DUŠAN ŠRÁMEK: Paranoidní svět Hany Marvanové, která vůbec nepochopila politiku
Hysterické mediální reakce dnes již bývalé první náměstkyně na ministerstvu spravedlnosti Hany Marvanové plně osvětlují, proč lidé s takovým osobnostním založením nemají ve státní správě co dělat. Ať už se to někomu líbí, nebo ne, politika vedle prosazování určitých ideálů a vidění světa, je jako každá lidská činnost a život sám, i o hledání kompromisů, konsensu, aby jakýkoli organismus mohl vůbec fungovat.
Politika jako taková není jenom oním ideovým střetem, ani sporem o čistě odborných rozhodnutích a la „budeme stát řídit jako firmu“, ale i o vážení zájmů určitých zájmových, sociálních či profesních skupin občanů, jichž se dotýká nějaká forma státní regulace. Každé politické rozhodnutí s sebou nese své náklady pro někoho, a naopak výnosy pro někoho úplně jiného.
Marvanová je zcela mimo
Morální hodnocení těchto přínosů či nákladů může být hodnoceno politicky, či ideově, ale nikdy by nemělo být v tornistře státního úředníka. A to je to, co Marvanová není ať již záměrně či nevědomky schopna pochopit.
Její myšlení zamrzlo v době normalizace, kdy režim odmítající politický aktivismus byl jednou z mála možností sebevyjádření vůči všeobjímající, uzurpátorské a nelegitimní moci. V podmínkách standardní liberální demokracie, kterou při všech možných „ale“ Česká republika je, bývá manicheistické vidění světa jako nikdy nekončící boj sil zla se silami dobra pro rozhodování státního úředníka nepřijatelné. Přičemž jakýkoli názor, jakékoli prosazování nároků, které jdou proti světonázoru Hany Marvanové, jsou už ansich, tedy samy o sobě špatné, a slouží silám zla.
Podle Marvanové se její Armageddon odehrál při výběru předsedů krajských soudů v Ústí nad Labem a v Brně. Je faktem, že v obou případech se jedná o soudy, kde docházelo k řadě podivností, a především v podvodných konkursech u konkrétních soudců lze skutečně hovořit o určitých mafiích. Jenže…
Hana Marvanová ještě jako jedna z mála advokátů chodila mezi oběti konkurzních podvodů, znala jejich příběhy, měla k dispozici dostupné materiály. Dnes měla i reálnou možnost si vyžádat příslušné spisy, a dát je přezkoumat, aby získala příslušné argumenty ke svým rozhodnutím. Namísto toho neváhá dehonestovat v podstatě celou jednu profesi, nota bene jednu ze tří mocí ve státě, která by neměla být závislá na moci výkonné, a vytváří tak jakousi recyklovanou justiční mafii.
Paranoidní bajky
Nemluvě o tom, že Marvanová si je na podporu svých argumentů ještě schopna vymýšlet nejrůznější paranoidní bajky, které jsou zcela mimo realitu. Sám jsem členem redakce České justice, kterou v pořadu Interview ČT zatáhla do svých konspiračních teorií, a tak dobře vím, stejně tak jako ona sama, o co v celé věci okolo ústeckého soudu šlo, a že jakékoli její spekulace v tomto směru jsou naprosté bláboly.
Půvabná je výzva v jejím valčíku na rozloučenou, v níž apeluje na vládu, aby nepodléhala lobbistickým tlakům. Jako by právě lobbing nebyl součástí politiky. Jenže v Marvanové vidění světa je dobrý lobbing, a pak také ten zlý. Ten dobrý je holt ten, který do vládní exekutivy lifrují různé samozvané protikorupční spolky, jako je Rekonstrukce státu, byť by se z věcného hlediska jednalo o kardinální nesmysly. Ten zlý pochází od advokátů, exekutorů, soudních znalců a soudců. Ti v konfrontaci s dobrým lobbingem, kterým ovlivňovala vládu „dobrá“ Marvanová, ovlivňují pro změnu ty zbylé, rozuměj zlé úředníky.
Jak by kupříkladu oznámkovala lobbing za dotace na výrobu a produkty, ze kterých žije Andrej Babiš? Je dobrý, nebo pochází od ďábla? A co její vlastní lobbing ještě jako advokátky za odškodňování obětí v insolvenčním řízení? Měla na mysli všechny ty chudáky, kteří přišli o majetek v cinklých konkursech, anebo před sebou viděla především své klienty z H-systému? Lobbovala za změnu katastrálního zákona (mimochodem chvályhodnou) ve veřejném zájmu, nebo proto, že zastupovala majitele domů?
Černobílý svět
Kvůli svému černobílému vidění světa, neschopnosti vyjednávat a činit občas i nezbytné kompromisy, jako v případě Hany Marvanové, tak neprojdou ani ty smysluplné návrhy, které se snaží prosadit. A ve svém antagonistickém vidění reality si snad ani neuvědomuje, že obloukem se dostala tam, proti čemu kdysi v mládí bojovala. I komunisté byli přesvědčeni, alespoň v počátku, že jejich boj proti keťasům a šmelinářům je stejně tak otázkou vyššího principu mravního, jako je její dnešní boj proti advokátům či exekutorům.
Zřejmě někde tady tkví zdroj názorového a politického veletoče, který Marvanová udělala v mezidobí, kdy ještě před dvanácti lety odmítala z ideologických důvodů vstup Unie svobody do socialistické vlády Vladimíra Špidly, aby dnes bez rozpaků zasedla ve vládě, kterou bačuje bývalý komunista a agent StB.
