Turecko nepatří do Evropy, popírání genocidy je mezi civilizovanými národy nemyslitelné
Dokážete si představit, že by německá vláda popírala zločiny holocaustu, vyvražďování obyvatel na nacisty okupovaných územích a teror proti odpůrcům nacismu a vše by odbývala slovy, že šlo o oběti občanské války? Tak takto přesně se chová současná, islamistická vláda Turecka, ale nejen ona. Chovaly se tak i předchozí, sekulární vlády. Všechny tyto islámské či sekulární vlády spojovalo jediné – popírání arménského holocaustu, u něhož se inspiroval i Adolf Hitler v plánech na vyvraždění Židů.
Před pár dny papež František během návštěvy Arménie hovořil o vyvražďování Arménů muslimy za dob osmanské říše jako o genocidě. Okamžitě reagoval místopředseda turecké vlády Nurettin Canikli, který řekl, že slova papeže Františka nesou charakter „mentality křížových výprav“. Turecko má jako součást své státní politiky popírání genocidy Arménů a reaguje velice tvrdě na snahu evropských zemí potvrdit faktičnost tohoto zločinu na lidstvu deklaracemi parlamentů. Naposledy se o tom mohli přesvědčit Němci, kdy po schválení deklarace o arménské genocidě Turecko odvolalo svého velvyslance ke konzultacím, předvolalo si také německého chargé d’affaires a turecký premiér Binali Yıldırım veřejně prohlásil, že rozhodnutí německého parlamentu má na svědomí „rasistická arménská lobby“.
Právě toto chování tureckých vrcholných představitelů potvrzuje správnost chování Evropanů, kdy se jednotlivé parlamenty veřejnou deklarací o zločinné arménské genocidě stavějí proti zapomenutí této první evropské genocidy 20. století. Přitom tato genocida byla v mnohém inspirací pro nacisty a jejich plán konečného vyvraždění Židů, Slovanů a všech označených za méněcenné rasy.
Arménská genocida je také někdy nazývána arménský holocaust – což je označení použité poprvé v amerických novinách The New York Times v roce 1895 pro pogromy muslimů proti Arménům v tehdejší osmanské říši. Genocida měla předehru v pogromech muslimských obyvatel osmanské říše proti převážně arménskému křesťanskému obyvatelstvu v 19. století. Ale s nástupem sekulárně orientovaného hnutí tzv. mladoturků a vstupem do první světové války se z vyvražďováni Arménů stal průmyslově organizovaný proces, kdy organizátory byli sekulárně orientovaní Turci, ale vykonavateli převážně nábožensky zfanatizovaní muslimové, a to nejen Turci, nýbrž i Kurdové a další muslimská etnika osmanské říše.
Osmanské úřady zřídily síť 25 koncentračních táborů. Některé sloužily pouze k tranzitu a rozdělení Arménů (podobně jako u nás Terezín za nacistů) a jiné ke konečnému řešení arménské otázky (stejně jako za druhé světové války Osvětim). Podobně jako nacisté vytvořili jednotky Einsatzgruppen, jejichž cílem bylo hromadně vyvraždit židovské obyvatelstvo za postupujícími jednotkami Wehrmachtu, založily i osmanské úřady organizaci, která by koordinovala genocidu arménského národa. Organizace Teşkilât-i Mahsusa byla ustavena v roce 1913 a její jméno v překladu znamená „Zvláštní organizace“.
Kromě masových deportací do táborů, kde Arméni umírali hlady a žízní, používali Osmané ještě níže uvedené techniky, jež později využili i nacisté při vyvražďováni Židů, Slovanů a dalších nepohodlných osob během druhé světové války.
Eitan Belkind, židovský agent špionážní organizace Nili, který infiltroval nejvyšší osmanské vedení, po válce vylíčil, že se stal svědkem masového upálení 5000 Arménů vykonaného na příkaz osmanských úřadů. Oscar S. Heizer, americký konzul ve městě Trabzon, popsal, jak osmanské úřady daly vyvézt arménské děti v člunech a naházet je do vody. Italský konzul ve stejném městě, Giacomo Gorrini, zase vypověděl, že arménské ženy a děti byly naloženy na čluny a Osmané je následně nechali utopit. Podobné praktiky osmanských úřadů popisuje i americký diplomat Hoffman Philip.
Turecký lékař Ziya Fuad po válce vypověděl, že někteří osmanští lékaři na pokyn úřadů předávkovávali arménské děti morfiem. Doktoři Ziya Fuad a Adnan v roce 1919 uvedli, že děti byly shromažďovány ve dvou školních budovách a následně posílány do mezipatra, kde je Osmané zavraždili otravným plynem. Turecký lékař Haydar Cemal popsal, že na příkaz nadřízených osmanští lékaři záměrně infikovali Armény nakažlivými nemocemi. Jeremy Hugh Baron o tomto píše: „Na masakru se přímo podíleli i jednotliví doktoři, kteří trávili kojence, zabíjeli děti a vydávali falešné úmrtní listy, na nichž uváděli smrt z přirozených příčin.“
Český novinář Milan Vodička popsal i první primitivní plynové komory, jež vymysleli Turci a poté moderně stvořili Němci v Osvětimi: „V Syrské poušti je komplex podzemních jeskyní, kam tehdy zahnali tisíce lidí. Pak u vstupů rozdělali ohně a kouř postupně Armény uvnitř udusil. Bylo to sice primitivní, ale byly to první plynové komory.“
Jak je tedy zřejmé, osmanská říše si při vyvražďováni Arménů počínala stejně brutálně jako nacistický režim při vyvražďování Židů. Ovšem naopak oproti denacifikaci po druhé světové válce k ničemu podobnému v Turecku po první světové válce nedošlo, a Turci se tak snaží falšovat dějiny a popřít zločiny spáchané jejich dědy na křesťanských Arménech. Je jen otázkou, jestli takovýto stát má z morálního pohledu právo být vůbec řazen mezi civilizované národy. A nemůže se chování Turecka stát jednou teoreticky i inspirací pro případný neonacistický režim v Německu, který by mohl začít popírat holocaust a hrůzy druhé světové války? Vždyť i Adolf Hitler měl při plánování vyvražďování Židů prohlásit: „Kdo si dnes vzpomene na masakr Arménů?“
