Vratné lahve, to není jen film

Poté, co jsem napsal do Reflexu č. 28 článek Snění o vratných lahvích, dostal jsem hned několik mailů, že jsem čuně, co chce házet PET lahve po příkopech. Tvrdil jsem totiž, že současný systém třídění ve žlutých kontejnerech má slušné výsledky a zavádět zálohování každé PET flašky by znamenalo za hodně peněz málo muziky. Mezitím ale došli prakticky ke stejnému výsledku kolegové z ekonomických titulů Euro a Ekonom. Spiknutí novinářů? Stačí porovnat argumenty. Proti zálohování jsou tyto:
- Současný systém třídění obalových odpadů přes barevné kontejnery je úspěšný, účastní se ho 67 % lidí a zpátky se vrátí 66 % obalů. U PET lahví je to zhruba polovina. Zatím toto číslo každý rok roste.
- Zálohování PET lahví by sice bylo účinnější (až 90 %), ale taky poměrně nákladné a organizačně náročné. Z lahve by se stala cenina s čárkovým kódem, nesměla by se před vrácením poškodit. Muselo by vzniknout zúčtovací centrum, které by vyřizovalo finanční toky mezi výrobci a obchodníky. Ti větší by museli nakoupit zálohovací automaty, vyčlenit na ně prostory a obsluhu. Jednalo by se vlastně o paralelní systém k už zavedeným kontejnerům. Protože ale PET lahve jsou nejlukrativnější plastový odpad, museli by výrobci třeba kelímků od jogurtů platit víc, aby bylo z čeho hradit provoz žlutých kontejnerů.
- Zavedením tohoto systému by se ale celkové množství recyklovaných obalů zdvihlo o pouhá dvě tři procenta a celkové množství odpadu o zanedbatelné desetiny. Hlavní problém je totiž bioodpad – z domácností, ale i ze zemědělství a údržby zeleně. Takže bychom sice asi opravdu vyčistili příkopy od petek, ale za neúměrné náklady. Podle dostupných údajů (opisuji ze studie objednané ministerstvem a z časopisu Euro) přijde jedna vytříděná tuna ze žlutého kontejneru na 8000 Kč, ze zálohovacího systému na 150 000 Kč. Nebral bych ta čísla tak doslova, ale že je provoz zálohovacího systému dražší, je fakt.
- Celá věc má samozřejmě i lidský rozměr. Většinu PET lahví nakupují lidé v hypermarketech, ale těžko tam budou přepravovat objemné tašky s prázdnými petkami a stát frontu nejen u pokladny, ale ještě u automatu. Takže je budou chtít vracet především u malých obchodníků v ulici. Ti na automat nebudou mít peníze ani prostory a vyplácení záloh a likvidace lahví je bude obtěžovat. Budou se tedy snažit, aby lidé vraceli lahve tam, kde je koupili. V Německu to při zavádění zálohovacího systému přesně takhle vypadalo a je to mimořádně otravná etapa. Výsledkem bude jen spousta naštvaných lidí, což ohrožuje slušně fungující třídicí byznys. V Německu následkem toho poklesl počet recyklovaných plastů a užívání vícenásobně použitelných obalů na historické minimum. Když musí lidé tak náročně obsluhovat petky, ostatní plasty už netřídí a házejí je do směsného odpadu.
- A pak jsou tu ještě kuriózní důsledky. Zálohované PET lahve jsou cenina, takže se vyplatí je „falšovat“ a vybírat za ně zálohu. Také reálný případ z Německa. A ještě jedna kuriozita. Je zvláštní, že vytříděné PET lahve se často objevovaly mezi odpadem, který sem navážely firmy z Německa. Třeba právě v populární Libčevsi jich byl jeden plný hangár. Proč?
Shrnuto, v tuhle chvíli jsou proti zavedení zálohování nejen výrobci obalů, od kterých se to dá čekat, ale i firma EKO-KOM provozující barevné kontejnery, odborná poradenská firma IREAS, která zpracovala pro ministerstvo studii o zavedení zálohovacího systému, ale i někteří zpracovatelé odpadu – bojí se zhoršení kvality suroviny. Těžko hledat někoho, kdo by byl v současné době pro, kromě ministerstva a ekologické organizace Hnutí Duha. Jejich argumenty zní:
- Zálohování vyčistí příkopy od PET lahví, dnes jich každoročně končí v krajině nebo v kamnech na 30 000 tun.
- Zavedení záloh zdvihne cenu nápojů jen nepatrně, do 2 % ze současné ceny.
- Stačí jen upravit etikety, přidat ochranný prvek, není potřeba žádné nové výrobní linky a kapacity. (To je ale pravda jen u současných PET lahví, dodávám. Ministerstvo ale počítá i s vícenásobnými plastovými lahvemi a tam by nové výrobní kapacity byly zapotřebí.)
- Výdaje obchodníků se pokryjí z nevybraných záloh, protože přinejmenším 5 % lahví lidé nevrátí.
- Obchodníci utrží i za prodej suroviny k recyklaci. Ta bude čistší než ze separovaného sběru.
- Sběr ostatních plastů nebude narušen, jejich výrobci jen zaplatí o něco víc.
- A celé to bude levnější, než kdyby chtěl stejné množství PET lahví nápojový průmysl sebrat pomocí dobrovolného třídění. (To je poněkud iluzorní argument, žádný takový výpočet neexistuje, nikde se pomocí dobrovolné separace nevybere 100 % lahví. A jestli opravdu jsou náklady zálohování dvacetkrát vyšší…)
To jsou zatím všechny dostupné argumenty. Co vy na to?