J. X. Doležal: Díky ČT24 jsem se utvrdil ve svém názoru na Mašíny. Dávat je za vzor je nepřijatelné
Páteční vydání pořadu Hyde Park na ČT 24 ukázalo causu bratří Mašínů ve světle, na jaký nejsme zvyklí. A já měl možnost se pevně utvrdit v názoru, který na jejich odbojovou činnost už léta mám.
Fakta o cause bratří Mašínů jsou neúprosná i pro člověka, který si myslí, že komunismus vyhlásil vlastním lidem občanskou válku a bylo zcela legitimní proti jeho exponentům zvednout zbraň, stejně jako bylo zcela legitimní zbraní bojovat proti německým okupantům.
Mašínové v boji zabili řadu esenbáků, lidí, kteří mohli alespoň při trochu volnějším výkladu splňovat kriteria aktivních exponentů komunistického režimu, které bylo legitimní v boji zabíjet. Mašínové však nezabíjeli jen v boji.
Jak praví Wikipedia: „"Ctirad Mašín, Milan Paumer a Zbyněk Janata se 28. září 1951 rozhodli opatřit další zbraně, a proto přepadli služebnu SNB v Čelákovicích. Tentokrát byl zvolen postup, který vymyslel Ctirad – a to příslušníka „okecat, pak mu říct ruce vzhůru, odzbrojit ho, svázat, uspat chloroformem a pak ho oddělat“. Čelákovického příslušníka Jaroslava Honzátka, který toho dne zastupoval za kolegu, vylákali ze služebny pod záminkou dopravní nehody. Příslušníka poté odzbrojili, svázali a vrátili se s ním na služebnu. Zde odcizili několik samopalů, pistole a střelivo. Chloroformem omámeného a spoutaného Honzátka poté podřízl Ctirad Mašín dýkou.“
"2. srpna 1952 zastavili Josef Mašín a Václav Švéda ve stejnokrojích Lidových milicí ve Žlebech na Kutnohorsku vůz se čtyřmi zaměstnanci společnosti Kovolis, v němž byly převáženy mzdy pro zaměstnance (884 239 korun). Při potyčce byl zabit pokladník Josef Rošický."
A právě syna Josefa Rošického, kterému bylo v době vraždy jeho otce deset let, pozvala ČT 24 do studia a on, už starý muž nepředvádějící emoce, ale jen jasná fakta, mluvil. A ta slova vnášela komukoliv, kdo měl kolem Mašínů nějaké nejasno, čisté světlo pravdy.
Josef Rošický byl pokladníkem továrny dlouho před znárodněním, komunisté ho nechali ve funkci proto, že zajišťoval fungování továrny. Byl pravou rukou továrníka, neměl důvěru komunistů a ani se nemohl stát členem strany.
Za převážené peníze ručil, a kdyby je Mašínům vydal, čekal ho žalář nebo popraviště. Takže je vydat nechtěl, a Mašinové ho zabili. To ráno ho desetiletý syn viděl naposledy. A odpustit jeho vrahům nemůže - a já ho plně chápu. Jeho otec byl neomluvitelnou a nevinnou civilní obětí.
ČT 24 udělala obrovskou práci ve prospěch pravdy nejen tím, že syna zavražděného pokladníka představila lidem, ale i tím, že k jeho slovům přizvala dva historiky.
Kteří připomněli, že při atentátu na Heidricha parašutista Josef Gabčík nestřílel ze samopalu pravděpodobně proto, že mu do palebného pole vjela tramvaj a on by ohrozil nevinné civilisty. Pořad tak zcela jednoznačně ukázal, že stavět národní hrdost bychom měli na hrdinech, kteří popravovali hromadné vrahy jako Josef Gabčík popravil Heidricha, nebo na těch, kteří skutečně vystoupili proti komunismu - byť třeba ne se zbraní v ruce - jako Pavel Tigrid nebo František Kriegel.
Dávat za morální vzor lidi, kteří zabíjeli omámené nepřátele a nevinné civilisty, je nepřijatelné.
