Jurij Gagarin

Jurij Gagarin Zdroj: Profimedia.cz

Byl globální podfuk „Kosmonaut Gagarin“ naplánován v USA?

Jan Berwid-Buquoy

To, že cizí zastupitelské úřady a akreditovaní novináři monitorují publikační příspěvky o svých zemích, není nic nového. Od čeho by tu jinak byly, kdyby neinformovaly své vlády a občany. Málokdy však dochází ke kontaktu přímo s autorem.

 

A tak jsem od jednoho kolegy z USA dostal tuto zprávu: „Naše CIA žádným masochismem netrpí. Podlehnout ideologickým nesmyslům SSSR? No, way. Let Jurije Gagarina do vesmíru jsme nemohli vyvracet, protože jsme ho sami zosnovali. Šlo o spolupráci CIA, FBI, Pentagonu a sovětské GRU na záchranu Chruščova a jeho protistalinské politiky. Jste zkušeným politologem. Zbytek si domyslete sám. Good luck.“

 

 

Dotyčný kolega se při svých tvrzeních dokonce dovolával ředitele vědy a výzkumu CIA (Directorate of Science & Technology) Glenna A. Gaffneyho, tak jako ředitele pro zkoumání zpravodajské činnosti CIA (Center for the Study of Inteligence) Petra S. Usowského. Přitom prý se jednalo o můj článek Stál za smrtí falešného kosmonauta Gagarina politický atentát?. Gaffneyho ani Usowského neznám. Nikdy jsem s nimi o Gagarinovi nemluvil, ale pokusme se nyní pomocí metody empirické analýzy a politologické komparatistiky (viz  argument „domyslete si sám“), dospět k deduktivnímu závěru a přijatelné hypotéze:

 

Na závěr XX. Sjezdu KSSS, dne 26. 2. 1956 přednesl první tajemník KSSS, Nikita Chruščov svůj tzv. „tajný projev o kultu osobnosti J. V. Stalina“. Zařadil v něm bývalého sovětského diktátora mezi politické zločince typu Adolfa Hitlera a Benita Mussoliniho. Protože projev byl „tajný“ nebylo možné jej předat USA přímo. Tak si GRU vymyslela v Moskvě plán „okliky“. Postarala se o to, aby se jedna kopie rukopisu dostala do rukou polského novináře židovského původu Viktora Grajevevského. Ten jí obratem ruky předal izraelské výzvědné službě Mosad. Odtamtud putoval Chruščovův „tajný projev“přímo na stůl šéfa FBI, J. Edgara Hoovera.

 

Normální smrtelník ve Východní Evropě se o „odhalení kultu osobnosti“ nic nedozvěděl, ale zasvěcená nomenklatura komunistických stran od Moskvy až k Východnímu Berlínu věděla své. Vypukla lidová povstání v Polsku a Maďarsku. Stalinisté v Ústředním výboru KSSS znervózněli a vytvořila se silná fronta proti postojům N. S. Chruščova. Nová ekonomická politika zvaná „Chozraščot“ nefungovala tak jak by měla. Reformátoři věděli, že pakliže mají alespoň částečně uspět s odstraňováním následků „kultu osobnosti“, je nutné seznámit s danou problematikou celou sovětskou veřejnost. To bylo plánováno na XXII. Sjezd KSSS v říjnu 1961. Nikita Chruščov však bezpodmínečně potřeboval viditelný úspěch, neboť ačkoli byla politika „odstraňování kultu osobnosti“ vyhlášena již 1956, do roku 1961 se, prakticky, nehnulo nic z místa a stalinisté setrvávali tvrdošíjně na svých pozicích.

 

 

Reformátoři v Moskvě věděli, že nový president USA, John F. Kennedy, je zastáncem odstraňování stalinské politiky v SSSR, a tak vše vsadili na Bílý dům. Došlo však k brzkému rozčarování. Američané nebyli ochotni vypomoci ani jedním jediným dolarem. Byli pouze ochotní vyjednávat o odzbrojování. To bylo málo a okamžitý efekt by taková vleklá jednání rozhodně nepřinesla. USA však přesto měla zájem na tom, aby se Nikita Chruščov udržel. Na scénu musely tedy nastoupit výzvědné služby obou zemí a vyrobit plán tzv. „okamžitého efektu“ (údajně vedeného v análech CIA jako „Immediate Effect called Cosmos“).

 

Kdo byl skutečně autorem tohoto tzv. „okamžitého efektu“, nelze z dostupných pramenů zjistit. Já osobně bych ho připisoval všemi mastmi mazanému Hooverovi. Ať tak, či onak, zůstává patrně faktem, že 3. března 1961 se sešli šéf FBI J. Edgar Hoover, šéf CIA Allen Welsh Dulles a šéf Pentagonu Robert McNamara, aby vytvořili plán na záchranu prvního tajemníka ÚV KSSS, aniž by to stálo Washington jeden jediný dolar. Plán byl jednoduchý a současně geniální: Prvenstvím vypuštění Sputnika v roce 1957 upoutalo bolševické Rusko na sebe jedinečnou pozornost celého světa. Co kdyby tentokrát se stala tato země první, kdo vyšle člověka do vesmíru? Je nutné to ovšem učinit v době mezi 3. březnem (schůzka tří šéfů) a 5. květnem 1961 (USA sama vyšle tohoto dne svého astronauta do vesmíru – Alana Sheparda). To, že SSSR nemá ještě nutné „now how“, aby mohla s úspěchem vyslat pilota na tak složitou misi, nevadí. Moskva vystřelí prázdnou vesmírnou loď typu Vostok na oběžnou dráhu s tvrzením, že je tam pilot kosmonaut a Washington to potvrdí. Nyní jsou na řadě zpravodajské služby USA a SSSR. Jejich úkolem je, rozšířit „kachnu“ do všech zákoutí světa. Rovněž je nutné, aby se šéf sovětských komunistů ukazoval co nejvíce v blízkosti kosmonauta. Z hlediska ideologického je nutné v masmédiích Východní Evropy připisovat tento „světový úspěch“ jednoznačně politice N. S. Chruščova. O to se měl postarat ředitel sovětské GRU Ivan Serov. Ten to zvládl na jedničku a tak se stal neexistujícím „prvním člověkem ve vesmíru pilot Jurij Gagarin…“