Plutona: Co dělat s mrtvou superhrdinkou?
Ve světě, kde existují superhrdinové, existuje i superspotting. Něco jako trainspotting, akorát musíte mít víc štěstí. Ano, musíte být v průšvihu. Jako superspotter Teddy z česky právě vydaného komiksu Plutona, který si vystřihuje vše o superhrdinech, číhá s dalekohledem v ruce a hypnotizuje oblohu, jestli se mu nepoštěstí nějakého spatřit.
V USA vycházejí příběhy o superhrdinech od začátku druhé světové války. (Romanopisec Michael Chabon dokonce uvádí válku jako hlavní motiv, proč musely být tyto postavy vytvořeny.) Jsou tedy pro Američany a vůbec západní svět přirozenou součástí kultury, dokonce až nostalgickou, protože mnohý dnešní dospělý, ba i senior, na superhrdinských příbězích vyrostl.
Rychlé šípy revisited
Je přirozené, že ani superhrdinskému tématu se nevyhnou pokusy zbavit ho jeho původní mačovitosti, nabubřelosti, akční lacinosti. V Česku se právě chystá sborník dekonstruující mýtus Rychlých šípů. A různé dekonstrukce superhrdinského mýtu jsou již v anglosaské kultuře docela běžné, přinejmenším od dob Strážců od scenáristy Alana Moorea.
Superžena Plutona a ti druzí
U mladších tvůrců můžeme sledovat další posun – k sentimentalitě dětství, směrem k obyčejným lidem, přičemž superhrdina zůstává na okraji příběhu, jako vzpomínka, jako nepostižitelný mýtus. Z toho rodu je komiks Plutona scenáristy Jeffa Lemireho a kreslířky Emi Lenoxové, právě česky vydaný nakladatelstvím Crew. Je sice pojmenovaný po superženě Plutoně, ale ta se objeví jen na pár stránkách díla. To hlavní se odehrává mezi členy skupiny spolužáků. Navenek parta dětí, uvnitř ale hoří běžné spalničky dospívání: láska, žárlivost, osamělost, řevnivost i kamarádství.
Chlapec Teddy je superspotter, vystřihuje si vše o superhrdinech, sleduje zprávy na webu a ve chvílích volna číhá s triedrem v ruce a hypnotizuje oblohu, jestli se mu nepoštěstí nějakého spatřit. Mie je Asiatka, která se musí starat o mladšího brášku Lokiho, i když by chtěla mít čas pro sebe. Ray vyrůstá sám s otcem alkoholikem a přebíjí svůj úděl hranou drsností. Diana je fajn holka, ale má pár kilo navíc a je terčem posměchu okolí. Tahle partička jednoho dne najde v lese mrtvolu Plutony. Superhrdinky z nutnosti, která se vydává páchat dobro, zatímco doma nechává dceru s babičkou, denně rozklepané strachem o ni.
Jsme jedné krve, ty i já
Zatímco pro zbytek party je mrtvola Plutony v lesích za městem zdrojem adrenalinu a sdíleného tajemství, Teddy v tom okamžitě vidí svou šanci. Co kdyby se nadlidské schopnosti přenášely krví, podobně jako nákaza? V noci se vypraví zpátky do lesa za bezvládným tělem a řízne Plutonu i sebe do prstu. Jsme jedné krve, budeme i stejných schopností? Teddy si neuvědomuje, že tohle už není pouhá zvědavost, ale obyčejná posedlost. Spalující touha konečně vyniknout, která ho začne táhnout na šikmou plochu tragických událostí, o kterých vám v zájmu čtenářského zážitku nemůžeme prozradit víc.
Komiks je vyprávěn značně nesentimentálně. Děti tu nejsou žádní andílci, což platí i o jejich mluvě. Příběh se odvíjí relativně přímočaře, ale s mnoha drobnými rafinovanostmi. Děti přirozeně komunikují na dvou úrovních – ústně a sms zprávami přes mobil. Děj je uvěřitelný, a přitom přináší několik nečekaných zvratů. Kreslířka Lenoxová má úsporný, svižný rukopis, očividně inspirovaný japonskou mangou, ale i civilní evropskou tradicí.
Plutona ve vás určitě zanechá trvalejší pocit než většina akčních komiksů, co jsou na trhu. Lynchovský příběh vás protáhne odbočkou do podivna, ze kterého se spolu s hrdiny vracíte do běžné reality, změněni navždy.
