Jen hlupák a ubožák ničí a poškozuje pomníky sovětské Rudé armády. Nechte mrtvé na pokoji
S poměrně velkou intenzitou se u nás na některých pomnících či sochách, které připomínají druhou světovou válku a sovětské vojáky, kteří bojovali za svobodu Československa, objevují různé malby a vzkazy. Některé pomníky jsou dokonce poškozovány. Bez ohledu na to, co si může každý myslet o bývalém totalitním Sovětském svazu i dnešním autoritářském putinovském Rusku, považuji tyto činy za neomluvitelné a provádět je mohou pouze idioti.
Ano, někdejší Sovětský svaz byla totalitní země, ve které umírali nevinní lidé. Miliony lidí. Mnoho sovětských politiků (v čele s vůdcem Stalinem) i představitelů tajných služeb či armády se také podílelo přímo či nepřímo na smrti a věznění mnoha našich občanů. Kdo to zpochybňuje, je lhář. Na druhou stranu je nezpochybnitelný podíl sovětských vojáků na osvobozování Československa. Mnozí zde za války zahynuli či byli zraněni. Těm patří naše úcta. Kdo to relativizuje, je také lhář.
Ovšem lidé, kteří ještě dnes poškozují pomníky či sochy sovětských vojáků, jsou hlupáci a ubožáci. Pieta k mrtvým by měla být zachovávána. Dokonce i k hrobům německých vojáků, přestože zde páchali odporné zločiny. Pokud už zde byli pochováni (nejsme barbaři a křesťanskou tradicí je mrtvé důstojně pohřbít), nechme mrtvé na pokoji.
Historické souvislosti si máme vyřizovat úplně jinde než na hřbitovech a u památníků a soch. Máme od toho historiky, knihy, časopisy, noviny, přednášky, semináře, konference a dnes i internet či sociální sítě. Tam ať si každý vysloví názor, jaký chce. Třeba i zcela nesprávný názor.
Pomalovaná socha
Jenže pitomci (či pitomec) před několika dny zničili rudou hvězdu na památníčku sovětským vojákům v ulici Mariánské hradby na pražských Hradčanech. Někdo opakovaně něco maluje na pomník maršála Ivana Koněva na pražském náměstí Interbrigády. To jsou činy, které nelze ničím omluvit.
Tvrzení, že generál Koněv byl kontroverzní a že se podílel i na některých zločinech (například potlačení antikomunistické revoluce v Maďarsku v roce 1956), jsou pravdivá. Ale jeho socha postavená kvůli jeho podílu na osvobození Prahy s tím nemá nic společného. Pokud už přežila do současnosti, nechme ji tam, kde je, a tak, jak je. Naše demokracie je dost silná a vyspělá, aby sochu Koněva v pohodě přežila.
Historie totiž nikdy není černobílá a život mnoha lidí je protkán zlem i dobrem.
Například armáda sovětského generála Vlasova se významně podílela na osvobození Prahy v květnu 1945. Že si to moc nepřipomínáme, je chyba. Že se o tom děti více neučí ve školách, je další chyba. Vlasov a jeho vojáci si zaslouží pozornost a vysvětlování, přestože sám Vlasov byl kromě jiného zrádce a kolaboroval s nacistickým Německem. Ale jeho vojáci přesto pomáhali osvobozovat naši metropoli.
Tank číslo 23
Mladé generace už neznají příběh sovětského tanku číslo 23, který byl 29. července 1945 umístěn na pětimetrový podstavec na pražském Smíchově jako památník osvobození Rudou armádou. Koncem dubna 1991 jej student sochařství David Černý přemaloval na růžovo. Byla to od něj naprostá pitomost, pokud měl a má jiné politické postoje, měl se vyřádit jinak a jinde. Pak úřady nechaly tank přemalovat zase na zeleno, ale v květnu stejného roku ho 15 poslanců a poslankyň tehdejšího Federálního shromáždění opět přebarvilo na růžovo.
Kromě jiných to byli Jan Ruml, Petr Gandalovič, Stanislav Devátý, Tomáš Kopřiva, Jana Petrová či Klára Samková (dnešní buřička proti islámu). Takže další zcela nesmyslný čin. Tank byl nakonec ze svého místa odstraněn a dnes je v muzeu v Lešanech. Pokud bylo cílem vymazat jednu památku na sovětské vojáky, podařilo se. Správné to ale není. Neobstojí ani argument, že sovětští vojáci pak zločinně a proradně po roce 1968 okupovali Československo.
Vyrovnávání se s minulostí je vždy těžké. Část Čechů se například stále nevyrovnala s komunismem, protože na chodu někdejšího režimu se podílelo příliš mnoho lidí, kteří stále žijí. Ke cti nám to neslouží. Stejně jako nám ke cti neslouží poškozování a vandalismus páchaný na památnících sovětských (či jiných) vojáků z dob druhé světové války.
