Neznámý Valášek z Meteoru Libeň je prvním střelcem české fotbalové reprezentace
„Přepište dějiny!“ Kdo by nepamatoval euforický výrok televizního komentátora Roberta Záruby po finálovém vítězství našich hokejistů na olympiádě v Naganu 1998. Od té doby si tato slova vypůjčil kdekdo. Avšak nyní, a to naprosto přesně – nikoliv s nadsázkou – se hodí pro situaci v našem fotbalu, jenž svou historii tak trochu nečekaně opravdu přepisuje.
„Byla to bouřlivá debata a při hlasování rozhodla těsná většina,“ říká známý fotbalový novinář Jaroslav Šálek o prosincové schůzi skupiny historiků a statistiku při Českomoravském fotbalovém svazu, jejíž závěry mění především dosavadní počet mezistátních zápasů našeho národního mužstva a počet reprezentantů.
Dosud se totiž za první oficiální mezistátní měření sil považovalo utkání ČSR – Jugoslávie, které se hrálo 28. srpna 1920 na olympiádě v Antverpách. Tehdy vstoupil do dějin jako náš první gólový střelec slávistický útočník Jan Vaník. Tohle však už neplatí. Historici dospěli k závěru, že první zápas naší reprezentace se hrál již 1. dubna 1906 v Budapešti, kde výběr Čech remizoval s týmem Uher 1:1. Náš gól dal Jindřich Valášek z libeňského Meteoru VIII. Narodil se 27.6. 1886 v Praze, hrál levé křídlo, zřejmě žil v Libni a … to je vše. Víc se toho o prvním střelci české fotbalové reprezentaci zatím nepodařilo vypátrat.
V počátku našich fotbalových dějin byla domácím suverénem Slavia, ale podle dobových pramenů nad všemi ostatními kluby trochu ohrnovala nos. Proto do Budapešti neuvolnila své hráče, a tak český tým museli vytvořit jiní pražští fotbalisté – z SK Smíchov a Meteoru VIII. Libeň. Mimochodem v termínu onoho prvního utkání Čechů v Budapešti hrál ve Vídni výběr Rakouska proti anglickému Newcastle Utd. a v sestavě měl dva výtečné slávistické útočníky – Jana Koška a Jindřicha Baumruka. Inu, byli jsme součástí c. a k. mocnářství, slávisté hráli za Rakousko-Uhersko a nikoliv za Čechy v Budapešti...
V letech 1906-08 sehráli fotbalisté Čech pět utkání s Uhry (1:1, 4:4, 2:5, 5:3, 2:5) a jedno s Anglií. Památný byl zápas s Angličany v červnu 1908 v Praze. Hráči Albionu byli v té době nedostižnými fenomény, kteří všem soupeřům udělovali lekce, takže jejich výhra 4:0 byla považována za velký úspěch Čechů, jejichž tým tentokrát tvořili hráči Slavie. V těchto šesti zápasech „dvouletky 1906-08“ si zahrálo celkem 35 českých fotbalistů, kteří byli nyní nově připsáni na seznam dosavadních 595 českých a československých reprezentantů.
Skupina historiků dále opravila i dějiny z roku 1939 a uznala jako oficiální tři mezistátní zápasy týmu Čech a Moravy: s Jugoslávií 7:3, s týmem Ostmarky (tak hitlerovské Německo nazvalo Rakousko) 5:5 a s Německem 4:4.
Dosavadní statistiky, jež fanoušci i novináři znají z řady publikací, náhle tak trochu neplatí. Lze si tedy jen přát, aby se brzy našlo osvícené nakladatelství a vydalo nové a definitivní „Dějiny českého fotbalu v datech“.
