Nejnovější Sorokinův román je o grilování. Nad plamenem zažehnutým skvělými knihami
Po dlouhé období po Gutenbergově vynálezu knihtisku platila pozdější slavná věta amerického filozofa a básníka Ralpha Walda Emersona: Spálené knihy ozářily svět. Ray Bradbury pak zpracoval svým způsobem tuto pravdu v kultovním románu 451 stupňů Fahrenheita, v němž popisuje, jak budou někdy v budoucnosti knihy oficiálně zakázány a ničeny jako nositelky paměti, která ohrožuje sladké nevědomí přítomnosti. Pamatujete si? A když se knihy ve víru jisker vznesly vzhůru a letěly pryč, vítr potemněl dýmem spáleniště. A nyní, v románu Manaragaz tohoto roku, píše Vladimír Sorokin něco podobného: Rok vydání 1935, plátěná vazba barvy stalinského nebe. Otevřel jsem ji. Zapálil titulní list.
Jenže za těch více než šedesát let od vydání Bradburyho dystopie se pohled na „nebezpečnost“ knih zásadně změnil a Sorokin (*1955) je heroldem ruského postmodernismu. Čím více textů bude přístupných, tím méně čtenářů se k těm zásadním dostane. Kvalita či přímo subverze informace je limitována její kvantitou.
Již šestá autorova kniha přeložená do češtiny (a před několika málo týdny vydaná výběrovým nakladatelstvím Pistorius & Olšanská) je trochu groteskou, trochu tragédií. Světem, a především Evropou, se prohnaly jakési hordy, včetně mudžahedínů, které přerámovaly bývalé státní útvary. Z původních společensko-kulturních tradic něco zůstalo, něco je jinak, každopádně vědeckotechnický pokrok je mnohem dál než v naší variantě bytí. Papír se používá už jen na tisk bankovek, vše ostatní je v elektronické podobě. Různé implantáty (chytré blechy) otevírají cestu k informacím, další jsou něčím mezi GPS a bezpečnostním zařízením. Zbohatlíky všude na světě spojuje mj. podivná móda: na vzácných knihách, které jsou kradeny z knihoven, si nechávají s rizikem trestního stíhání upravovat pokrmy. Book’n’grilleři, tito dekadentní knihomolní kuchaři, včetně Gézy, hlavního hrdiny, tvoří tajnou společnost, se svými zákony a tradicemi; a pak se objeví problém…
Sorokin je neobyčejně vynalézavý a hravý, i když, jako většinou, pointa knihy trochu postmodernisticky klopýtá. Nicméně: nabízím jehněčí kolínko na prvním vydání Máje. Kolik dáte? (Já dávám čtyři hvězdičky z pěti!)
