JIŘÍ X. DOLEŽAL: Kdo byl na demonstraci proti kvótám: náckové to nebyli

V pondělí 28. září bylo v Praze tradičně demonstrací několik. Já se vydal na demonstraci proti povinným kvótám na uprchlíky. Shromáždění mělo proběhnout na Jungmannově náměstí v Praze ve čtrnáct hodin, takže jsem byl ve tři čtvrtě na dvě na místě a začal se vyptávat účastníků, co jsou zač.

Učitel - nechce se fotit, protože by mohl mít ve škole nepříjemnosti. Paní účetní, malá podnikatelka. Řezník. Dvě úřednice - bez bližšího určení. Jeden novinář ve výslužbě - kolega z Blesku, který už užívá penze. A všichni přišli z jednoho důvodu. Nechtějí poroučení EU. Nechtějí, aby se ze současných uprchlických kvót vyvinul nějaký trvalý mechanismus pro redistribuci běženců. Prostě - na demonstraci nebyli žádní neonacisté, extremisté nebo ultrapravičáci. Tělo asi třísethlavého davu tvořili úplně normální lidé, kteří se prostě - stejně jako autor tohoto textu - bojí imigrační tsunami ze sociokulturně nekompatibilních oblastí světa. A ještě víc se bojí, že i když ti uprchlíci co Česka opravdu nechtějí, a přijedou k našim sousedům, tak nám je Německo nezištně doveze.

Po chvíli projevů jsem obešel dav - a vzadu za demonstranty se skutečně pohybovaly tři smutné postavičky, které znám  z akcí ultrapravice. Hoši byli opilí, drželi se svých kelímků s pivem  a pokřikovali na mne. Vyměnili jsme pár zdvořilostních frází - například zaznělo „táhni, Židáku“, ale pak se do řeči vmísil přihlížející policista a nácky vyhnal, protože se na Jungmannově náměstí nesmí na ulici pít.

Jinak nebyl na demonstraci - kromě dvou bezdomovců, co se tam pletli - nikdo, kdo by nějak vybočovgal z kategorie „běžný občan“. Ta demonstrace proti uprchlickým kvótám neměla s extremismem, xenofobií a rasismem nic společného. Lidé, kteří sem přišli, nejsou žádní náckové - jen mají zcela legitimní strach o osud své země, Evropy a vlastních dětí.