Má pomyslná nadvláda nad českým internetem je u konce
Tento sloupek je poslední, který píšu jako „osobnost českého internetu“. Už za týden zde najdete shluk slov od celkem neznámého nýmanda, zkoušejícího prorazit na webových stránkách. Ano, ve středu 23. listopadu dostane na slavnostním večeru Křišťálové Lupy výše uvedený titul další muž. Pro feministky upřesňuji, že žádná žena mezi nominovanými není. Ale je mezi nimi Tomio Okamura, takže legrace bude.
Pro mě je to samozřejmě příležitost bilancovat. Jaký byl rok, na nějž jsem z pozice „osobnosti“ dohlížel? Snadná odpověď, v ničem se nijak zvlášť nelišil od let předešlých. Kdybych si měl vzpomenout na významné činy či události, musel bych se hodně namáhat. Spíš jsou to takové formální věci: Google se poprvé začal se Seznamem přetahovat o pozici české jedničky, řada deníků i časopisů představila aplikace pro iPad, Facebook používá v Česku více než třetina populace.
Ale zrovna tak nevýrazné jsou i neúspěchy a selhání. Nic velkolepého ani dech beroucího. Navzdory ambicím se v Česku nepodařilo představit perspektivní obchodní model pro eknihy, vydavatelé papírových novin nenašli žádný zázračný „on-line“ recept na klesající náklady, internetová žurnalistika se ani zásluhou projektů jako Česká pozice nij ak výrazněji neposunula.
Můžete namítnout, že je to i moje chyba. Měl jsem stát s praporem inovací a pokroku v čele davu pochodujícího za lepšími zítřky! V tom jsem selhal. Nebudu tu sebemrskačsky rozebírat své vlastní aktivity, ale přiznejme si, že jsem ani letos žádný nový Google nebo Amazon nevymyslel. Ano, ověřil jsem si, že když napíšu do statusu na Facebook sprosté slovo, tak dostanu výsledek „tohle se líbí více než 100 uživatelům“. Ale dá se to nazývat nezpochybnitelným úspěchem?
Nevím, kdo se stane „osobností českého internetu“ letos. Může to být Daniel Dočekal, pilný dělník českých sociálních sítí, jenž ví o Facebooku, Googlu Plus a Twitteru víc než kdokoliv v této zemi, anebo Milan Fridrich, který utrácel veřejnoprávní peníze za tvorbu skvělých aplikací pro mobilní telefony či iPady. Ne že by to bylo správné, ale je to pořád lepší, než když jeho kolegové v ČT vyhazovali mnohonásobně větší peníze za stupidní zábavné show nebo nerealizované scénáře. To jsou mé dva tipy, ale zrovna tak může být osobností Tomáš „český Groupon“ Čupr nebo Jakub „Bezrealitka“ Havrlant, kdo ví. Ostatně úplně bez šancí není ani Tomio Okamura.
Ceny existují proto, aby dělaly radost oceňovaným a rozčilovaly neoceněné. Já v životě mnoho cen nedostal, takže si té internetové vážím. Málokdo si vzpomene, že tuto cenu poprvé uděloval Refl ex, a to už v roce 1999. O osobnosti českého internetu tehdy hlasovali čtenáři a – což je zvlášť pikantní – víc hlasů přišlo skutečnou poštou než tou elektronickou. Historicky první osobností byl tímto archaickým způsobem zvolen Ondřej Neff.
V následujících letech anketa „povyrostla“ do výročních internetových cen zvaných Zavináč, které jsme udíleli dva roky. A podobně jako jejich americký vzor, Webby Awards, po „prasknutí“ internetové bubliny zanikly. Webby Awards se po roční odmlce podařilo vzkřísit, zavináče nikoliv. Až po letech, a to navíc novému organizátorovi. Tím byla společnost Internet Info. A ta ceny s novým názvem Křišťálová Lupa proměnila v zavedený podnik s tradicí.
Tolik na okraj mé pomyslné vlády nad českým internetem. Nové „osobnosti“ přeju zdar a sílu.
