Běhání je nejekonomičtější sport, říká ekonom Kovanda. A uběhl maraton v New Yorku

Čtyři hodiny, čtyři minuty a nějaké vteřiny. Takový byl váš čas na maratonu v New Yorku. Kolikátý jste doběhl? 

Skončil jsem někde mezi 16 tisíci nejlepšími běžci. Mým hlavním cílem bylo hlavně doběhnout bez zastavení a bez toho, aby si můj běh byť jen jednou jedenkrát proměnil v chůzi. To se povedlo. Druhý den jsem si to ověřil v New York Times, kde vyšla výsledková listina.

Musel jste splnit nějaké kvalifikační podmínky, abyste se mohl běhu zúčastnit?

Ne, nemusel. Ale je to spíše asi výjimka. Účast mi zprostředkovala jedna nadace. Na oplátku jsem se podílel na její charitativní činnosti.

Jak dlouho jste na tento maraton trénoval? 

Intenzivně asi měsíc. Ale samozřejmě ne na úrovni vrcholového sportovce, který trénuje třeba několikrát denně. Na to nemám čas. Ani v běhání nevidím smysl života, spíše užitečnou „bokovku“.

Běželi tam s vámi nějací další Češi?

Jasně. Tuším, že Čechů běželo asi dvacet. Byl mezi nimi třeba i pan doktor Pirk.

Věnujete nějaký čas i svalové rekonvalescenci?

Ano, teď zrovna relaxuji ve velice příjemném jihopacifickém klimatu Velikonočního ostrova. Občas se tu projedu na kole, abych nevyšel ze cviku. Ale od běhání se dám teď na chvílku pokoj.

Proč vlastně ekonom běhá?

Protože je to nejekonomičtější sport. Finančně i časově. Stačí mít pořádné boty. Není třeba se dopravovat na sportoviště, do bazénu nebo do posilovny, ani platit permanentky. Vyběhnete z domu a je to. Běhat lze i v dešti, pokud to není vyložená průtrž mračen.

Přemýšlíte o něčem, když běháte nebo sportovně relaxujete?

Když běžím na doraz, tak už na přemýšlení nezbývá mentální kapacita. Jedinou myšlenkou se stává ta „kdy už bude konec nebo cíl“ či „teď to přece nevzdám.“ Když ale běhám relaxačně, což je většinou, tak přemýšlím nad celou řadou věcí. Nevím, čím to je, ale při běhu se lépe než při jakékoli jiné činnosti odděluje podstatné od nepodstatného. Člověk pak díky tomu může být efektivnější ve své profesi.

Doporučujete maraton v New Yorku i dalším Čechům?

Newyorský maraton je největší na světě a tu jeho neopakovatelnou atmosféru bych přál prožít každému. Musí se to zažít, popsat to nejde.

Když už jste byl v USA, inspirovalo vás tam teď něco jako ekonoma?

Opět jsem se přesvědčil, jak pružný je tamní trh. Po maratonu byly všechny taxíky beznadějně zadané – přece jenom, rozvést naráz desetitisíce lidí je „záhul“ i pro početnou žlutou armádu místních taxíků. Takže se na scéně objevili rikšové s bicykly, jako někde v Kambodži. Za minutu jízdy na rozvrzaném kole si účtovali třeba pět dolarů. Takže jen docela krátké svezení mohlo jít třeba do stovek dolarů – tedy násobně výše, než jaká je cena za běžný taxík. Ale někteří maratónci, znavení během do mdlob, to zřejmě prostě zaplatili. Možná pak litovali, ale v daný moment prostě rikšova nabídka pružně vyšla vstříc poptávce, byť impulsivní.