Oficiálně sice začala karlovarská přehlídka už pátečním červeným kobercem, to správné festivalové vření ovšem propuklo až během víkendu. A jestliže úvod poznamenal majestát oscarové herečky a Dámy Helen Mirrenové, atmosféra následujících dní naopak pulzovala pragmatismem. V kinech i mimo ně.
Řešilo se filmové pirátství i spolupráce s Hollywoodem, oznamovaly se nové projekty (norsko-česko-dánská koprodukce Detektiv Down Bårda Breiena), představovali se noví lidé (filmové centrum ČT, jež má nově zaštiťovat domácí koprodukce) a v neposlední řadě také festivalové filmy. Z hlavní soutěžní sekce se zatím stihly odpromítat čtyři a jak už se ve Varech stalo (ne)chtěnou tradicí, optimismem zrovna nepřetékaly.
Kanadský Kamion začíná smrtí a zdárně pokračuje depresí, v rakouském příspěvku Tvoje krása nemá cenu... strádá malý kurdský přistěhovalec a u westernu Na slaměné cestě pak strádá divák, který nechápe, co se mu ta zoufale nekonečná meditace z krizí zmítaného Portugalska vlastně snaží sdělit. Veselo člověku není ani z Henrika, debutu Nora, který si vzal na mušku tíživé tápání svých vrstevníků, tady však situaci zachraňuje severský nadhled - haleluja.
Přímo ukázkový optimismus naopak sršel z účastníků tradičního hollywoodského panelu, mimochodem jedné z nejužitečnějšch akcí celé přehlídky. Už popáté se na ni zájemci z řad ambiciózních evropských filmařů učili, jak se co nejefektivněji spojit s profesionály ze zámoří a dokonce jim mohli představit své projekty. "Kdo má co nabídnout? Využijte šance!" vyzývala začínající tvůrce Melinda Jasonová, producentka, jež pomohla rozjet kariéru mnoha současným hvězdám.
A i když to šlo pomalu, pár rukou se nakonec nesměle zvedlo. "Loni se tu podepsaly tři smlouvy, tak jsem zvědavý, co se urodí letos," komentoval to spolupořadatel Saša Michailidis, zatímco jeho kolega Tomáš Baldýnský vtipně "shrnul" udílené rady: "V podstatě jsme se tu dozvěděli, že k úspěchu v Hollywoodu stačí být Švéd."
Dario Argento, půlnoční host festivalu, by možná dodal: "...nebo Ital". 136. nejoblíbenější režisér serveru ČSFD, jehož proslavily horory a scénář Tenkrát na západě, dorazil do Varů jen na otočku, aby osobně uvedl svou novou 3D verzi Draculy. Rozhovory poskytoval stylově v noci. "Miluju své noční můry," opakoval rozšafně a těšil se do postele na nějakou lázeňskou. "Třeba z toho bude inspirace pro další film, kdo ví," smál se ze tmy...
Ráno pak Argentovu varskou stopu prohloubila hlavní ženská hvězda jeho filmu alias ta, již transylvánský kníže temnot miluje a vysává - Marta Gastini. Italka, která už začíná mít na filmové děsy patent (v thrilleru Obřad ji úspěšně vymítal Anthony Hopkins), natáčí v Praze druhou řadu seriálu o Borgiích a na kolonádě bez váhání předvedla, jak líbezně se umí bát. Po premiérové noci vypadala svěže a člověk si při pohledu na ni nemohl nevzpomenout na jiné mladičké herečky, jež se před lety smály do objektivů stejně bezstarostně jako ona. Že by nová Ellen Page?
