VILIAM BUCHERT: Kopat hlava nehlava do mrtvého Havla je monstrózní nechutnost
Exprezident Václav Havel se dopustil ve své politické kariéře mnoha chyb a přehmatů. Podobně jako každý jiný. Ovšem zpochybňování jeho významné role v dobách před listopadovou revolucí v roce 1989, v jejím průběhu i po ní, je ubohé a nechutné. Říkají to většinou lidé, kteří nebyli odvážní ani před revolucí, ani po ní. Navíc v době, kdy je Havel po smrti.
Anarchistický a zbloudilý náměstek ministra zahraniční Petr Drulák označil havlovské pojetí zahraniční politiky za chybné a škodlivé. Je to jeho názor, ale že něčemu podobnému naslouchají prezident, premiér a půlka vlády i parlamentu, je tristní. Jakou Drulák a jemu podobní nabízejí alternativu? Čínu, Rusko, pomatené režimy Střední Asie a jiné systémy, které nešíří žádné přijatelné ideje a myšlenky. Touto nesmyslnou zahraniční politikou se Česká republika pouze zařadila do smečky nevýznamných a bezobsažných států. S tím, co je dnes prezentováno jako náš národní zájem, už nebudeme nikoho zajímat a nebudeme ani nic zásadně ovlivňovat. Není žádný důvod, abychom někoho zajímali.
Ještě horší je, že na Havla zběsile útočí další prezident – Václav Klaus. Že měl a má jiné názory na politiku a ekonomiku je normální, obvyklé a přirozené. Ale kritika mrtvého předchůdce by se měla pojímat elegantněji a ne ve stylu páté cenové skupiny, jak to v jiných věcech dělá plebejec Miloš Zeman. K čemu to vlastně Václavu Klausovi je? Co si tím dokazuje? A ke komu promlouvá?
I kdyby se Klaus a Zeman rozkrájeli na kousíčky a sebevíc se snažili, nikdy nemohou dosáhnout Havlova věhlasu. Zejména v cizině ne. Havel se zjevil široké veřejnosti jako prezident v jiné, přelomové době, a nelze se s ním proto srovnávat a poměřovat. Byl navíc významným symbolem před i po revoluci. Klaus a Zeman jsou jen dokumentem porevoluční doby. To není a nebude to samé. I Havel se v mnoha věcech mýlil, měl špatný odhad a dopouštěl se chyb. Podobně jako další dva čeští prezidenti. Jenže jeho místo v dějinách je významnější. Kritikou mrtvého politického soupeře to nikdo nezmění.
Každý národ totiž potřebuje své ikony a symboly. Tou největší za posledních 25 porevolučních let je právě Václav Havel. Můžeme o tom diskutovat, můžeme ho kritizovat, můžeme jeho myšlenky vyvracet, ale opak nedokážeme. Bez ohledu na to, zda si přál standardní politické strany či nikoli (jak ho za to kritizuje Klaus).
Zdali někdo z významných politiků přinese na Havlův hrob na pražském Vinohradském hřbitově v rámci oslav listopadové revoluce alespoň kytku? Bylo by to lepší než na něj plivat. A bylo by u toho vhodnější mlčet. A rozjímat…
