Reportáž: Mladičká pornohvězda tvrdí, že z mužů má strach
Porno natáčí teprve tři měsíce, a už má tolik fanoušků, že jim nestíhá odepisovat. Drahomíra Jůzová, známá spíš pod jménem Lady Dee, není oblíbenou pornoherečkou proto, že je jí teprve osmnáct. Je oblíbená proto, že umí vypadat na čtrnáct. Tohle je její příběh.
Když není zrovna namalovaná a je sportovně oblečená, vypadá Drahomíra Jůzová jako školačka z osmé třídy. Proto se v civilu výrazně maluje, nosí saka, podpatky a nalepené řasy. Chce, aby jí lidi věřili aspoň těch jejích 18 let. „Pořád po mně někde chtějí občanku, jak vypadám mladě,“ říká.
V normálním životě ji sice její dětská vizáž často otravuje, ale v pornu je její největší výhodou. „Agenturám se líbím právě proto, že vypadám strašně mladě,“ říká Drahomíra Jůzová, alias Lady Dee, jedna z nejmladších českých pornohereček. Se svou alabastrovou pletí, lesklými tmavými vlasy a velkýma koloušíma očima vypadá trochu jako mrkací panenka z japonského komiksu a tak ji agentury také „prodávají“. Většinou hraje takzvané teenky, submisívní lolitky, jež se nechávají oddaně dominovat libovolným alfa samcem. Zosobňuje tak přesně to, po čem je v pornoprůmyslu momentálně hlad. „Teď jedou přírodní, mladé holky, bez umělých prsou, bez tetování, bez výrazného make-upu,“ říká Jůzová. „Umělý ženský už jsou okoukaný.“
Jakkoli by se dalo argumentovat, že v pornu je v současnosti okoukané úplně všechno a všichni a že se těžko hledá něco – jakákoli bizarnost a jakýkoli fetiš –, co ještě nikdo nikdy nenatočil, o to víc je v ceně to, co je vzácné, a přitom legální. A tím je zboží na těsné hraně zákona. Není to dětská pornografie. Je to jen takový její náznak.
Jůzová do magického protnutí současné poptávky a nabídky pornoprůmyslu zapadla ideálně. Je mladičká, zranitelná, přirozeně krásná a nemá moc sexuálních zkušeností. Je plnoletá, ale přitom vypadá, že není.
Ačkoli tuší, že ji agentury stylizují do role zlobivé školačky, protože je po nich poptávka – zvlášť od mužů, kteří jsou dost staří na to, aby byli jejím otcem, možná i dědečkem –, ta představa ji zdaleka nerajcuje tak, jak by se mohlo podle jejích rolí zdát. „Ti chlapi jsou fakt úchylní, že se na tohle chytají,“ říká. „Jsou to dobytkové.“
Těžce vydělané peníze
Své první natáčení absolvovala Jůzová letos v únoru, hned poté, co oslavila osmnáctiny. „Byl pátek třináctého, to si pamatuju,“ říká. Agentura jí vybrala scénu, v níž hrála dospívající dívku, jež svádí své rodiče. Sklidila takový úspěch, že se stala jednou z nejvyhledávanějších lolitek českého porna. Od té doby hraje v podstatě jen hlavní role, natáčí až několik dní v týdnu, teď už i v cizině.
„Nedá se to dělat každý den, to pak bolí,“ říká.
Za jeden natáčecí den dostane okolo deseti tisíc, někdy i čtrnáct. Za „lesbíčka“ neboli natáčení jen s ženami dostává šest tisíc. Za „sólíčka“, scény, kde vystupuje sama, třeba jen s vibrátorem, o něco méně. Agentury se ji sice snaží přesvědčit, že by měla zkusit i anální scény, protože jsou divácky oblíbené, a tudíž lépe placené, ale ona zatím odmítá. „Je mi to nepříjemné, a co jsem tak slyšela od ostatních hereček, může to dost narušit zadek. A taky je to nehygienické,“ říká. „Ale nutí mě do toho.“
O své kariéře v pornu mluví otevřeně a pragmaticky, občas s odzbrojující pubescentně asexuální terminologií.
„Anál nedělám,“ říká, „jen do pipky.“
I přesto, že je zatím díky svému mladistvému vzhledu ve výsostné pozici, kdy si scény může vybírat, přiznává, že to nejsou zrovna lehce vydělané peníze. Už proto, že v českém pornu se nepoužívají kondomy a herci kolem ní mají často sexuálně přenosné nemoci. „Testují nás sice každý měsíc, ale vím, že hlavně kluci ty testy stejně falšují,“ říká.
Kromě neustálého zdravotního rizika jsou tu i jiné nepříjemnosti. Natáčení je často zdlouhavé a nedá se říct, že by si sexu při něm zrovna užívala. „Orgasmy většinou hraju a často musím překonávat odpor,“ říká. „Ale mám jednoho oblíbeného herce, se kterým mě to baví.“
Jenže pak jsou tu ti ostatní herci...
„Když dostanu nějakýho ošklivýho herce, nedá se nic dělat. Překonám se a představuju si někoho hezkého,“ říká. „Jednou mi volali, že budu točit s nějakým Francouzem, tak jsem se těšila, ale pak jsem zjistila, že to je nějaký čtyřicetiletý dědek. To jsem se musela hodně překonávat.“
Mýty o lásce k násilí
Jůzová si uvědomuje, že velká část mužů, kteří se na ni v pornu dívají, je možná ještě starší, než byl ten nechutný, „čtyřicetiletý dědek“, s nímž natáčela. Říká, že je lepší si ani nepředstavovat, kdo všechno se na ni na internetu dívá a proč. A co u toho asi dělá. A co si o ní u toho myslí. A jestli se pak chová ke své opravdové partnerce stejně hrubě, jako se někdy chovají herci na obrazovce k ní, a to právě proto, že ona tak přesvědčivě předstírá, jak se jí to líbí. „Slyšela jsem, že se ženám líbí hrubý sex, ale já to nemám ráda. Mně stačí, aby na mě někdo zvýšil hlas, a já se hned rozbrečím,“ říká. „Jsem spíš romantický typ.“
Jednou, když natáčela tvrdé porno, dostala na placu záchvat pláče. Partner ji škrtil a šlapal na hlavu. „Říkala jsem, že s tím chci okamžitě přestat, ale přemluvili mě, ať to vydržím, že už stačí natočit jen kousek. To byly taky tvrdě vydělaný peníze,“ říká. „To se natáčelo pro Rusy. To jsou taky hrozní dobytkové.“
Podle organizace proFem, jež pracuje s oběťmi domácího násilí, právě pornoprůmysl výrazně podporuje mýtus, že ženy mají rády násilí. Nicméně podle statistik je jednoznačné, že prakticky žádná žena netouží po soužití, v němž by byla tlučena, ponižována nebo psychicky deptána.
Podle Nadi Gubové, sociální pracovnice z proFemu, přestože oběti domácího násilí často utečou před násilím v rodině, stejně si najdou násilného partnera nebo násilné prostředí, protože jiný model neznají. „Leckdy se nemají na koho obrátit a paradoxně násilný partner je pro ženu jedinou jistotou v životě. Proto se stává, že se do takového prostředí neustále vrací,“ říká.
Buď pasťák, nebo porno
Ani Drahomíra Jůzová se netají tím, že má k mužům od dětství komplikovaný vztah.
„Svého biologického otce jsem nikdy nepoznala, protože se mu prý stala vlaková nehoda a zemřel. Tomu moc nevěřím, ale řekla mi to maminka,“ vypravuje. „Ani jsem nikde neviděla jeho fotku, ale lidi mi říkají, že vypadám trochu asijsky, tak si říkám, jestli to nebyl někdo z Asie.“
Strach z mužů si vypěstovala už jako dítě. A kvůli tomu se nakonec dostala i k pornu. „Byla jsem týraná přítelem své mámy,“
říká. „Týral nás všechny, maminku, bráchy i mě. Fyzicky i psychicky.“
Nakonec se od něj odstěhovali z Bíliny do Litvínova, pak do Čakovic a tam si matka našla jiného přítele. „Ten byl ještě horší,“ říká. Nikdy ji sice sexuálně nenapadl, ale pořád křičel, nutil je dělat těžké práce, týral je a už jako patnáctileté se jí ptal na intimní věci: „Víš, co to je Kámasútra? Jsi ještě panna? A chceš být panna?“
„Celá jsem se tenkrát rozklepala,“ vzpomíná. „Řekla jsem to mamce. Ale to jsem neměla dělat. Mamka si vzala nůž a šla do lesa, že se jde zabít. Mezitím přišel do pokoje on, třásl se mnou a řval na mě, co jsem to udělala. Vedle mě brečeli malí bráškové.“
Drahomíra teď vypravuje, že dětství a pubertu strávila napůl ve strachu a napůl chozením po soudech a sociálkách. Její matka měla své děti ráda, jenže byla slabá a v krizových situacích vždycky udělala totéž: vzala si nůž a odešla s tím, že se jde zabít. Jůzová s mladšími bratry pak chodili po lese a hledali ji. Většinou ji našli, jak sedí u rybníka. „Jednou nám řekla, že už to nevydrží a fakt se zabije,“ vzpomíná Drahomíra. „Prosili jsme ji, ať to nedělá, protože kdo se o nás pak postará? Ona nám na to řekla, že někdo se o nás vždycky postará.“
Matka se nakonec nezabila, ale násilí nedokázala zabránit a příteli vždycky znovu odpustila. „Byl to strašný nátlak. Bratr skončil v Klokánku, pak v pasťáku,“ říká. „Já jsem sekla se školou. Chtěla jsem taky do Klokánku.“
Ale v té době už jí bylo šestnáct a napadlo ji, že by se mohla začít živit sama, třeba jako fotomodelka. Jenže to nešlo tak rychle, jak si představovala. Pak jí jedna kamarádka, jež se začala živit jako pornoherečka poté, co ji opustil manžel s dětmi, poradila, aby zkusila nahé fotky, že se rychleji osamostatní a zbaví závislosti na rodině.
„Tak jsem dala své nahé fotky na web amatéři.cz. Jenže se to dostalo ven. Celý internet byl najednou plný mých nahých fotek,“ říká. „Na to nikdy nezapomenu, bylo to strašný.“ Dozvěděla se o tom i její matka a řekla jí jen jednu větu: „Jediný, co ti na to můžu říct, je, že jsi mladá a blbá.“
Drahomíra souhlasí, že byla v šestnácti letech „hloupoučká“. Ale přesto se v ní touhle zkušeností, kdy se jí najednou začali posmívat kamarádi, sousedé a vlastně i úplně cizí lidé ji šikanovali na internetu jako „kurvičku“, něco zlomilo. Uvědomila si, jak obrovsky silný nástroj je sex. A že se dá využít buď k tomu, aby někoho úplně zničil, nebo k tomu, aby se vyškrábala s jeho pomocí někam, kde nebude žít v permanentním strachu. Když ji v té době kamarádka-pornoherečka lákala, ať zkusí natočit porno, přišlo jí to jako ideální způsob, jak se rychle osamostatnit. Viděla to tak, že beztak nemá co ztratit. Stejně už ji všichni viděli nahou. Její život už nemohl být o moc horší.
Nebo si to aspoň v té době myslela.
Pornoschovanka
Kontakty v branži získala ještě jako nezletilá, všechno si dopředu domluvila a pak už jen čekala na své osmnácté narozeniny, aby mohla porno legálně natáčet, vydělat si rychle peníze a odstěhovat se z domu. Všechno se však zkomplikovalo, když jí kamarád našel byt v Líbeznicích. „Netušila jsem, že je to byt v penziónu pro týrané ženy u Zdeňka Macury,“ říká.
Protože Macura se od svých eskapád s Ivetou Bartošovou nalézal pod drobnohledem bulváru, identita Jůzové byla ihned odhalena. Vyšly články o tom, že si Macura vydržuje mladičkou pornoschovanku. Bulvár otiskl její fotky v civilu i z filmů. Jůzová přitom říká, že s Macurou prohodila všehovšudy jen pár vět a nikdy s ním nic neměla, ale z internetu to už smazat nešlo. Rozneslo se to rychle. „Dáda točí porno! A spí s Macurou!“ říkalo se o ní.
Z bulváru se nakonec o práci své dcery dozvěděla i její matka. „Zavolala mi a řekla jen, že jsem malá štětka a že už nejsem její dcera,“ říká Drahomíra se slzami v očích. „Od té doby jsme spolu nemluvily. Jako kdybych neexistovala.“
Tehdy se Jůzová ocitla úplně sama. Náhradní rodinu jí paradoxně poskytlo právě porno. Ačkoli se stala zosobněním fantazie podobných mužů, před nimiž utekla z domu, měla dobrý pocit z toho, že nad nimi získala určitou moc. „Najednou jsem se cítila milovaná a obdivovaná,“ říká. „Měla jsem úspěch. Měla jsem z toho radost.“
Podle Hany Malinové z organizace Rozkoš bez rizika, jež pracuje s osobami s rizikovým sexuálním chováním a životním stylem, vidí mnoho žen práci v sexbyznysu jako vysvobození, protože tam nejsou tak týrány, jako byly doma. „Přicházejí s tak nízkou sebeúctou, že jim je často v sexbyznysu líp,“ vysvětluje Malinová. „Najednou se octnou v hmotném blahobytu, mají zázemí, kolem jsou ostatní holky, které jim rozumějí. Mají s kým jít na cigaretu. Nikdo je nemlátí.“
Jůzová je ráda, že odešla z domu hned, jak mohla. Dělá jí radost, že se líbí a že se v osmnácti letech dokáže sama uživit. Nestydí se za to, co dělá, i když by byla radši, kdyby takovouhle práci dělat nemusela. „Chtěla jsem být právničkou a pomáhat obětem domácího násilí,“ zasní se. „Ale to nevím, jestli se někdy stane. Ještě mi chybějí tři roky střední školy.“
Teď, když vydělává dost peněz, by chtěla začít posílat nějaké peníze i své matce a bratrům, aby věděli, že to dělá i pro ně a že je má pořád ráda. Jen neví, jestli by je přijali. Stále doufá, že jí maminka jednou odpustí. „Třeba mi zavolá aspoň na Vánoce a řekne mi, abych přijela a nemusela být sama,“ říká.
Text původně vyšel v Reflexu č.18/2015.
