Nové povídky Michala Viewegha, staré vzpomínky Johna Boka
Zřejmě nejpopulárnější český spisovatel vydal knižně třináct svých povídek – příhody hlavního hrdiny Oskara místy kopírují Vieweghovy osudy. A o osudech politického aktivisty a „socialistického beatnika“ Johna Boka se dozvíme vše z právě vydaného knižního rozhovoru.
Soubor třinácti nových povídek Michala Viewegha se jmenuje Zpátky ve hře (vyd. Druhé město), a ano, spisovatel se v nich už podruhé (román Můj život po životě vyšel roku 2013) vyrovnává s tou tolik medializovanou zdravotní příhodou, která ho v prosinci 2012 málem zabila. Ačkoli se čtenář i proto, volky nevolky, k autorovi a jeho parádně vypravené knížce – ilustrace Josefa Bolfa, krásný design Petra Krejzka s velkorysými starorůžovými vakáty – snaží být shovívavý, povídky jsou nezáživné, tematicky i kompozičně nezajímavé. Milostné spády i sebemrskačství ústřední postavy, spisovatele Oskara, který v rekonvalescenci po nehodě ztrácí rodinu, paměť i zdravý úsudek, časem otravují, stejně jako vykonstruovaná klišé situací i dialogů, povrchnost a předvídatelnost, maloměšťácké narážky na jistý životní styl, pajdání kolem vyhlášených značek oděvů a jiných komodit (jako bychom byli v módním magazínu pro sekretářky) nebo vulgární popisy erotických scének, o názvu povídky Vymrdanej pánbíčkář nemluvě. Dvě hodinky četby, umělecký dojem tak 2,5.
Anglická maminka a tatínek letec, který za druhé světové války metal bomby na Německo z britského letadla, malému Johnovi nezajistili zrovna příznivý kádrový profil. Strávil rok v dětském domově a dvakrát si pobyl na psychiatrii, dělničil a bojoval s estébáky, podepsal Chartu 77. Po revoluci pracoval jako hajzldědek v pražském klubu Radost a pár týdnů chránil před hajzly Václava Havla jako šéf jeho bodyguardů, pracoval na ministerstvu vnitra a držíval hladovky za správnou věc, založil spolek Šalamoun a z jeho dvou dcer a syna jsou dnes herci. Knižní rozhovor s Johnem Bokem sice čítá na čtyři sta stran, ale protože ho vedl spisovatel, dokumentarista a scenárista Jan Novák, čte se to samo. Oba pánové mluví/píší, jak jim zobák narost, takže se čtenář musí připravit na, řekněme, kurvování – vynahradí mu to však desítky fantastických historek. „No tak to je příběh jak noha,“ reaguje na jednu z nich Novák a člověk si to během četby zopakuje mockrát. Knihu právě vydala nakladatelství Argo a Paseka.
