Andreji, Tomio, Slávku, děkujeme! Už je líp a stát funguje i za úsvitu
Volal mi dnes velmi brzy ráno Marek Stoniš, zástupce šéfredaktora Reflexu, a ptal se, zda i u nás je už po volbách líp. Marek bývá většinou příčetný, ale výsledky voleb to mohly změnit. Zejména, když jejich skutečný vítěz, Andrej Babiš, slíbil, že bude líp.
Markovi se dnes za úsvitu (Tomia Okamuru u toho neviděl) zdálo, že jejich byt je větší, že má v peněžence víc peněz a že jeho manželka se pořád spokojeně usmívá. Prosadíme fungující stát! Volal několik týdnů Slávek Sobotka. Že by to začalo fungovat tak rychle? Proto mi volal, ať se podívám u nás, jak je líp. Vykoukl jsem z okna a napjatě sledoval, zda je skutečně líp. Jenže vše bylo při starém – nějaký bezdomovec se jako vždy hrabal v kontejneru, z blízkého nonstopu se trousili vožralí mladíci, z podzimních stromů padalo krásně zbarvené listí. Na chvilku mě přepadla myšlenka, že bude líp až tak, že listí přestane padat a tím pádem se nebude muset ani hrabat. Andreji, tak to se ti fakt povedlo, vyklouzlo mi nevědomě z úst. Z rozjímání mě vyrušilo zvonění mobilu. Nejdříve jsem si myslel, že Karel Schwarzenberg se vzbudil až po volbách a začal obvolávat lidi, ať neodjíždějí. Byl to ale opět Marek Stoniš.
„Vili, přeměřil jsem byt, je pořád stejný. Došel jsem k nejbližšímu bankomatu, mám tam stejně, jako včera. A žena se neusmívá, pořád spí,“ vysvětlil mi kolega a pokračoval: „Proč není líp? Nevíš?“ Začali jsme rozebírat, zda nějaká vládní koalice zařídí, aby bylo skutečně líp a stát dobře fungoval. Vždyť nám to v kampani politici slíbili. Ničeho jsme se nedobrali. Nakoukl jsem ještě k mladšímu synovi do pokoje, vzbudil ho a díval se, zda mu září oči. „Tati, zbláznil ses, proč mi mají při úsvitu zářit oči? Lajnu jsem nesjížděl, nezářím,“ tvrdil syn. „Andrej měl v reklamách, že když se něco povede, tak dětem svítí radostí oči. A také, že volby mají dopadnout tak, aby se za nás děti nestyděly,“ oponoval jsem. Ťukal si na čelo a vyprovodil mě ze svého pokoje. Začalo mě popadat zoufalství, zda se něco včera nezkazilo, když mělo dnes už všechno fungovat jinak. Vždyť i lidovci tvrdili, že dají zemi do pořádku a do sněmovny se vrátili. Zavolal jsem ještě staršímu synovi. „Že se za nás nestydíš? A že tady chceš žít!“ vyhrkl jsem na něj po babišovsku. „Panebože, proč mi takové blbosti voláš za úsvitu? Vše dávno funguje, nestydím se za vás a vždy jsem tady chtěl žít,“ odpověděl a típnul to.
Byl jsem z toho zmatený. Andrej přece slíbil, že bude líp. Necharismatický Slávek bez rovnátek, že zařídí, aby vše fungovalo. Tomio, že přichází úsvit. Ten první vyhrál volby, i když byl druhý. Druhý vyhrál také volby. Třetímu jmenovanému národ věří, jinak by se přece do parlamentu nemohl dostat. Učinil jsem poslední zoufalý pokus, jak ověřit, zda je konečně po volbách líp a zda to funguje. Potichu jsem vlezl pod peřinu k manželce. Ona si naivně myslela, že nastal čas překvapivého ranního milování. Místo toho, jsem z ní páčil odpověď, zda už je líp. „Ses posral?“ hlesla do polštáře a otočila se na druhý bok.
Oblékl jsem se a odjel tramvají do práce. Vše bylo jako vždy: někteří lidi v MHD odporně smrděli, ulice a chodníky byly rozkopané. Z billboardů a plakátů na mě pořád vykukoval tu Andrej, tu Tomio (to by se dalo spojit na TuTomio, to je zajímavé…), tu se zubil Slávek. Bude líp! Konec bordelu a korupce! Zařídíme fungující stát! Kluci, děkujeme! Kdy bude líp? A kdy bude stát fungovat?
