Horečka on-line vzdělávání na vysokých školách už dorazila i do Česka

Vysoká škola ekonomie a managementu (VŠEM) se pak jako první v České republice rozhodla zachytit tuto moderní vlnu. O MOOC, ale i o dalších trendech v oblasti vysokoškolského vzdělávání hovořil Reflex s Bohumilem Kartousem, publicistou, šéfredaktorem časopisu Perpetuum a zároveň lektorem VŠEM.

Co říkáte současnému trendu, kdy ubylo lidí vyučených v oboru, ale každý druhý už studuje vysokou školu?

Abych pravdu řekl, mně to nevadí.

Jenže mnoho ekonomů i politiků říká, že tolik vysokoškoláků ekonomika nepotřebuje, zato že dobrých řemeslníků ubylo až moc.

Opravdu? A je to skutečný problém, nebo je to jen dostatečně hlasitý názor? Podle dostupných informací je to spíše to druhé. Tím nejprostším faktem jsou statistiky pracovních úřadů, kterým dominují zejména vyučení lidé a lidé s odborným středoškolským vzděláním. Volání po větším počtu učňů je slušně řečeno licoměrné. Oni na trhu jsou, ale firmy by chtěly po státu, aby jim je připravil „na míru“. Zkrátka požadují víc než na co si mohou dělat nárok. Není přece úkolem státu zajišťovat firmám pracovní sílu dle jejich okamžitých potřeb

Vy si myslíte, že u nás skutečně najdou práci všichni vysokoškoláci, kterých pořád přibývá?

A proč ne? Jediný důvod, který je v této souvislosti zmiňován, je to, že údajně spousta lidí „nesplňuje dostatečné kvality“ ke studiu na vysoké škole a že tam nemají co dělat. Co je to ale dostatečná kvalita ke studiu na vysoké škole? Byla někdy v minulosti nastavena „na věky“? Nebyla. Společnost se mění a výrazný nárůst vysokoškoláků je toho projevem. Vysoká škola pro mnohé nahrazuje nedostatek vzdělání, které vzdělávací systém poskytuje na základní a středoškolské úrovni. To je ovšem globální trend patrný ve všech rozvinutých zemích. Petr Matějů, sociolog věnující se vzdělávání, už dlouho upozorňuje, že je potřeba zvýšit poměr všeobecného vzdělávání na středoškolské úrovni a odbornou přípravu posunout zejména do terciárního sektoru.

Souvisí to s poněkud strnulým českým vzděláváním na některých úrovních?

Oproti ostatním zemím OECD má Česká republika nebývale zbytnělý odborný středoškolský a učňovský sektor na úkor toho všeobecného. Je to historické dědictví, které nekoresponduje se současnými podmínkami, v nichž se nacházíme. Ani strašení Španělskem a nezaměstnaností absolventů vysokých škol podle všeho zatím nehrozí a ani se neblíží. A vůbec, proč se debata o vzdělávání omezuje pouze na ekonomické otázky? Podle mezinárodního srovnání PIAAC (Programme for International Assessment of Adult Competencies) jsou absolventi českých učilišť na stejné nebo dokonce horší úrovni v základních gramotnostech než ti, kteří absolvovali pouze základní vzdělání! To je ale přece strašné, tato část českého školství neprodukuje žádné vzdělání, děti tam stagnují či degenerují. Já bych tam své dítě s čistým svědomím nedal, je to srovnatelné s ublížením na zdraví s trvalými následky, což je trestný čin se sazbou několika let natvrdo.

Takže více vysokoškoláků podle vás potřebujeme.

To, co jsem před chvílí říkal, a mnohé další aspekty, dost výrazně mění pohled na to, jestli potřebujeme tolik vysokoškoláků a k čemu všemu je to dobré. Vzdělání bylo vždy poměrně dobrou zárukou rezistence vůči nejrůznějším sociálním problémům. To není jen ekonomická, je to především společenská investice…

Tomu pravděpodobně nahrává situace v přijímacích řízeních na vysokých školách. Opravdu je nyní tak jednoduché se na podobnou školu dostat a vystudovat ji?

Ano i ne. Je řada veřejných vysokých škol, které vás přijmou bez jakýchkoliv nároků, protože kapacity veřejného vysokého školství rozhodně nekopírují deklinaci populačních ročníků. Uchazečů ubylo za posledních deset let v řádu desítek tisíc, míst na vysokých školách nikoliv. Vedle toho jsou tu ale školy, které přijímají pouze zlomek uchazečů. Společné mají vesměs to, že zaručují rychlý výtah po sociální vertikále vzhůru, jako třeba právnická a lékařská studia. Zajímavé je, že stejný trend platí i pro humanitně zaměřené školy, jejichž absolventů prý máme už tak hodně. Na pracovních úřadech je jich ale daleko méně než vysokoškolsky vzdělaných techniků. Samostatnou kapitolou jsou ekonomická studia. V součtu nabídek veřejných a soukromých škol tvoří s převahou nejsilnější oblast zájmu. A právě u nich lze vidět velké rozdíly v kvalitě i zaměření studia. Od toho se také rekrutuje zájem různých skupin uchazečů. Ti si začínají v poslední době uvědomovat, že už nejde jen o titul, ale že jde o to, co si skutečně ze školy odnesou.

Čím to, že vysokoškolský titul už není tak prestižní záležitostí, jako tomu bylo dříve?

To není tak úplně jednoznačné. Při sedmdesáti procent lidí z každého populačního ročníku, kteří studují na vysoké škole, nutně dochází k jisté devalvaci titulů z těchto škol. Tedy pokud současnost srovnáte s dobou, kdy na vysokých školách studovala pouze čtvrtina maturantů. Jsou v podstatě dvě možnosti, jak to řešit. Buď jít proti času a snažit se zachovávat „svátost“ vysokoškolských titulů, nebo vzít jako prostý fakt, že se situace změnila a nevidět za každým titulem automaticky vysokou kvalitu. Ekonomika reaguje pragmaticky, pracovní trh už se přizpůsobil a hledá cesty, jak skutečnou kvalitu uchazečů o práci ověřovat. Vedle toho je samozřejmě důležité naučit se odlišovat lepší školy od těch horších.

Jak přesně se to dá odlišit?

Podle toho, jaké absolventy produkují, což se v krátkodobém horizontu měří poněkud špatně, a dále podle toho, co vlastně svým studentům nabízejí. V současnosti se jeví jako klíčové, zda je vysoká škola schopna držet krok s měnícími se požadavky na vzdělávání a podle toho designovat obsah i formu poskytovaného vzdělávání. Příkladem mohou být soukromé školy, o kterých se vytvořil všeobecný dojem, že jsou vlastně jen takovým slabým odvarem škol veřejných. Se svou zkušeností z mnoha vysokých škol, studijní i pracovní, mohu zodpovědně prohlásit, že to je pouze hluboce zakořeněný předsudek. Někdy je lepší investovat a získat vzdělání, které je k něčemu, než jen papír dokládající, že jste si „odseděli“ několik let. K tomu stačí výpis z trestního rejstříku… V současnosti učím na Vysoké škole ekonomie a managementu (VŠEM), což je vůbec první vysoká škola v Česku, která nabídne studentům ucelenou strukturu MOOC kurzů. Na většině českých vysokých škol ještě přitom ani nevědí, co ta zkratka znamená…

U nás asi málokdo obecně ví, co to jsou MOOC. Proč se na VŠEM rozhodli kurzy nově do nabídky přidat?

Na VŠEM pravděpodobně jako první u nás pochopili, že MOOC jsou nedílnou budoucností vysokoškolského vzdělávání. Dnes už zejména v USA, což je z hlediska sledovaných kritérií „výkonnosti“ vysokoškolského vzdělání globální lídr, existují rozsáhlé nabídky otevřených on-line kurzů. Projekty jako Coursera nebo Udacity v současnosti zprostředkovávají vzdělání milionům lidí na celém světě a prestižní univerzity typu Harvardu či MIT investují neuvěřitelné prostředky do rozvoje vlastních MOOC. Tato forma studia zcela mění pohled na vzdělávání. Chcete studovat statistiku? OK, můžete, pravděpodobně u toho nejlepšího současného učitele na celém světě. Ve třídě vás může být naráz několik set tisíc a „rozesazeni“ budete tu v Americe, tu v Evropě, tu v Asii... Jak říkám, vzdělávání se tímto otevírá jiný svět. Zároveň si můžete skladbu svých předmětů sestavit zcela podle vašich zájmů nebo podle toho, co se zrovna potřebujete naučit. Je paradoxní, že když se českých akademiků zeptáte, co to je MOOC, většina neví.

Jaké kurzy na VŠEM nabídne?  Na co jsou zaměřené?

VŠEM chce nabídnout celou strukturu MOOC kurzů, tedy tak, aby pokrývaly nabídku prezenčního studia. Jinými slovy, od marketingu a PR, přes management, ekonomické předměty až po účetnictví. Od podzimu budou k dispozici první kurzy, jejichž součástí bude videoforum, které budou postupně doplňovány a rozšiřovány a následně propojeny přímo s prezenční výukou.

Chápu to tak, že studenti mohou některé z nich absolvovat i z domova?

Ano, to je jedna z neodmyslitelných předností MOOC. Systém v sobě bude mít integrovaný i zkouškový aparát, což umožní studenty zkoušet a certifikovat. Můžete absolvovat studium a přitom pobývat v libovolné vzdálenosti od sídla vysoké školy.

Jaká je cena podobných kurzů?

Jedním z důvodů, proč se MOOC tak rychle rozvíjejí, je právě cena. To máte stejné, jako s nábytkem z IKEA. Společnost zaplatí špičkové designéry, kteří jsou sice drazí, ale náklady na ně se rozplynou v masivním prodeji. U MOOC je to stejné, značně se rozšiřuje počet potenciálních zákazníků a tím pádem cena klesá. MOOC jsou tedy nutně levnější než prezenční výuka a přitom mohou zachovávat srovnatelnou kvalitu.

A jaké jsou další trendy ve vzdělávání?

Je toho nepřeberné množství. Všeobecně vzdělávací systémy bojují s jistou rigiditou a neschopností adaptovat se na podmínky informační společnosti. Jak kde, samozřejmě. Někde se daří lépe, někde, jako třeba v České republice, existuje dost početná skupina „popíračů“ změn, takových novodobých rozbíječů strojů, kteří raději nevidí a neslyší. Pštrosí taktika ale dlouho nevydrží. V oblasti vysokého školství se kromě MOOC objevují další zajímavé trendy. Jedním z nich je odliv uchazečů způsobený nabídkou vzdělávacích programů velkými korporacemi. Jejich výhodou je vzdělání spojené s praxí a zároveň uplatnění při studiu. U nás se to zatím neděje, ale je to jen otázka času. To je spojené s tématem takzvaného „unschoolingu“, trendu, který je postaven na získávání vzdělání jinak než ve škole. Většinou je takové vzdělávání spojeno s prací na konkrétním projektu a vlastním objevováním a poznáváním.

Vraťme se ještě ke VŠEM. Jaké možnosti studia dál nabízí?

Jak vyplývá z názvu (Vysoká škola ekonomie a managementu), jedná se především o obory zaměřené ekonomicky, manažersky a marketingově. Na tom všem má pochopitelně velký podíl všudypřítomná komunikace a tedy také psychologie, sociologie a další příbuzné a relevantní oblasti humanitního vzdělávání. Škola neprodukuje „fachidioty“, jejichž rozhled je omezen soustředěním se na izolovanou studijní oblast, snaží se motivovat studenty k tomu proniknout do dalších dimenzí a získat tak to, čemu se říká skutečné vzdělání, nejen formální doklad o jeho absolvování. To je klíčové pro uplatnění i pro život, současný absolvent vystřídá během prvních deseti let své produktivní činnosti řadu různých zaměstnání, která se od sebe liší a jeho úkolem je schopnost adaptovat se. Vedle bakalářských oborů škola nabízí i návazné magisterské a MBA studijní programy. Vedle samotného studia se škola snaží poskytnout studentům příjemné zázemí, jako je studentský klub nebo posilovna, zve zajímavé hosty na diskuse, pořádá studentské konference… Je toho hodně, uchazeči se mohou přesvědčit na dnech otevřených dveří.

Co vlastně učíte vy?

Učím předměty v oblasti médií, komunikace a PR. Stavím na svém akademickém backgroundu získaném během postgraduálního studia na Institutu mediálních studií FSV UK a taky na své devítileté praxi, která zahrnuje média, PR, marketing, krizovou komunikaci a společenskou odpovědnost (CSR).

Jaké u toho používáte metody?

Osobně se snažím o to, aby studenti odcházeli z přednášek s pocitem, že se něco podstatného dozvěděli a že čas strávený ve škole – často o víkendu – nebyl ztracený. Oblasti, které učím, v tomto nabízejí nebývalé možnosti. Složité abstraktní teorie, jako třeba o vytváření mediální hyperreality a jejích dopadech na naše vnímání informací, lze často vysvětlit prostřednictvím krátké videoukázky běžně dostupné na internetu. V uvedeném případě se skvěle hodí třeba film Matrix. Souvislost nechť laskavě odhalí čtenář sám. Snažím se propojit to podstatné z různých teoretických přístupů zabývajících se médii, PR a komunikací vůbec s praktickými „case studies“, které dělají z šedé teorie zelený strom života. To má, alespoň soudě z reakcí posluchačů, vcelku úspěch. Snažím se taky zdůrazňovat, jak velký podíl na úspěchu v PR a komunikaci hraje vlastní invence, nápaditost a schopnost maximálně využít toho, co je „po ruce“, což v době mohutně se rozvíjejících komunikačních technologií a jejich dostupnosti platí dvojnásob. Spolupracuju také na přípravě MOOC kurzů, v září budou mít studenti k dispozici dvouhodinové základy komunikace a PR.

Více informací naleznete na www.vsem.cz

Mgr. Bohumil Kartous, Ph.D., je absolventem Pedagogické fakulty a Fakulty sportovních studií MU v Brně, postgraduálního studia na FSV UK v Praze. Od roku 2005 je mluvčím a PR manažerem společnosti Scio. Je i šéfredaktorem časopisu Perpetuum, který se věnuje vzdělávání. Od roku 2012 vyučuje také na Vysoké škole ekonomie a managementu.