Okupace Českoskovenska

Okupace Českoskovenska Zdroj: Profimedia

JAN JANDOUREK: Mentalita protektorátu. Jste tam, ani nevíte jak

Jan Jandourek

O svobodu lidé nepřijdou najednou. Ukrajuje se z ní jako ze salámu, až najednou zjistíte, že nemáte ani slupku.

Protektorát si asi většina obyvatel spojuje ne zcela přesně s datem okupace 15. března 1939, pokud se tedy dnešním generacím, které si válečné období už většinou nepamatují, vůbec něco vybaví. Pokud něco vědí o okupaci, tak snad proto, že výuka dějepisu doklopýtá ve školách přes různé dynastie až k válce a zbytek se pak nějak narychlo zmákne. (Čest výjimkám) Probrat důkladně protektorát a potom období normalizace by se přitom v našich končinách mohlo hodit. Jako obyvatelé malé země tu máme okupační poměry a nesvobodu častěji, než odpovídá vkusu normálního člověka.

Hezky podle seznamů...

Protektorát ale vzniknul formálně až den po okupaci 16. března 1939. Mnoha lidem se po okupaci dokonce ulevilo, protože bylo konečně jasné, co jsou Němci, kteří porušili všechny dohody, zač. Ztráta svobody přišla pro někoho hned, začalo se zatýkat okamžitě, byť trochu zmateně podle zastaralých seznamů. Přišli si i pro Karla Čapka, který byl už čtvrt roku mrtvý. Pro někoho ale útlak přišel později. Ještě se hrálo v divadlech a kinech a v létě chodilo na plovárnu. Jak to píše Josef Škvorecký v jedné povídce: „Někdo do bijáku, někdo do koncentráku.“

Máte výsostná práva, ne?

Dokud byl biják, mohli se lidé utěšovat, že to nějak dopadne. Po první heydrichiádě už bylo jasné, že nesvoboda neznamená jen koncentrák, že se bude klidně hned hromadně stínat. Na počátku se ve výnosu o zřízení Protektorátu slibovalo: „1. Protektorát Čechy a Morava jest autonomní a spravuje se sám. 2. Vykonává svoje výsostná práva, náležející mu v rámci protektorátu, ve shodě s politickými, vojenskými a hospodářskými potřebami Říše. 3. Tato výsostná práva jsou vykonávána vlastními orgány a vlastními úřady s vlastními úředníky.“

Jak to je s „výsostnými právy“ lidé poznali hned na podzim při krvavém potlačení studentských protestů a zavření vysokých škol. Dokud se šlo po židech (kteří nesměli do restaurací a nesměli si ani kupovat česnek) a zednářích a prvorepublikové inteligenci, mohl si někdo myslet, že na něj nedojde. Nakonec došlo na všechny. Ani snaživí a přítulní čeští fašisté nedopadli, jak si představovali. Přece jen měli až příliš nějaký vlastní názor, takže pro nacisty byli výhodnější vyložení kolaboranti a ustrašenci.

A je to zase tady

Události kolem Ukrajiny a ruská agrese ukazují, že se může stát cokoliv znova, pokud si nedáme pozor. Imperialistické Rusko je zase ve formě a nás nepovažuje za samozřejmě suverénní zemi, ale jakési blízké pohraničí, kde má své zájmy. Proto kdysi tolik řečí proti americkému radaru. Proto taky tolik užitečných idiotů, kteří u nás hlásali ruskou propagandu. Sto tisíc ruských vojáků a sovětské rakety jim vadily méně (nebo vůbec) než pár desítek techniků a jedna anténa. Ruská vojska sem nemusí vpadnout rovnou. Stačí podpořit vznik ruské menšiny nás, rozšířit tu vlastní ekonomické zájmy, postupně koupit všechno, co se koupit dá, zemi si hezky zmapovat a oslabit.

Proč by to měli Rusové dělat? Protože to je jednodušší než doma budovat svobodnou a bohatou společnost. Zaostalá sovětsko-fašistická mysl si nic jiného neumí představit. Je pravda, že s Ruskem máme společného nepřítele, islámský fundamentalismus. Jen Rusům (míněno Kremlu) nemůžeme věřit, že by se klidně s islamisty nespojili, kdyby to pro ně bylo výhodné. Mentalitu mají podobnou. Stalin se taky spojil s Hitlerem a už si porcovali Polsko. (Samozřejmě že zase chránili menšiny, jak jinak.) Zatímco intelektuálové a polointelektuálové bojují proti EU, vyrostl nám zase na Východě smrťák, který se nezakecá.

Jemné rozdíly...

Pokud jde o to, v čem někteří ne příliš bystří lidé vidí teror Bruselu, je třeba jemně připomenout, že na rozdíl od nacistické a sovětské okupace jsme si členství v Unii vybrali dobrovolně, znamenalo to pro nás ekonomický vzestup a svobodu pohybu v míře, jakou jsme za tisíc let existence neměli. O tom ostatně svědčí i to, že kritici Unie si mohou své názory bez následků vykládat, jak chtějí, od exprezidenta a jeho intelektuálních klaunů až po posledního čičmundu v hospodě. Ani notoricky známým antisemitům, kteří vidí v Unii židovské hnízdo založené tajnými společnostmi, se nic neděje. Měli bychom si dát pozor, je to v dějinách pořád kolem dokola. Nejdřív: „Někdo do bijáku, někdo do koncentráku.“ Potom: „Do koncentráku všichni.“