. Jedná se o 329. díl Zeleného Raoula uveřejněný v č.18 v roce 2001.
Tehdy byla po publikování dílu, jež se týkal tehdejšího ministra Karla Březiny, podána žaloba na ochranu osobnosti. Městský soud v Praze i Vrchní soud v Praze po provedeném dokazování shledaly, že je žaloba podána po právu a přiznaly žalobci omluvu, kterou také žalovaná společnost v časopisu Reflex v červnu 2002 uveřejnila. Tím mohl již tehdy případ skončit.
To ovšem navozuje otázku, proč pak byla v roce 2003 (po odmítnutí dovolání Nejvyšším soudem v Praze) podána za strany Reflexu ústavní stížnost. Zde je odpověď: Vydavatel časopisu se neztotožnil s odůvodněním rozsudku. Vrchní soud v Praze odůvodnil totiž své rozhodnutí tím, že navzdory nevážnému vyobrazení žalobce má inkriminovaný obrázek z objektivního hlediska charakteristické znaky pornografie a proto představuje porušení osobnostních práv. Vydavatel se také domníval, že se soud nedostatečně vypořádal s jeho stanoviskem, že se nejednalo ani tak o kritiku v pravém slova smyslu, jako spíše o literárně-výtvarné zachycení prezentace politika. Otázka pak zněla, zda jsou dány hranice při realizaci umělecké tvorby, respektive při šíření takových děl.
Ústavní soud ústavní stížnost po sedmi letech odmítl a vydavatele mohl zklamat. Ne však tím, že mu Ústavní soud nevyhověl, ale tím, že neobdržel odpovědi na všechny své položené otázky. Ústavní soud uvádí známé, totiž že svoboda projevu není bezbřehá a je omezena chráněnými zájmy vyplývajícími z Listiny základních práv a svobod. Jsou snášeny argumenty, které zazněly před obecnými soudy, zejména pak, že byly překročeny meze přiměřené kritiky. Ústavní soud uvádí, že byť nesdílí v jednotlivostech všechna východiska uvedená v odůvodnění napadených rozhodnutí obecných soudů, uvádí, že není povolán posuzovat správnost napadených rozhodnutí. Ústavní soud pak uzavírá, že soudy obou stupňů, které věc projednávaly, si byly vědomy konfliktu ústavně zaručených práv (práva na svobodu projevu a právo na ochranu osobnosti) a věc tak správně posoudily - a pokud by měl za tohoto stavu zasáhnout Ústavní soud, dal by nedůvodně (svévolně) přednost jednomu základnímu právu na úkor druhého.
Tím je pro nás věc skončena. Nenásleduje nic dalšího. Reflex se již před osmi lety omluvil a spis poputuje do archivu.
JUDr. Helena Chaloupková, advokátka
