Památník homosexuálům

Okénkem ve stěně mohutného kamenného památníku (3,6 x 1,9 metru) mohou návštěvníci sledovat video zobrazující dva líbající se muže, které běží ve stále se opakující smyčce. Na památníku je umístěna deska, která shrnuje osud homosexuálů za třetí říše a dodává: „V mnoha částech světa jsou lidé stále pronásledováni za svoji sexuální orientaci, homosexuální láska je zločin a polibek může znamenat nebezpečí.“
Proti videu se ohradily lesbičky s tím, že je vyřazuje ze hry. Řešení se našlo poměrně snadno: jednou za dva roky bude film obměňován a líbající se muže budou střídat líbající se ženy. Jiné problémy jsou vážnější: německý ministr kultury, který vernisáž památníku uváděl, odmítl návrh pozvánky, na níž byl obrázek z videa, tedy obrázek homosexuálního polibku. Podle tvůrců památníku to znamená, že homosexuálové mají v Německu stále problém. Některé aktivistické skupiny proti památníku namítaly, že je zbytečný – stačí jeden, který už v Berlíně je. Kolik jich ještě potřebujeme? Památník hendikepovaným, svědkům Jehovovým, ruským zajatcům…?
Obecně nemám památníky příliš v lásce, ale tenhle mi připadá jako dobrý nápad. Ukazuje škálu postojů k homosexuálům: na jednom konci škály jsou vraždy v koncentračních táborech, na druhém přijetí homosexuality jako rovnoprávné s heterosexuální orientací. A někde mezi tím jsou zákony trestající homosexualitu ještě dnes, nebo třeba názory Václava Klause na registrované partnerství.