belohradsky

belohradsky Zdroj: wikipedia.org

Levice Václava Bělohradského nemá koncept

Jiří X. Doležal

Na Václava Bělohradského vzpomínám jako na filosofa mého mládí. Když jsem včera viděl jeho vystoupení na ČT 24, pochopil jsem, že mé mládí je fakt v trapu a že stařecká demence se nevyhýbá ani filosofům.

 

V devadesátých letech získal Bělohradský můj dětinský obdiv, neboť natruc všem levicovým pseudohumanistům tvrdil, že McDonalds je fajn. Byla to v dobách, kdy oficiální filosoficko-existenciální linii ukazovali občanští aktivisté z prostředí kolem Václava Havla, kteří, jak známo, pohrdají fastfoodem a zvláště pak americkým. A tak byla Bělohradského obhajoba karbanátků v housce filosofickým osvěžením.

 

Plynula léta a Bělohradský se přesouval ze stránek Lidových novin na rudý papír deníku Právo. Moc jsem jeho vývoj nesledoval, ale pořád jsem měl někde v duši k tomuto filosofovi jistou slabost.

 

Když jsem v pondělí slyšel v Hyde Parku na ČT 24, co pan Bělohradský říká nyní, fakt jsem se zděsil. Stal se z něj kritik kapitalismu a jako každý takový to má dobré - na současném kapitalismu i postmoderní demokracii je toho ke kritizování opravdu hodně.

 

Bělohradský se však z filosofa stal sýčkem. Sice nadává na kapitalismus, ale nedává místo něj absolutně žádnou alternativu. Říká sice, že kapitalismus je špatný a postmoderní demokracie vyčpělá, ale nedává vůbec žádnou alternativu, neříká, jak jinak - a lépe - by mohla společnost žít.

 

Zkrátka: Bělohradský se změnil z filosofa v propagandistu, který sice nadává, ale žádné lepší řešení než to, které sám kritizuje, nezná.