Romský koncentrák v Letech: 450 veřejných milionů za prasečák je OK
Vláda prozradila, za kolik vyplatila národní hanbu naší země. Prasečák stojící na místě koncentračního tábora, kde umírali Romové. Prasečák v Letech, o kterých mluvily všechny vlády od revoluce, se konečně odsune do dějin a místo něj bude památník. Řešení, které jsme dlužili stovkám tam zavražděných nevinných lidí sedmadvacet let.
Především si dovoluji upozornit všechny diskutéry – obzvláště ty skryté pod účtem se jménem Jeden Chytrej a bez fotky – že jsme připraveni na rasistické blitky pod tímto textem. Že nás nepřekvapí. A že je budeme mazat ihned, jak si jich všimneme – a hlídat to budu i já osobně, nejen kolegové z online. Protože si dovoluji zastat se Romů, čeká nás v diskusi peklo. Takže budeme s chutí cenzurovat a mazat všechny doplynaře, postříláky, ba i táhnětedoindiáky.
Abych nezdržoval, čím vlastně naše rasisty naštvu: považuji 450 000 000 korun českých zaplacených naší vládou z našich peněz za vykoupení vepřína stojícího na místě bývalého koncentráku pro Romy za rozumně a účelně vynaložené peníze. A těch pětačtyřicet korun, na kolik to přijde mne jako každého jiného průměrného občana, dám na tento účel rád. Je samozřejmě možné lamentovat, jaká je to škoda a že kdyby se daly takové peníze na školní učebnice pro romské děti z ghett, bylo by to pro Romy mnohem užitečnější. To je sice pravda, ale těch čtyři sta padesát mega za prasečák je investice nejen ve prospěch Romů, ale celé společnosti.
Trvalo dvacet sedm let, než jsme se vzmohli na gesto, které dlužíme všem mrtvým druhé světové války, nejen Romům. Pokud byl totiž někdo zavražděn nacisty, je úplně jedno, jakého byl etnika. Byl obětí brutální vraždy vedené jednou z nejodpornějších ideologií lidských dějin. Máme morální povinnost s takovým člověkem soucítit zcela bez ohledu na jeho národnost, rasu, přesvědčení a barvu kůže. Protože byl stejnou obětí stejného vraždění, kterému padly za oběť i statisíce Čechů, jsme mu povinováni stejnou úctou, jako kdyby byl Čech.
Bolševický režim ve své mužické sprostotě provozoval na místě koncentráku v Letech prasečák zcela bez výčitek svědomí. To odpovídá komunistické etice. Po revoluci se začalo ihned o zbourání prasečáku mluvit a mluvilo se více než čtvrt století. A teprve v letošním roce především díky usilovné a letité práci ministra Daniela Hermana ta nechutnost zmizí. Stát vepřín vykoupí a zboří a na jeho místě bude památník. Přesně to, co tam mělo být už od roku 1945. Přestaneme být zemí barbarských primitivů, kteří chovají svině na místech, kde umírali lidé. A že to přišlo na velké peníze? To padá na vrub komunistům, kteří prasečák postavili na pietním místě, ne vládě, která ho zbourala. Je dobře, že je vláda dala, a je to asi jediný krok, za který ji mohu pochválit. Ale radši ne celou. Ministr financí za ANO v televizi fňukal, že to bylo moc drahé, a výkup v podstatě prosadil ministr za lidovce. Takže pane Hermane, díky!
