LUDĚK STANĚK: Český fotbal si zaslouží jediné - totální bojkot
Je jedna věc, které vám dokáže v těchto dnech znechutit život víc, než první stránka novin. A to poslední stránka novin.
„Fotbalová asociace přijala nový disciplinární řád, který od 1. 7. 2013 obecně snižuje nejvyšší sazby fotbalových trestů. A ty nejpřísnější se logicky týkají "porušení regulérnosti soutěže", tedy korupce. Tresty za ni se ovšem v novém znění disciplinárního řádu snížily na třetinu.“ Tolik zpráva, kterou jako první přinesl Deník Insider. Miroslav Pelta, šéf Fotbalové asociace České republiky na celou věc reagoval tak, že se strašně podivil. "Vážně? To slyším od vás poprvé," odvětil první muž českého fotbalu na otázku, zda mu nepřijde mimo tresty za korupci snižovat, když celospolečenský trend je naopak korupci pronásledovat kam až to jde. Drzost té odpovědi vynikne především, pokud vezmete v úvahu, že o týden dříve ten samý Pelta pro tuto změnu hlasoval.
Ten samý Pelta, který nemá na vedení svazu konkurenci. S čímž možná bude asi trochu souviset fakt, že týmy, které podporovaly jeho protikandidátku, prohrály v jeden víkend souhrnným skóre 1:15 a vyloučeno jim bylo deset (!!!) hráčů. Jasně, můžete být hodně z formy, ale deset hráčů na čtyři týmy je fakt hodně, i když má 44 lidí najednou hodně špatný víkend - což rozhodně mělo v okamžiku, kdy skončily jejich fotbalové zápasy.
Pelta sice neví, jak minulý týden hlasoval, ale tím, že s volbou předsedy zářezy nesouvisely, to věděl okamžitě. "To musí být nějaká náhoda, neumím si nic jiného představit," vyjádřil se. Funkcionář Roman Berbr, takový Patrik Oulický českého fotbalu (překlad do češtiny - ta nejvenkovštější a nejburanštější verze okresního kmotra) vzápětí s šarmem sobě vlastním prohlásil, že když se to postiženým klubům nelíbí, mají se odstěhovat do Burundi. Připočtěte situace, kdy se proti některým klubům hrajícím o záchranu nepískne penalta, ani když jejich hráči soupeře v pokutovém území před zraky diváků a televizních kamer přepadnou, svážou, naloží do auta a odvezou za město (vzhledem k poměrům v českém fotbalu pro jistotu dodávám - tohle byla nadsázka), nebo kdy si nemůžete být ani v souboji o titul jisti, co je fakt chyba fotbalistů a co koupený zápas. Připočtěte fotbalovou reprezentaci, její výsledky a morálku. Nebo fakt, že se dnes kupují výsledky fotbalových utkání už v žákovských kategoriích. Člověka pak napadne, zda by se do Burundi neměl odstěhovat Roman Berbr. To, co se v českém fotbale naučil by se mu v tamní zkorumpované společnosti hodilo. Se svými znalostmi a schopnostmi by byl za hvězdu.
Zbývá jediná varianta. Totální a úplný bojkot českého fotbalu. Při pohledu na návštěvnost některých utkání nejvyšší a tedy „nejprestižnější“ fotbalové soutěže jednoho napadne, že už probíhá. Ale vážně - český fotbal je zjevně zamořen způsobem, který prakticky vylučuje nějakou pozvolnou nápravu. Je v něm příliš mnoho majitelů a sponzorů, kteří se mu věnují ze špatných důvodů. Příliš mnoho funkcionářů, kterým už dávno nejde o fotbal a (podobně jako některým ultras) už je pro ně fotbal pouze záminkou, polem, na kterém si mohou jet svojí malou politicko-kmotrovskou hru. Ve finále dnes fotbal „nerozdává fotbalovou radost“ (abychom citovali továrnu na klišé jménem Pavel Čapek) vlastně nikomu.
Výborná kniha Soccernomics, věnující se analýze fotbalu z hlediska ekonomických teorií cituje jistého byznysmena, který začátkem devadesátých let investoval v anglickém fotbalu. „Víte, nevadí mi gangsteři. A vlastně snesu i hlupáky. Ale nemohl jsem vystát hlupáky, kteří si hráli na gangstery.“ Z anglického fotbalu se od té doby stala nejvýdělečnější liga na světě. Z českého fotbalu jde dnes jen smrad, ve kterém se rochní pár zoufalců, snících o tom, že jim vláda nad nějakým klubem, případně nad celým českým fotbalem přinese sociální nebo jiný kapitál. Osobně budu jen rád, když všichni zbankrotují a z fotbalu odejdou. Jiná možnost reformy českého fotbalu zjevně není.
Jistě fotbal je o emocích. O tom, že fandíme Slavii, i když jí vlastní to nezprofanovanější jméno toho korupcí nejprorostlejšího období poslední doby. Že fandíte Spartě, i když její majitel zjevně občas neví, co dělá. Nebo prostě jinému klubu, který máte blízko. Právě emoce fans a části sponzorů je to, co český fotbal drží ještě jakž takž nad vodou. Je to něco, na co se mohou spolehnout rozhodčí, rozdávající do nebe volající zářezy, arogantní majitelé nebo otevřeně drzí funkcionáři, kteří z fotbalu dělají čím dál asociálnější a nesnesitelnější prostředí.
Aby bylo jasno, nejsem nepřítelem fotbalu - naopak. Z kolektivních sportů věnuji jeho sledování zdaleka nejvíce času, jsem v několika fan clubech a dělám všechny ty nesmyslné věci, které dělají fotbaloví fans - kupuju předražené repliky dresů, nervuju se u fotbalově mizerných zápasů a mé emoce jsou občas zcela závislé na jedenácti lidech, ke kterým nemám žádný osobní vztah, vyjma toho, že hrají v týmu, kterému fandím. Tohle všechno k fotbalu patří a to mě na něm baví. Jen prostě odmítám sledovat českou ligu nebo podporovat českou reprezentaci. Není to ani výraz snobství nebo něčeho podobného. Jen prostě nechci svému synovi, až ho poprvé vezmu na fotbal, vysvětlovat, že ten faul nebyl písknutý proto, že támhleten tlustý pán na VIP tribuně má prostě moc peněz, ten pán v černém je úplatný grázl a když se ti dva rozhodnou, příští rok bude klub na který koukáme hrát s úplně jinými týmy, než letos.
Logická námitka je, že například italská liga je prokazatelně také zkorumpovaná. Ano. Ale jednak tam s korupcí bojují, nebo se o to navenek alespoň úspěšně snaží. Chápou, že mají produkt, o který se musí starat. Není to jen o přístupu ke korupci, je to o přístupu k fotbalu jako celku. A dokud se odpovědní lidé českého fotbalu budou chovat, jako že je jim všechno jedno, budu se já chovat jako kdyby český fotbal neexistoval.
Sledujte Luďka Staňka na Twitteru
