Tomio Okamura: Nikoliv neonacista, ale televizní žvanil, kterému jde o peníze
Snaha líčit předsedu SPD a další poslance strany jako popírače holocaustu a moderní esesáky je kontraproduktivní. Efektivnější by byla prostá fakta: SPD je byznysprojekt Tomia Okamury a populismus i latentní rasismus strana užívá jako reklamní vějičku pro neprivilegované segmenty české společnosti.
Kolem SPD je v tomto týdnu živo. Pořad České televize 168 hodin uveřejnil prosincový výrok poslance Miloslava Roznera, že koncentrační tábor v Letech neexistoval, a navíc to byl „pseudotábor“. Stínový ministr přes Argemu by si v tom měl udělat jasno: buď otevřeně řekne, že místo, kde prokazatelně umírali lidé internovaní na základě rasových zákonů, podle něj neexistovalo, nebo jeho existenci uzná se vším, co k tomu patří. Tady žádné „pseudo-“, žádné „určitě, možná, tak úplně“ skutečně neplatí.
Předseda strany Okamura zase v rozhovoru s Danielou Drtinovou řekl, že Lety prý není možné srovnávat s Osvětimí, v táboře byl volný pohyb, chyběly tam ploty a tak dále. Okamura teď ze svých výroků couvá: údajně měl teplotu a „byl tak nadopovaný práškama, že to poznala celá republika“. Musely to být solidní dryáky, když z pana předsedy padaly takové perly. Téma Lety prý navíc Okamuru ani celou SPD vůbec nezajímá.
Přitom je to prosté: Okamura na dovedném otáčení latentního rasismu, vyvolávání strachu a těch nejprovařenějších předsudcích postavil celou svoji politickou kariéru. On ani Rozner jistě nejsou hardcore popírači holocaustu ve stylu Ernsta Zündela, německého neonacisty, který od sedmdesátých let publikuje idiotské „důkazy“ o tom, že holocaust, jedna z nejlépe zdokumentovaných událostí v lidských dějinách, se nestal.
S tímto druhem otevřeného radikalismu se už mnoho bodů v celostátní politice uhrát nedá. Ovšem s náznaky a pomrkáváním ve stylu „bůhví, jak to s těmi Cikány v Letech bylo a vůbec, dnes dělají jen bordel a zneužívají sociální dávky, tak ať pomlčí“ se v české společnosti, k Romům dlouhodobě krajně negativně naladěné, pracovat dá. A velmi úspěšně, jak ukazuje přes půl miliónu hlasů pro SPD v posledních volbách.
Okamura a jeho parta se vezou na vlně poplašných zpráv, lží, polopravd a strachu, tím nejubožejším způsobem využívají nejistotu a obavy segmentu české společnosti, který má pocit, že mu v tekutém věku globalizace ujíždí půda pod nohama, že éra informační a kulturní hojnosti přinesla jen existenciální úzkost. Lidovci se nyní v reakci na výroky Okamury a Roznera o Letech pokusí odvolat předsedu SPD z pozice místopředsedy Poslanecké sněmovny. Strana Svoboda a přímá demokracie to bude nepochybně prezentovat jako snahu politicky korektních kruhů umlčet hlasatele nepříjemné pravdy. A nejen mezi voliči SPD bude tento výklad bohužel velmi rezonovat.
Dělat z SPD neonacisty je přitom kontraproduktivní. Stačilo by přece dát na stůl jasná fakta: Okamura i Rozner lžou a plácají nehorázné stupidity. V Letech bylo internováno přes tisíc Romů. Přes tři sta internovaných, většinou dětí, zemřelo v táboře. Dalších minimálně čtyři sta nacisté poslali transportem do Osvětimi. Lety a Osvětim nikdo soudný nesrovnává, ostatně soudit takto míru osobního utrpení opravdu nelze. Pro stovky romských dětí, jež v Letech zemřely hladem, na nemoci či rukou dozorců, byl tábor jistě tím nejhorším místem, kde se kdy ocitly. Totéž platilo pro osvětimské statisíce.
Snažit se Okamuru líčit jako moderního esesáka a SPD jako novou inkarnaci NSDAP nezabere – je to příliš hysterické. Mnohem efektivnější je důsledně popisovat reálný stav věcí: Tomio Okamura je televizní žvanil, který si prostě spočítal, že sázka na ulepené rádobyvlastenectví a politiku pojatou ve stylu estrád na TV Barrandov mu může přinést slušný volební výsledek. A především je nutné opakovat, že Okamura ani šíbři okresního formátu typu zabrušovače Roznera, jimiž je strana vyfutrovaná, nejsou ve skutečnosti ani autentičtí radikálové.
SPD je, stejně jako předtím Úsvit, byznysprojekt jednoho muže. Miliónové částky, jež si Okamura vyplácel v minulosti ze stranické kasy za „mediální poradenství“, mluví jasně. Politickému podnikateli Okamurovi jsou ve skutečnosti jeho neprivilegovaní voliči ukradení. Štvaní proti Romům nebo vyvolávání strachu z uprchlíků, kteří se do Česka ale jaksi nehrnou, je pouze marketing. To ovšem nic nemění na tom, že reklamní triky Okamury a spol. jsou mimořádně odporné.
