Národ kontra Klaus: hysterie okolo amnestie už bylo dost
K dvacátému výročí vzniku samostatné České republiky vyhlásil prezident Václav Klaus amnestii. Využil tak práva, které mu dává článek 63 odst. 1k Ústavy ČR. Prezidentovo rozhodnutí kontrasignoval premiér Nečas. Na svobodu se dostane asi 7000 vězňů, počet amnestovaných je však větší, protože amnestie se týká i podmíněných trestů, trestů veřejně prospěšných prací a domácího vězení.
Prezident amnestoval tresty odnětí svobody ve výši do jednoho roku a tresty do deseti let, pokud pachatel dovrší letos 75 let. Podmíněně budou propuštěni ti, kteří dostali trest do dvou let, pokud nešlo o násilný, sexuální trestný čin, způsobení těžké újmy na zdraví nebo trestný čin proti rodině a dětem (ovšem jen pokud nebyli v posledních pěti letech už jednou odsouzeni nebo nebyli ve výkonu trestu). Amnestie též zmírňuje menší tresty lidem, kteří letos dosáhnou sedmdesáti let.
Kromě toho (a to je teď největším kamenem úrazu) bude zastaveno trestní stíhání osob, jimž nehrozí víc než deset let odnětí svobody, pokud od zahájení stíhání uplynulo víc než osm let.
Prezident své rozhodnutí následně zdůvodnil tím, že je mj. i jistým výrazem smíření a odpuštění jako principu, na nějž bychom uvnitř státu mezi sebou také neměli rezignovat. V případě ukončení vlekoucích se kauz odkázal na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva.
Nato se zvedla obrovská vlna nevole, nad níž leckdy zůstává rozum stát. Například titulek v Právu ze středy 2. ledna zní: „Amnestie i pro korupčníky.“ Samozřejmě! Amnestie se má přece týkat jen řádných občanů.
JUDr. Marvanová se v dnešní MfD ptá: Amnestie jako tlustá čára? Senátorka Horská si tamtéž v souvislosti s vlekoucími se soudními případy stěžuje na to, že v rámci našeho právního systému jsou mnohem úzkostlivěji sledována práva podezřelých (zapomněla napsat „sprostých podezřelých“) než práva jejich obětí.
Jistě, ve státech našeho typu bývá obviněný v trestněprávním sporu zvýhodněn proti státu, zastupujícímu poškozené. Třeba za Stalina v SSSR tomu tak vždycky nebylo. Advokátka Samková se chystá prezidenta zažalovat za rozvracení republiky. A Nova hlásá: Amnestie pobouřila celý národ!
Zdá se, že celonárodní hysterie, probíhající už delší dobu pod heslem nesmiřitelného boje proti korupci, získala další grády. Tentokrát se terčem stal prezident (muselo ho to asi překvapit). Polívčičku si přihřívají vyčuránkové z opozice (ČSSD) i z opozice v koalici (TOP 09) – pod amnestií je podepsán i premiér.
Vytvořila se situace, v níž se už vůbec nedá věcně hovořit o tom, v čem je prezidentovo rozhodnutí přiměřené, v čem lze mít oprávněné námitky a proč — prostě proto, že teď je třeba se ho zastat. To, co udělal, udělal z dobrých pohnutek a měl na to právo.
Nemohu si na závěr jen odpustit malou poznámku: prezident se teď stává obětí něčeho, co bohužel dlouhá léta sám pomáhal živit.
Více textů autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
