JIŘÍ X. DOLEŽAL: Jak nebýt rasistou?
Rasismus se mi hnusí. Děsí mě, když sám sebe přistihnu při nějaké rasistické myšlence. Do sousedního bytu se však přistěhovali slovenští Romové. Od určité chvíle je můj distanc od rasistických postojů stále těžší. A od včerejška, kdy mi soused přišel sdělit, že jsem „český kokot“, je to skoro nemožné.
Dům, ve kterém bydlím, stojí v Bubenči. Byty jsou v majetku společnství vlastníků, vzájemně se zdravíme a neházíme vajgly na chodbě na podlahu. Soused a kamarád odvedle odjel pracovat do zahraničí, a byt pronajímá. Je samozřejmé, že realitka, která pro něj pronájem zařizuje, neinzeruje pronájem s heslem „Neplatí pro Romy“. Kdyby to dělali, bylo by to protizákonné a já bych byl první, kdo by proti tomu protestoval. Rasismus je hnus. Proto jsem také bral jako přirozené, když se nedávno do vedlejšího bytu nastěhovala rodina slovenských Romů.
Dělí mne od nich předsíň a WC, to sousedí s jejich koupelnou. Takže žádné zvuky a hluk nemůžu slyšet ani kdyby se u nich čerti ženili. Proto jsem první stížnosti na ně uslyšel ještě dříve, než jsem narazil osobně. Soused z druhé strany jejich bytu neustále trpí hlukem permanentně řvoucí televize od nich. Pak jiný soused přistihl jedno z dvou dětí, které v bytě bydlí, na střeše svého auta, stojícího před domem. Neměl radost. Pak sousedka, která je technicky zdatná a stará se o dům, musela řešit, že vyhazují nějaký nepotřebný nábytek do sklepa. Pak jsem rodinu viděl, jak do bytu tahá železný šrot. To už mě trochu varovalo a práskl jsem je majiteli bytu. Stále jsem však v diskusích s (ostatními) sousedy zastával stanovisko, že na ně musíme být hodní a pokoušet se je přibrat do sousedské party.
Za dobrotu má být člověk potrestán. Ta rodina se nějak asi domákla, že jsem protirasisticky orientován, a jednoho dne přišel jeden z pánů, kteří tam bydlí, abych mu půjčil peníze. Nejsem banka, odešel tudíž s nepořízenou, a když pak zvonil ještě dvakrát, neotevřel jsem a nijak dál jsem s rodinou nekomunikoval. Jenom jsem každý den vídal děti, motající se po baráku a před ním - rodiče je ráno vystrčí z bytu, aby si „hrály venku“, což v Bubenči působí trochu exoticky, ale není to nic špatného.
Až mi jednoho odpoledne začalo větší z dětí házet do okna sněhové koule. Vyšel jsem z bytu, menší dítě se mi motalo přede dveřmi, tak jsem mu řekl, ať zavolá tatínka. Přišel, řekl jsem mu, ať si ohlídá děti, které mě otravují, a zavřel dveře. Po pěti minutách zazvonil zvonek, onen gentleman stál přede dveřmi, a jak jsem otevřel, začal na mě řvát, že jsem buzerant a český kokot...
Prásknul jsem ho majiteli bytu a realitce. Poměrně drsně působící pán z realitní kanceláře se mi velmi omlouval a ještě ten večer jel s problémovou rodinou promluvit. Věřím, že alespoň pár dní mě ta rodina nebude obtěžovat. Bez ohledu na to si ale od momentu, co jsem se dozvěděl, že jsem český kokot, kladu otázku, jak nepaušalizovat. Jak sám sebe přesvědčit, že příčina je v tom, že ti lidé jsou asociálové. Ne v tom, že jsou Romové. A bolestně se mi to nedaří. Nevíte prosím někdo, jak může člověk sám sebe přesvědčit, aby nebyl rasista, když má takové romské sousedy?
