Nemám žádné jméno: Příběh z terezínského ghetta
V novém Reflexu vychází causa o osudu české básnířky a spisovatelky Dagmar Hilarové, která byla od svých patnácti do sedmnácti let v terezínském ghettu.
Prezentace její knihy Nemám žádné jméno, která byla svého času mezi nizozemskou mládeží populárnější než slavný Deník Anny Frankové, proběhla až v minulém týdnu. Zdá se to nelogické? Knihu Nemám žádné jméno totiž už třicet let provází spor o to, kdo je jediným autorem knihy.
Syn Dagmar Hilarové Evžen má jasno: „Knihu napsala moje máma a to, že se za autorku prohlašuje holandská spisovatelka Miep Diekmannová, je literární loupež století.“ Před několika lety se začal probírat pečlivě uspořádanou pozůstalostí po své matce. V jedné krabici našel obálku s nápisem „K případné expertize. Nedávat z ruky!“ a matčino prohlášení, že je jedinou autorkou knihy.
Podívejte se na rukopisy Dagmar Hilarové ve fotogalerii.
Reflex případ sledoval a v novém čísle mimo jiné přináší svědectví nejdůležitějších osob. Prostor pro vyjádření dostala také překladatelka Olga Krijtová a samozřejmě spisovatelka Miep Diekmannová.
Co o knize Nemám žádné jméno, řekla, se dočtete v posledním Reflexu.
