Zúčastněte se ankety o nejlepší první větě románu!
„Román začínající špatnou větou je většinou celý špatný. Chybí mu ´energie´“, říká český prozaik Antonín Bajaja. Pokud vás naopak první věta románu chytne a nepustí, máte možnost, že otevíráte knihu, na kterou nezapomenete. Vybíráme několik z oblíbených prvních vět čtenářů Reflexu. Nechybí mezi nimi ta vaše?
Jsem teď mrtvola, tělo na dně studny. (Orhan Pamuk: Jmenuji se Červená)
Libor Tomášek
„GDOTOTUTAXMRDÍ,“ hádal pohoršený Gabriel. (Raymonda Queneaua: Zazi v metru)
Milan Tahotný
Bratr se zeptal svého vraha, jak hodlá vraždu provést. (Mario Simmel: Všichni lidé bratry jsou)
Kveta Kösslová
Nebe nad přístavem bylo šedé jako mrtvý kanál televize. (William Gibson: Neuromancer)
Pavel Jarosch
„Tak, a prázdniny jsou v prdeli,“ řekla malá Martina ten den odpoledne… (Dušan Hamšík: Havárie na sklonku dne)
Hana Ettlová
Masitý balón hlavy obepínala zelená lovecká čepice. (John Kennedy Toole: Spolčení hlupců)
Vašek Spáčil
Já, Sinuhet, syn Senmuta a jeho ženy Kipy, píši tyto knihy. Nikoli proto, abych chválil bohy země Kemet, neboť jsem jimi znechucen. (Mika Waltari: Egypťan Sinuhet)
Tereza Zíslerová
Podle své matky byl Jack Burns herec, dřív než se hercem stal, ovšem Jack si z dětství nejvíc pamatuje okamžiky, kdy cítil, že se musí chytit matky za ruku - tehdy nic nehrál. (John Irving: Dokud tě nenajdu)
Martina Hlavová
Chybí v tomto výčtu vaše nejoblíbenější věta? Pošlete nám ji na adresu rxonline@reflex.cz, nebo se o ni podělte v diskuzi pod článkem.
