Brněnská invaze do Varů: lokální humor a český Boyle
Vary ve středu nebyly Vary, ale Brno. Hned dva filmy, které živily včerejší festivalové debaty, totiž vzešly právě z moravské metropole: vydatně propagovaný herecký experiment Polski film a cyklistická variace na Rebela bez příčiny z dílny Vladimíra Michálka Posel.
První zastupuje Česko v hlavní soutěži a třebaže domácí publikum se hromadně baví, Ivo Mathé v mezinároní porotě bude muset kolegům asi hodně vysvětlovat místní souvisloti – šalinou počínaje, reklamou na žvýkačky konče. Naopak Posel, silný syrový portrét moderního hrdiny natočený formou, která reflektuje dobu a její aktuální vyjadřovací prostředky, je sdělný bez ohledu na místní kolorit, kupodivu se však promítá mimo soutěž. A je to chyba – český Danny Boyle by v ní býval mohl zazářit.
Tím spíše, že většina uchazečů o ceny není zrovna silná v kramflecích. K přehlídce traumat, sebevražd, incestů a dalších ponurých látek včera přibyl ještě íránský Poslední krok, v němž se střídají časové roviny, sen se skutečností a prvky filmu ve filmu tak rafinovaně, že si po hodině není člověk jistý ani vlastním jménem. Tvůrci pak vysvětlili, že si byli složité stavby vědomi, ale chtěli, aby to bylo pro diváky napínavější. Třeba to v Íránu ocení.
Polski film pak převedl festival přes půlnoc prostřednictvím koncertu skupiny Midi Lidi, jejíž hudba snímek provází, zatímco lidi vycházející z nočních projekcí v Thermalu provázel improvizovaný jam session u klavíru s ukolébavkou Princi můj maličký, spi. Zabrala dokonale.
P.S.: Nebývá zvykem, abych doporučovala něco jiného než filmy, ale čtvrtek je tak bohatý na události, že nemůžu jinak. Takže v 18 hodin vyhlášení vítězů soutěže Jameson Done in 60 seconds ve stanu na břehu Teplé a jen o hodinu později žhavá flamencová tanečnice La Chiri u nás v Reflextoru. Z komatu, do nějž se propadá téměř každý, kdo ve Varech přesluhuje jako já, pomůže obojí spolehlivě.
