PAVEL ŠAFR: Také nevíte kdo je Andrej Babiš? Seznamte se
Nikdo pořádně neví, kdo to je. Přitom v naší zemi zřejmě sehraje roli klíčového politika. Musíme se s ním tudíž seznámit. Hlavně ti, s nimiž bude nyní jednat o vládě v České republice. Proto z něj mají mnozí hrůzu a neví, jak s ním komunikovat.
Vykládají se o něm až neuvěřitelné historky. Dříve se třeba říkalo, že neovládá počítač a natož třeba BlackBerry, a proto si všechny schůzky zapisuje do svého legendárního obrovského diáře. Ten opravdu s sebou stále nosí. A protože pracuje až 18 hodin denně, má každou stránku tohoto diáře hustě popsanou, přičemž sled schůzek přesně dodržuje. Jisté je přitom to, že své protivníky válcuje jednak svojí železnou pracovní disciplínou a jednak informacemi. Jakoby náhodou během rozhovoru najednou vystřelí informaci, o níž jste si mysleli, že zůstala kdesi za zavřenými dveřmi. A on ji náhle použije a přitom mu spokojeně zasvítí oči.
Třetí výhodou, která ho žene k úspěchu je prudký temperament, vitalita slovenského kluka, kterého dopředu žene touha dobývat svět. Tajemství jeho úspěchu je v silné motivaci, v rozhodnutí to dokázat. Je to tudíž člověk, který se neopije a který nelenoší.
Babiš má i svá slabá místa. Jednak si alespoň částečně uvědomuje svůj špatný kádrový profil někdejšího komunistického prominenta, ale skutečné komplexy má z něčeho jiného. Babiš nějakým způsobem nezapadá do pražského establishmentu. Jednak rozhodně není klasický pražský snob a také není žádný intelektuál. Jeho rozsah znalostí z oblasti teorie politiky je naprosto chatrný. Můžeme říci prakticky s jistotou, že nečetl žádné z klasických děl, z nichž jsme kdysi čerpali informace o fungování demokracie západního střihu. Neznalost a neinformovanost ohledně pravidel však paradoxně není jeho handicapem, nýbrž vlastně výhodou. Není zatížen žádnými schématy v nichž jsme doposud žili. On totiž upřímně neví, že by bylo až tak neblahé provozovat dohromady mediální impérium a politickou stranu a zároveň pobírat masivní evropské dotace v řádu stamilionů korun. Jeho kulturní deficit, který mu dříve bránil být vyhledávaným společníkem pražské smetánky, mu dnes vlastně umožňuje pražské kruhy bez skrupulí ovládnout a obejít.
Jeho neinformovanost ohledně politické teorie, a často i praxe, mu vlastně rovněž pomohla při nasměrování jeho politického hnutí, které umí brát nalevo i napravo voličského spektra. On si prostě nemusí lámat hlavu tím, zda je konzervativec, či pravicový nebo levicový liberál. On ví, že nemůže být komunista a nesmí vypadat jako fašista. Tím jeho politologické znalosti končí. A proto se v jeho hlavě dále rozprostírá neuvěřitelné pole možností. Tak třeba chvilku uvažoval o obnově agrární strany. To mu ale rozmluvili jeho průzkumníci. Řekli mu, že to slovo je už mrtvé a žádná taková tradice již v Česku neexistuje. Tak to prostě vzal pragmaticky na vědomí a vydal se směrem širokého hnutí, které je schopné levicovým voličům zabrnkat na strunu sociálních jistot, zatímco pravicovým na strunu nižších daní a pak všechny spojit na bázi nenávisti k establihmentu s odkazem na jeho jasnou zkorumpovanost.
Tato nenávist, jež plyne z jeho neotesanosti, stigmatu burana a temperamentní přímosti, je u něj upřímná a nefalšovaná. Proto mohl svoji zcela profesionální a úspěšnou kampaň prodchnout duchem protestu a odporu, který vychází z nitra jeho osobnosti. A v tomto ohledu je třeba i přiznat, že pražský establishment si léčbu Babišem zaslouží.
Hlavní otázka při zkoumání jeho osobnosti tkví v tom, nakolik je nebezpečný. Svým způsobem je ale na její zodpovězení už pozdě. Babiš je prostě tady a s tím se musíme naučit žít. Jeho nebezpečné rysy byly popsány díky Reflexu dobře. Nekulturnost a ignorance pravidel je něco, co skutečně vzbuzuje obavy. Jednoznačně negativistický duch kampaně s opakovanými útoky na polistopadový režim nutí člověka, který svůj životní osud spojil se svobodnými poměry, aby tento režim před Babišem bránil.
Babiš zároveň může přinést do české politiky normální selský rozum a akční přístup, na jaký se česká politika nezmohla od Klausovy ekonomické transformace. Když nás ta jeho akčnost nepohřbí, tak může zemi prospět. Co jiného k tomu říci. Musí prostě dostat šanci a musí nést zodpovědnost. Není možné, aby jako krysař dovedl za sebou necelý milion voličů k hlasování a pak jim upřel perspektivu, že opravdu bude líp a schovával se alibisticky v opozici. Měl by se o to nyní pokusit a tím i ukázat, zda patří či nepatří do demokratické politiky. Je-li on nesystémovým hráčem, nezbývá než ho vtáhnout do systému. A buď se mu bude dařit nacházet rozumná řešení, nebo sám sebe neovládne a tím se vyřadí. Jediným skutečným nepřítelem takhle akčního člověka je totiž on sám.
