Platová diskriminace: Rozdíl v odměňování mužů a žen za práci nelze prokázat, počítáme špatně
Shodou nešťastných náhod jsem se dostal na několik minut do blízkosti podnapilé emancipované feministky, která vedla rozhořčený monolog o rozdílech platů mužů a žen v naší společnosti. Neřekl jsem nic sprostého, jen jsem znechuceně odešel, protože ta „diskriminace – rozdíl mezi odměňováním žen a mužů za práci – nebyla nikdy nikde prokázána.
Odešel jsem, ale myslel jsem si své. Rozdíl v odměňování mužů a žen je ničím nepotvrzená hypotéza, ke které nemáme žádné racionální oprávnění, nemáme žádné vědecky přijatelné indicie alespoň naznačující, že nějaký takový rozdíl existuje, takže je podle Occamovy břitvy nepřípustná. Přesto máme média a neomarxistické nevládky plná boje proti takové diskriminaci a „vědeckých, statisticky podložených důkazů diskriminace odvozených ze sociologických dat“. Ty důkazy jsou úplné blbosti, protože mají od samého počátku nesmyslnou metodiku.
Historie diskriminačního bludu
Blud, že ženy dostávají v průměru nižší odměnu za práci než muži, prošel historickým vývojem. V první fázi jeho šíření feministky statisticky porovnávaly průměrné výše platů mužů a žen a zjistily, že průměrný plat, který bere žena, je nižší než průměrný plat muže. A to byla ta diskriminace. Z průměru platů se ovšem metodologicky absolutně nedá vyvodit, že ženy jsou diskriminovány. Rozdíl způsobuje především to, že uklízečka bere míň než manažer, přičemž ženy častěji než muži u nás zastávají málo náročné a málo placené pozice.
Pak se feministky metodologicky vzdělaly a porovnaly statistické průměry platů mužů a žen, kteří zastávají stejné funkce. A zase diskriminace. Zjistilo se, že průměrný plat například manažera je prokazatelně vyšší než průměrný plat manažerky na stejném postu. Z výzkumu Centra pro ekonomický výzkum a doktorské studium Univerzity Karlovy z roku 2006 vyplynulo, že ženy berou na stejné pozici jako muži o čtvrtinu méně. Ale zlepšuje se to. Podle Eurostatu Češky už nyní vydělávají v průměru jen o 22,5 procenta méně než muži.
Mimořádně pikantním shledávám ten detail, že výzkum jak univerzity, tak Eurostatu je od samého počátku metodicky zcela pomýlený, jeho výsledky nic neměří a neexistuje jediný důvod, proč by se z toho rozdílu platů mohlo dát vyvodit tvrzení o finanční diskriminaci žen při odměňování za práci. Při skládání zkoušky z vědecké metodologie by bylo takové zkoumání klasifikováno stupněm „neprospěl“.
Tak jak to vlastně je…
Být zaměstnancem znamená dostávat plat. Vliv pohlaví na výši mzdy nebyl nikdy jinak než zcela nesmyslným počítáním průměrů platů prokázán. Plat zato zcela prokazatelně ovlivňují dva faktory: vaše postavení a váš pracovní výkon. V komerční sféře je tento faktor – pracovní výkon, který odevzdáváte – pro výši platu rozhodující, a to zákonitostí vyjádřenou přímou úměrností. Čím více pracujete, tím víc vás platí.
Pokud chceme změřit, zda jsou ženy ve stejné pracovní pozici odměňovány stejně jako muži v té samé pozici, musíme u skupiny mužů a žen ve stejném postavení – pro každého jedince zvlášť – zjistit jeho pracovní výkon. Pak dohromady sečíst zvlášť pracovní výkony mužů a zvlášť pracovní výkony žen (obě skupiny pracují na stejné pozici). Pak z obou součtů udělat průměry a pak udělat průměry platů zvlášť pro muže a zvlášť pro ženy. A pak čísla porovnat.
Teprve porovnání takových údajů by mohlo ukázat, zda nějaká platová diskriminace žen (nebo možná mužů, kdo ví) existuje. Teprve při této metodice je totiž v porovnávání výše platů mužů a žen započítán pro výši platu nejdůležitější faktor: pracovní výkon.
Diskriminace se nekoná!
Dokud takový výzkum neproběhne, nemáme pro platovou diskriminaci žen ani jeden důkaz. Rozdíl výše průměrných platů žen a mužů ve stejných pozicích je mnohem pravděpodobněji než diskriminací vysvětlitelný tím, že ženy v některých případech podávají v zaměstnání nižší pracovní výkon než muži.
A pokud by to feministky nějak uráželo – to prosím neznamená, že by byly ženy blbé, málo výkonné nebo líné. Nejpravděpodobnější příčinou nižší pracovní výkonnosti žen v zaměstnání se jeví skutečnost, že v naší kultuře spočívá na ženách většina starostí o děti a domácnost. Takže vyšší výkon mužů v zaměstnání, za peníze, je dán tím, že celý svůj pracovní výkon „spálí“ v zaměstnání a dostanou za to zaplaceno.
Ženy však značnou část svého pracovního výkonu „spálí“ doma u plotny a při přebalování dětí zadarmo. Takže pak jim zbývá do zaměstnání jen část jejich celkového výkonu. Proto zákonitě v zaměstnání vykonají méně práce než muži na stejné pozici. A dostanou za to menší plat. To není diskriminace, tak to v životě chodí. Za méně muziky méně peněz.
