Nadané děti překážejí [RX Diskuse]

Vrtěti zakopaným psem. Zatuhlým ministerstvem, které novým školským zákonem konečně deklaruje potřebu individuálního rozvoje žáků a zároveň šlape na krk soukromým iniciativám, jež započaté reformě pomáhají vyzkoušet u nás nevyzkoušené. Je to stále dokola: jak vysvětlíte (mimořádně inteligentním) dětem, že má ministryně vlastní dceru v elitní škole, a přitom si nepřeje, aby do elitních škol chodily i jiné děti? A že se nestydí? Jak jim vysvětlíte, že se dál nemohou učit v té báječné soukromé škole, již si rok zkusily a která jim byla ušita přímo na míru? Jak jinak než pohádkou o dobru a zlu jim přiblížit skutečnost, že páni úředníci po nekonečných "ano, ale" a opakovaném ústním "ano" nakonec na papír opět napsali své monopolní, systémové "zamítá se"?

CO NESMÍME

Je vlastně dost jedno, jestli zakladatele soukromé základní školy Cesta k úspěchu budeme vnímat spíše jako kromobyčejně náročné rodiče,

nebo rodiče s kromobyčejnými dětmi. Mít doma výjimečně inteligentní dítě, jež už v předškolním věku zahrnuje své okolí například mykologickými přednáškami a nejraději ze všeho zuřivě násobí čísla na papíře, je sice důvod k rodičovské hrdosti, ale jsou s tím časem komplikace. Takové dítě pak nechce chodit do běžné školy, protože nevydýchá nudu při hodinách matematiky. Což neznamená, že o některé není díky osvíceným učitelům dobře postaráno.
V Praze je lepších základních škol, kde se dbá na individuální přístup k dětem, údajně více než jinde. Přesto se skupinka rodičů rozhodla založit první českou základní školu pro nadané děti. Vypracovali projekt, pronajali dvě třídy, rozjeli zkušební provoz s devíti žáky a dokázali splnit všechny podmínky, jaké si na ně ministerstvo dokázalo vymyslet. A že se snažilo. Získali podporu magistrátu, protože taková škola samozřejmě zvyšuje životní úroveň místních obyvatel. Stálo je to vlastních tři sta tisíc a osmnáct měsíců práce ve volném čase včetně dovolených. Zdálo se, že ministerstvu prostě nakonec nezbude než projekt do sítě škol zařadit. Přes ústní ujištění, že se tak stane, se však vedení ministerstva přece jen v lednu definitivně postavilo na zadní. Zkušební provoz školy musel být zastaven a zklamané děti se vrátily k domácímu či normálnímu školnímu vyučování.
Proč? Náměstek Jaroslav Müllner to zdůvodnil tím, "že nechtějí zvyšovat nežádoucí selekci dětí". To nevěděli už na začátku?
Pro srovnání - například na Slovensku je už podobných institucí kolem dvaceti, my nesmíme mít ani jednu. Občanské sdružení Škola dětem, které chtělo speciální základku otevřít, teď po trojím zamítnutí (dvou žádostí a jednoho odvolání) už nemá jinou možnost než podat žalobu. Vzhledem k tomu, že ve vedení sdružení je i zdatná a osobně zainteresovaná právnička Klára Veselá-Samková, jež věc hodnotí jako porušování základních ústavních práv a svobod, mají se ministerští úředníci, kteří se za celý rok provozu školy prý nepřišli ani jednou podívat, na co těšit.

SEN O INTEGRACI

Mantrou ministerstva je integrace. Všechny děti ať se učí od první do deváté třídy především pohromadě, bez ohledu na své nadání, sociální situaci, postižení. Integrace je sociálně i psychologicky důležitý princip, ale nesmí se pod ní skrývat "nivelizace", jak říkají přístupu mnohých českých škol největší kritici. Proč asi rodiče hledají svým ratolestem útočiště na víceletých gymnáziích tak vehementně a brzy - už při přestupu na druhý stupeň. Někdy je to jistě projev jejich přílišné ambicióznosti, často ale naléhavá potřeba. Je jim divné, že tak chytré dítě škola vůbec nebaví a že nosí čtyřky. Přejí si, aby s ním učitelé diskutovali, vítali a podporovali jeho zvídavost a přizpůsobovali náplň výuky tomu, co ho nejvíce zajímá. A také - aby se ocitlo v kolektivu se sobě podobnými spolužáky, kteří ho budou motivovat a s nimiž si bude více rozumět.
Podle odborníků je školní evoluce u nás stále spíše záležitostí nadšenců a chybí jí systémová duchovní podpora shora. Základní školy se mění, leč většina velmi pomalu. V lednu alespoň vstoupil v platnost nový školský zákon, jenž obsahuje i část věnovanou nadaným dětem. Díky ní mohou konečně oficiálně přeskakovat ročníky i v jednotlivých předmětech, je možné jim sestavit individuální studijní plán. Změní to zásadně jejich postavení?
PhDr. Eva Vondráková, předsedkyně Společnosti pro talent a nadání, říká, že ano, ale že zákon ovlivní praxi jen tam, kde jsou pedagogové vzděláni v oblasti problematiky nadaných dětí. I tak se mohou vyskytnout problémy - dítě například nezapadne do kolektivu ani ve své, ani ve vyšší třídě. "Výjimečně existují i mimořádně nadaní, jejichž domovská škola umožňuje efektivnější postup. To jsou ale zatím výjimky a v praxi není dořešena návaznost další úrovně vzdělávání."
Ptám se: V jakém poměru hraje roli v obrovském zájmu o víceletá gymnázia stav základních škol, speciální potřeby nadaných dětí a přílišná ambicióznost rodičů?
"Solidní odpověď by měla být podložena solidním výzkumem," říká doktorka Vondráková. "Nic takového, bohužel, po ruce nemám. Znám hodně škol a některé jsou velmi dobré. O spoustě dalších škol se to říci nedá. To dělení se týká základních škol i gymnázií, státních i soukromých."
Podle ní se situace rozhodně nezlepší tvrzením, že úspěšnost škol kazí špatní nebo nerozumní rodiče. Bránit jejich dětem v útěku ze základních škol - to přece není řešení. Výrazně posílit potřebuje celý vzdělávací systém a problém přílišných ambicí pak vyřeší otevřená partnerská komunikace mezi rodiči a školami. Z dobré školy není proč utíkat.

POVOLILA!

I zamítnutá specializovaná základka pro nadané děti počítá s přechodem svých budoucích žáků na víceletá gymnázia. Je totiž jen pětiletá. Principem nejbližší je jí pražské soukromé osmileté gymnázium Buďánka pro děti s IQ nad 130, zřízené společností Mensa. Právě tato škola pro nadané děti, založená Evou Vondrákovou a Kateřinou Havlíčkovou a uvedená do provozu Tomášem Houškou, výrazným, revolučně smýšlejícím pedagogem, je jedním ze vzorových příkladů toho, jak přirozeně, neformálně a bez direktivní autority lze v dětech posilovat vztah k vědění, samostatné myšlení a hledání vlastního názoru. I s ohledem na případné handicapy. Nememorovat, neustále diskutovat, hrát si, prožívat. Dobrá škola není ta, co má nos nahoru, schody z mramoru a tváří se jako elitní instituce, jak si o všech víceletých gymnáziích mnozí myslí. Dokonce to může být právě naopak.
Buďánka je chudě zařízená, studenty kompletně pomalovaná. Jsou mimořádně živí a upřímní, s učiteli si tykají, chtělo by se říct: Jsou normální. Momentálně tu oslavují neuvěřitelnou novinu - v září se konečně přestěhují do větších a zachovalejších prostor. Ministerstvo po již tradičním každoročním zamítnutí totiž konečně schválilo zvýšení počtu studentů.
"Buzková to povolila! Představte si to! Ona to povolila!" křičel za mnou přes celý školní park z okna Václav Fořtík, předseda Mensy, a mával léta očekávaným orazítkovaným papírem. Představte si! Škola teď bude moci otevřít dvě třídy v ročníku po osmnácti žácích. Místo momentální jedné. Dnes tu studuje jen 136 dětí. Jenže například letos se jich do primy hlásilo sto třicet, testy jich prošlo čtyřicet a vzít mohli jen osmnáct.
Úspěch? Snad. Až základku v Břevnově povolí další ministr, bude to teprve pádný důvod k oslavě.

Mají se nadané děti oddělit od těch méně talentovaných?