JIŘÍ X. DOLEŽAL: Liga za pohřbívání potratů

„Občanského sdružení Tobit přináší významné prolomení tabuizovaného tématu pohřbívání dětí zemřelých před porodem.", stálo v mailu. A pak spousta informací, ze kterých se člověku opravdu zatočí hlava. Odesilatelka, paní Jana Hynková , psala velmi podivné teze. „Tělíčka dětí zemřelých v těhotenství do 22. týdne (velikost plodu cca 28 cm, 500 g, matka zřetelně cítí jeho pohyby) jsou likvidována v nemocniční spalovně odpadu jakožto anatomicko - patologický odpad. Rodiče těchto dětí nemají nárok na vydání tělíčka k pohřbení, nemohou rozhodnout o tom, jak bude s jejich dítětem naloženo. Stejným způsobem jsou spalována tělíčka dětí zemřelých i mezi 22. a 40. týdnem těhotenství, jestliže nikdo neprojeví o jejich pohřbení do 96 h zájem.“

Takže ti lidé nechtějí jenom mít právo pohřbít své vlastní potracené děti, ale jaksi z dobré vůle zajišťovat pohřby potracených dětí, které jejich rodiče pohřbít nechtějí. Univerzální dobro na cizích mrtvých lidských plodech? Naše lidství není jen konfigurace replikující se DNA, ale také náš život, život v tomto světě. Samostatný, autonomní život lidské bytosti, který začíná v momentě, kdy při porodu - nebo císařském řezu - dítě přijde na svět a poprvé se nadechne a zakřičí. Pokud plod zemře ještě v těle matky, živý se nedostane na svět, nemá lidskou identitu, protože jádrem lidské identity není jen vulgárně materialisticky chápaná redukce lidství na konkrétní řetězec DNA, ale především autonomní lidský život, to neuchopitelné, nepochopitelné, nenapodobitelné a zázračné. Mrtvě narozené děti nikdy autonomní život neokusily, živé byly jen ve vagině jako součást těla matky, ve svém vlastním těle nikdy autonomní život neokusily. Proto není legitimní jim přisuzovat lidskou identitu.

Život - ten lidský - se často vyskytuje ve své zárodečné formě v podobách, které moc živě nevypadají. Spermie - ze kterých je tvořen ejakulát - jsou zárodkem života. Pokud nepadne do úrodného ženského klína, ale na prostěradlo, jde zcela nepochybně o smrt zárodku před porodem. Stejně tak při menstruaci, kdy odchází z vnitřních genitálií ženy neoplozené vajíčko, jde o smrt zárodku před porodem. A tak jsem se iniciátorky iniciativy zeptal, jestli jsou taky za pohřbívání ejakulátu a menstruační krve.

„Děláte si legraci? Z jistého úhlu pohledu to jsou lidské zárodky, ale určitě ne z mého, přeci jen ještě nejsem šílenec!“ odpověděla. Ne, nedělám si legraci. Pokud chtějí členové spolku Tobit páchat univerzální dobro na cizích dětech, ať jednou týdně jdou do nejbližšího děcáku a věnují se tam jako dobrovolníci dětem. Živým dětem. Dětem, pro které ta péče a pozornost může být dobrým pomocníkem ke vstupu do života. V této společnosti je tolik potřebných živých dětí - ze sociálně slabých rodin, děti narkomanů, děti nepřizpůsobivých občanů z etnických menšin - že věnovat úsilí péči o důstojné zacházení s mrtvě narozenými embryi opravdu není na místě.