Petr Robejšek: Realisté nebudou sloužit žádnému oligarchovi
Co se dělo na večeři s Babišem? Dorazí Robejšek ODS a TOP 09? Skutečně miluje Putina? Jak chce řídit stát? Tyto a další otázky položil Bohumil Pečinka bývalému analytikovi Petru Robejškovi (68), který minulý pátek založil politickou stranu Realisté. Přinášíme vám malou ukázku rozhovoru, který vyjde ve čtvrtečním vydání tištěného Reflexu.
Kdy se u vás vlastně zrodil nápad přerodit se z analytika stojícího v čele Institutu 2080 do pozice člověka zakládajícího politickou stranu?
Rostlo to dlouho, složitě a protiřečivě. Lidé mají sklon interpretovat věci tak, že jsem chtěl jít do politiky už od počátku, ale všechno v životě je nahoru dolů, křížení, váhání a kroky zpátky. Ocitl jsem se ve skupině, již popoháněla velmi podobná motivace prospět zemi. Začali jsme vést inspirativní debaty, z čehož se vyvinul plán vytvořit Institut 2080.
To je těch čtrnáct lidí, které jste minulý pátek představil na tiskové konferenci vaší strany s názvem Realisté?
Ne, to už jsou lidé oslovení ve druhém sledu. Původní skupina měla kolem pěti členů, ale nerad bych je jmenoval.
To zní dost konspirativně na člověka, co se chce ucházet o veřejnou funkci.
No tak dobře, nedá se nic dělat. Původní skupina byla Michal Moroz (bezpečnostní analytik, bývalý náměstek ministra vnitra Johna – poz. red.), Daniel Bartek (reklamní manažer, pomáhal rozjíždět Věci veřejné), čas od času se objevil pan Dospiva (spolumajitel česko-slovenské firmy Penta), paní Bérová (bývalá ministryně informatiky), Petr Kolář (velvyslanec v Rusku a USA), ten se ale posléze odloučil. To je zhruba jádro těch, co na celé věci pracovali. Nejintenzívněji jsem komunikoval s trojicí Moroz–Bartek–Bérová. Obsah práce byl velmi individuální. Vytvářel jsem z jejich zadání koncepci. Pak jsme si řekli, že se domníváme, že víme, jak ozdravit politiku, máme koncepci a nyní to musíme „naplnit masem“. Založili jsme Institut 2080. Tady se pracovalo v expertních skupinách, kde byli lidé jako Václav Cílek a další. Následně jsme naformulovali koncepci resortních politik, jež jsme začali nabízet politickým stranám, a jezdili po konferencích po celé republice.
A reakce z politiky?
Prakticky žádná, dokonce jde říct, že se blížila nule. Z jistého pocitu netrpělivosti jsme si řekli: Má to vůbec smysl, je potřebné to, co děláme? Když jsme si odpověděli, že ano, rozhodli jsme se, že půjdeme do založení politické strany.
Nebojíte se, že vás pan Dospiva silou svých peněz převálcuje?
Každá politická strana potřebuje sponzoring. Všech nebezpečí jsme si vědomi, a tak vyjednáváme s dalšími sponzory. Rozhodně nechceme sloužit dalšímu oligarchovi. Já tedy rozhodně ne. Žádná nová oligarchická struktura tady nevznikne.
Jako v případě hnutí ANO, o němž jste na tiskové konferenci řekl, že nepředstavuje žádné hodnoty, ale souhlas se vším? Sdělil jste tyhle věci i panu Babišovi během nedávné večeře, co jste měl s ním a panem Dospivou?
Člověka napadají myšlenky v průběhu času. Tuhle větu o hnutí ANO jsem řekl na tiskovce, přednáška na univerzitě by vypadala úplně jinak a mluvil bych odstíněněji.
To má být omluva Babišovi?
Rozhodně ne. Jen nechci působit jako čeští publicisté, kteří mluví o populistech, ale používají to jako diskreditující nálepku. Skutečná definice populismu chybí.
Máte nějakou?
Populismus je hledání zájmů, pocitů, pohybů a potřeb ve společnosti, které, když je oslovím, posílí to moci moc. Problém populistů je, že jejich opatření si protiřečí a často se vylučují. Čili populismus je hledání, jak se zalíbit, ale bez koncepce změn. To se týká i hnutí ANO.
Co jste si tedy při té večeři říkali? Nevyrábí si vás Babiš jako nového koaličního partnera?
Sešli jsme se na Babišovo přání a já z toho nabyl dojmu, že si mě chce oťukat, což je v pořádku. I já jsem ho chtěl poznat, protože i mě zajímal. Večeře byla v nezávazném, informačním duchu a nejsilněji na mě zapůsobil závěrečný moučník.
Necítil jste se v pozici, že jeden miliardář přišel představit druhému miliardáři svého koně?
Rozhodně ne. Pan Babiš jen zná pana Dospivu a volal mu, jestli by tu schůzku nezorganizoval. Nic víc.
Bývalý senátor ČSSD Jiří Vyvadil napsal: „Držím panu Robejškovi palce, aby konečně už dorazil ODS a TOP 09.“ Máte tu ambici?
Rozumím tomu, ale pro mě je politika, i když to zní nezvykle, služba národu. Proto současní oponenti nejsou pro mě nepřátelé a něco, co bych chtěl vymazat z povrchu zemského. Mou úlohou je formulovat svoje koncepce a plány, aby sloužily určitému účelu. Pro mě je bez problémů představitelné, že když naše strana bude úspěšná, zasedne v Parlamentu a nebude vládnout, bude přicházet se svými návrhy a rozumné vládní návrhy podpoříme i z opozičních lavic.
Na vaší tiskovce bylo podivné, že jste se zaklínal tím, že nechcete útočit na vaše konkurenty. Proč jste to vůbec říkal? Copak se bez toho dá dělat politika?
Nemyslím, že to nejde. Takové útočení se sveze do osobní roviny a komplikuje to prosazování věcí. Mě zajímá politika jako účinná a účelná věc. Moc a vláda se musí využít ku prospěchu. Ostatní strany jsou moji potenciálně koaliční partneři, s nimiž musím mluvit.
Tak chcete hlasy TOP 09 a ODS, nebo nechcete?
Jdeme s nimi do konkurence, ale ne takové, že budeme říkat, že pan XY je arciďábel, a proto ho nevolte. Budeme se snažit představovat naši odlišnost a specifičnost. Také nás zajímají lidé, kteří dnes nemají žádný politický domov.
Řekněte tři základní myšlenky vaší strany.
Máme základní priority typu bezpečnost, rodina, spravedlnost pro každého, odpovědnost a národní bohatství.
Nechtějí to náhodou tak nějak všichni?
Nás odlišuje způsob, jak toho chceme dosahovat, jak to dělat. Jedna z důležitých hodnot je Paretovo pravidlo 20/80, které například říká, že čtyři pětiny času zbytečně vyplýtváme na aktivity, jež nás posunou jen o čtvrtinu k cíli. Známe metodu, jak to obrátit, tedy zkoncentrovat omezené prostředky na skutečně důležité projekty, které pohnou zemí.
Vezměme to jinak. Sedíme u psychologa, jenž vám říká slova, a vy máte odpovědět tím, co vám asociují. Takže, co má v hlavě vyvolat slovo Realisté?
Strana, která přichází s novou metodou řízení společnosti. Sice to může znít profesorsky, ale má to vnitřní logiku. Realisté jsou strana, jež chce jinak vládnout. Současné vládnutí se vyčerpává tím, že chce řídit společnost uniformováním, zregulováním všech aktivit. My říkáme: Nikam to nevede, snažme se hledat něco jiného.
Takže chcete liberalizovat veřejný život?
Tak se to nedá přeložit. Jde o uvolnění potenciálu české společnosti. Naši metodu charakterizuje, že se budeme snažit hledat problémy, které jsou akutní a jež můžete sám ovlivňovat.
Zkuste říct alespoň jedno volební heslo.
Pro příklad. Jeden z výsledků pravidla 20/80 je: za každý nový zákon škrtni dva staré. Navíc máme výjimečné osobnosti a dáme si velký prostor, komu stranu otevřeme.
Vaše první tiskovka působila jako náborová akce na nové osobnosti.
Tak se to říct nedá. My se pohybujeme po republice už léta a přes Institut 2080 nás oslovují lidé, kteří s námi souhlasí. Takže si to shrňme: k nám se zatím nedá vstoupit a šest týdnů budeme finalizovat vznik strany, protože víme, kolik zlatokopů se kolem pohybuje, a těm se chceme vyhnout. Na našich webových stránkách je rubrika s názvem Zapoj se. Jen za první den se přihlásilo šest set lidí.
Ve svých dokumentech netradičně pracujete s pojmem národa. Jak to myslíte?
Nenechám si zakázat pojmy, jež považuju za smysluplné, jen proto, že je také používá někdo jiný z okraje politického spektra. To bych nemohl říkat vůbec nic. Moje pojetí národa není rasové. Do českého národa patří integrovaní Vietnamci a Ukrajinci stejně jako Češi. Pojetí národa je pro mě spojené s pojmy jako zvyky, tradice, vzorce chování a sourodé společnosti. To je klíč: sourodé společnosti, ať už malé, nebo velké, fungují lépe než nesourodé. Sourodé znamená, že lidé si rozumějí, aniž by si museli spoustu věcí vysvětlovat, protože mají stejnou společenskou zkušenost. Národ je mnohem funkčnější jednotka než nadnárodní struktury, které se rozpadají. Národ se vrací ne jako nacionalistická a militantní, ale jako funkční jednotka. To si myslím dlouhodobě.
