Nová teorie o původu záhadné knihy: Vytvořili Vojničův rukopis Aztékové?
Vojničův rukopis, asi nejzáhadnější kniha na světě, přitahuje už sto let pozornost vědců z mnoha oborů. Tentokrát se na ní podívali společně botanik a počítačový vědec. Dospěli k závěru, že „podivné“ rostliny nakreslené v rukopisu pocházejí ze střední Ameriky a záhadný – dosud nerozluštitelný – text by mohl být nějakým dialektem aztéckého jazyka nahuatl.
Vojničův rukopis je kniha, která se prvně objevila v Praze za vlády Rudolfa II. Poté se v průběhu staletí dostala do kláštera v v italském městě Frascata, kde ji v roce 1912 odkoupil Wilfrid Voynich. Rukopis je psaný na pergamenu a plný nesrozumitelného textu a stejně nepochopitelných kreseb. Dosud se nikomu nepodařilo rozšifrovat, o co v něm vlastně jde.
Nyní vyšla v časopise HerbalGram, který vydává American Botanical Council, práce dvou amerických vědců, kteří věří, že identifikovali desítky druhů rostlin zobrazených v rukopise, mimo jiné i druh americké violky, opuncii nebo mučenku.
Botanik Arthur Tucker a informatik Rexford Talbert argumentují tím, že pokud jsou na kresbách vidět rostliny z Nového světa, je třeba hledat kořeny rukopisu v Americe. Tvrdí, že od chvíle, kdy se jim rukopis doslat do ruky je zaujalo, jak jsou kresby rostlin podobné zobrazení bylin na stránkách Badianova kodexu. Ten vznikl v polovině šestnáctého století v Mexiku a byl přeložen do latiny z originálu v nahuatlu a zahrnuje popisy a výkresy 250 bylin používaných Aztéky. (Nahuatl je jazyk, kterým hovořili Aztékové a některé příbuzné kmeny a národy. Dodnes ho používá více než milion lidí.)
Některá zobrazení rostlin se Tuckerovi s Talbertem podařilo rozpoznat jako prvním. Další byliny již dříve sice jiní odborníci identifikovali – například jako evropskou violku (macešku) trojbarevnou –, ale podle Tuckera detaily květů ukazují, že je zde vyobrazena spíše její americká příbuzná Viola bicolor.
Nová teorie také vysvětluje také některé nejasnosti. Například kresbu vypadající jako slunečnice, tedy rostlina Nového světa, o kterou se vedly již mezi badateli zabývajícími se rukopisem delší dobu spory. Vojničův rukopis totiž vznikl několik desetiletí před Kolumbovou plavbou.
Tucker a Talbert také poukazují na kresbu ryby, která má podle nich zobrazovat amerického kostlína.
Ne všichni vědci s jejich vývody souhlasí s tím, že ilustrátor mohl například jen kopírovat nějaký starší mexický rukopis. (Tady však platí námitka o stáří Vojničova rukopisu.)
České stopy
Kniha se skládá ze 120 pergamenových listů (přičemž dalších přibližně šestnáct se během let ztratilo). Kniha není velká, měřila 23,5 x 16 cm. Rukopis dostal jméno po Wilfridu Voynichovi (Wojniczovi) – americkém obchodníkovi s uměním a starožitnostmi polského původu, který knihu získal v roce 1912 při likvidaci staré jezuitské knihovny v italském městě Frascata.
Voynich byl dlouho podezírán, že rukopis zfalšoval, ale před nedávnem byla kniha datována pomocí radioaktivního uhlíku, s poměrně značnou přesností bylo určeno, že pochází z první třetiny 15. století. Tím padly teorie, že ji padělal alchymista John Dee či jeho kolega a spolupracovník Edward Kelley, mimochodem muž, který se chlubil, že jako první zaznamenal enochiánštinu, údajný jazyk andělů.
Na počátku 17. století rukopis pobýval na dvoře císaře Rudolfa II. Za jeho vlády se v Praze scházeli vědci, ale i alchymisté a šarlatáni z celého světa. Možná některý z nich tuto knihu do města přivezl a prodal. Záhada je ovšem, co se s rukopisem, o němž už nyní víme, že už mu v té době bylo okolo 150 let, dělo před jeho cestou do Prahy.
Text je doprovázen desítkami ilustrací, které ovšem – místo aby neznalému čtenáři pomohly se zorientovat – uvrhly badatele do ještě většího chaosu. Kromě podivných rostlin (možná tedy mexických), jsou zde kresby nahých žen v lázni, znamení zvěrokruhu, hvězdy a jakési alchymistické symboly.
Text, který (zatím) nejde vyluštit
Od roku 1912 – tedy více než sto let – se rukopis pokoušejí vyluštit nejlepší odborníci na šifry. Zatím se to žádnému nepodařilo. Není se čemu divit – text zdánlivě nedává žádný smysl. Přestože se vědci snažili 20 až 30 znaků, sestavených do 35 000 skupin (slov?), rozluštit pomocí nejrozličnějších metod, nikomu se nepodařilo výrazně pokročit.
Objevily se dokonce i domněnky, že celá kniha je vymyšlený, prázdný text stvořený za účelem „nachytání“ nějakého bohatého kupce – milovníka záhad a alchymie. Zdá se však, že tomu tak není.
Loni v létě totiž vědci z Univerzity v Manchesteru zveřejnili, že na základě několikaleté statistické analýzy textu si jsou téměř jisti, že slova v rukopise musí mít podle toho, jak se opakují, nějaký význam. Vyskytují se prý podobně jako v ostatních textech psaných nějakým přirozeným jazykem. Uvidíme, třeba onen dosud nevyluštitelný jazyk skutečně pochází z Mexika.
O rozluštění rukopisu se může okusit prakticky každý. Faksimile jeho stránek najdete na internetu, například i na Wikipedii.
