Česká televize si může za kritiku často sama, v mnohém nestranná rozhodně není
Útoky na veřejnoprávní Českou televizi, ale i akce na její obranu, v poslední době sílí. Kritici tvrdí, že ČT nadbíhá některým politickým stranám a určitá témata pojímá s nedostatečným odstupem. Zastánci veřejnoprávní instituce si naopak myslí, že tyto ataky jsou ohrožením demokracie a svobody slova. Obě strany jsou nesmiřitelné. Přitom skutečně existuje dost důvodů, proč by se měla Česká televize v některých věcech změnit.
Česká televize je z podstaty svého fungování velmi snadný terč. Koncesionářský poplatek se platit musí, i kdybyste si ČT nezapnuli ani na sekundu. Protože je to v podstatě daň uvalená na všechny, každý si z tohoto důvodu myslí, že může do vysílání České televize „kecat“. A má svým způsobem pravdu. Navíc veřejnoprávní televizi je za co kritizovat.
Každé médium si „vymodeluje“ (i s ohledem na svého majitele) postoje, které zastává. Není to nic zločinného, je to dokonce přirozené, i když také v tom někdo vidí ohrožení demokracie. U České televize je to daleko složitější. Měla by objektivně a nestranně reprezentovat co nejširší spektrum názorů. Jenže to dlouhodobě nedělá. Nemusíme se u toho ani vracet ke krizi z přelomu let 2000 a 2001, kdy dokonce zaměstnanci ČT stávkovali z politických důvodů proti svému vedení. To bylo naprosto fatální selhání, které mělo obrovské důsledky na mnoho let.
Podívejme se spíše na současnost.
Pouhá hra na nestrannost
K Radě pro rozhlasové a televizní vysílání mířila například před časem stížnost, že ČT nepostupovala objektivně při amerických prezidentských volbách v roce 2016. Že stranila Hillary Clintonové. Vznikly kvůli tomu jakési analýzy, ale to byly vyhozené peníze. Nebylo potřeba zkoumat jednoznačnou věc. Česká televize stejně jako většina médií ve světě více před volbami kritizovala Donalda Trumpa a nadržovala Clintonové. Výběrem a řazením zpráv, jejich zpracováním, výběrem hostů, kteří to komentovali. Že někomu občas bylo laskavě dovoleno, aby vystoupil a „pochválil“ Trumpa, byl pouze maskovací manévr. Bylo to i v ČT celkově vyloženě protitrumpovské a bylo to špatně.
To samé se dělo v době Brexitu, referenda o vystoupení Velké Británie z Evropské unie. Proto pak nastalo tak obrovské překvapení, když většina hlasujících Britů rozhodla o opuštění EU. Celá léta v České televizi také převažují hlasy podporující i kontroverzní či nesprávné rozhodnutí Evropské unie. Každý máme svůj vlastní názor, ale ČT rozhodně nemůže tvrdit, že přistupuje k různým názorům vyváženě. To je lež. Dává jednoznačně přednost jen některým postojům, ostatní připouští okrajově, aby se to pak mohlo objevit v nějaké hodnotící analýze.
Málo kriticky pojednávala v minulých letech ČT i migrační krizi, či problémy islámu jako takového. To byla další velká chyba.
Například publicistický pořad „Focus on Europe“ (Zaostřeno na Evropu), který je dílem německé veřejnoprávní stanice Deutsche Welle, a který ČT každý týden přebírá, je mnohdy snůškou pofiderních informací, které zcela kopírují politiku Angely Merkelové. Jenže německá kancléřka se v případě multikulturalismu a přijímání uprchlíků mýlila a uvrhla Evropu do velkých problémů. Proč tedy ČT pokračuje ve vysílání propagandy, kterou „Focus on Europe“ šíří a která je někdy až na hraně dezinformací? Jaký je k tomu důvod? Kdo to prosazuje?
Do něčeho se střelí, do něčeho ne
Na druhou stranu by měla být Česká televize daleko více kritická třeba v otázkách politiky Číny či nenávisti a antisemitismu, které do světa vytrubují Palestinci, oblíbený to národ všech veřejnoprávních televizí a neziskových organizací celého světa.
Zamyslet by se také ČT měla nad Otázkami Václava Moravce, které s vyvážeností nemají dlouhodobě nic společného. Kdysi měl Moravec ve velké oblibě Jiřího Pospíšila (dnes předsedu TOP 09), který se objevoval v jeho pořadu s nadměrnou intenzitou. Pak policistu Šlachtu a státního zástupce Ištvana, kteří prokazatelně pomáhali rozvracet český stát.
Další příklad z posledních dnů. Česká televize by neměla ochotně naskakovat na spekulace, které zatemňují různé kauzy. Jedná se například o vraždu slovenského novináře Jána Kuciaka. I ČT odvysílala nekonečný proud spekulací a nepodložených informací, které tento zločin provázejí. Na místě by byla u veřejnoprávního média daleko větší uměřenost, protože žádná z teorií vraždy se zatím neprokázala. Mnohé byly úplné výmysly. Ale proč to v ČT nepouštět, že? Vyjádřil se tím vlastně odpor k bývalé vládě Roberta Fica.
Pokud by byla Česká televize skutečně nestranná a objektivní, musela by zesílit i kritiku Andreje Babiše, Miloše Zemana či Tomia Okamury. Je k tomu mnoho důvodů. Přitom to jsou politici, kteří na ČT pravidelně útočí, protože mají máslo na hlavě. Jenže to máslíčko ČT neroztírá nijak důkladně, jen občas něco vypustí. Zvláštním druhem selhání u toho je, že kroky premiéra Babiše v ČT pravidelně komentují lidé z vydavatelství Mafra, které patří Babišovu Agrofertu. Fakt si v České televizi nemyslí, že by činy předsedy vlády měl vždy hodnotit někdo jiný, než jeho zaměstnanec?
Co s tím?
Pro Českou televizi je samozřejmě složité, aby vyhověla všem a současně zastávala kritické a objektivní názory. Vzývaná veřejnoprávnost to fakticky určitým způsobem omezuje. Tvářit se, že je vlastně vše v pořádku, ale není dál možné.
Není přitom jednoduchého situaci v ČT změnit. Každý od ní totiž vždy budeme chtít něco úplně jiného. Právě v tom by ale mělo být umění veřejnoprávního média. Na místě není neodpustitelná naivita a la podpora Hillary Clintonové.
Hloupé řeči o zestátňování České televize (jak je vede Tomio Okamura a jeho parlamentní cirkusová skupina) bychom měli u toho rychle opustit. Byl jsem v lednu v Polsku a díval se tam několikrát na zprávy státní Polské televize, kterou si tam podřídila současná vláda. Ta samá vláda, která dělá mnoho správných kroků, zde šlápla úplně vedle. Zpravodajství Polské televize totiž v některých momentech připomíná slintavé ódy severokorejského režimu. To by se ale takovému Okamurovi vlastně líbit mohlo…
