Canabizz: Marihuana a protidrogovka v klidu a pohodě
Když jsem ještě v roce 2000 někomu vykládal, že se nakonec dá v téhle zemi dohodnout a že tu můžou vedle sebe nenásilně koexistovat tak odlišné entity jako protidrogová policie a konopná subkultura, byl jsem za blázna. V pátek 17. září k té dohodě subkultur došlo.
Byl jsem v Thámových halách v Karlíně při instalaci naší expozice Reflex Cannabis Cupu a byl jsem spokojený. Dvanáct velkoplošných plakátů formátu A0 z dílny Jarmily Kubátové a Jakuba Požára vypadalo výborně a na diváky čekala paleta - sedm tisíc výtisků - Reflexu s výsledky naší čtenářské fotografické soutěže Akty X. Takové číslo nikdy nezestárne, a navíc si ho s chutí prohlédnou i cizinci. Tak jsem šel klidně spát.
Mnozí vystavovatelé plnili expoziční stánky přes noc, v pátek ráno toho ještě nebyla spousta dodělaného, ale jakási generální revize - prohlídka, kdy organizátor veletrhu ukazoval expozice policistům v civilu, kteří měli celou akci v rámci policejního opatření na starost, proběhla ráno v deset.
Jiří Tomaško s hrdostí policistům ukázal katalogy semen se začerněnými údaji o účinnosti jednotlivých odrůd. Uvádění údajů jako koncentrace konopí by už bylo podle stanoviska Národní protidrogové centrály bylo šířením toxikomanie, takže parta tří dívek seděla nad už hotovými katalogy s fixou a černila. Ale byla to cesta, jak najít pro obě strany přijatelnou podobu veletrhu. Policisté se dohodli s pořadateli, že když bude něco potřeba řešit, vyřeší to s jejich pomocí, a tak jeden z organizátorů šel z haly vykázat jednoho stánkaře s jointem a jinému, který si donesl vlastní letáky silně za hranou šíření toxikomanie zase řekl, aby si ty letáky sklidil a nekoledoval si o malér. To byly jediné neshody, které se musely žehlit před zahájením.
V jedenáct se oficiálně otevřely brány a začali se trousit první návštěvníci. Nejprve po jednotlivcích a párech. Já seděl u stánku, rozdával Reflexy a každého, kdo odmítal, lákal na pěkné dívčí akty. Včetně cizozemců. Dost to zabíralo, až jsem to zkusil na skupinu svalnatých mladíků, kteří se mi vysmáli s tím, že jsou gayové. Pro mne byl ten den velký svátek, a tak jsem si nesmírně užíval návštěvníky, každému jsem vnutil Reflex, a pokud síly stačily, s každým prohodil pár slov. Po jedné hodině, jak začínala návštěvnost stoupat, jsem přestával zvládat, a šel se projít. Reflexy jsem vyskládal na stůl, ať si každý nabere dle libosti. Veletrh byl impozantní, bylo tam v podstatě vše, co se z konopí dělá a vše, v čem se konopí pěstuje, čím se hnojí a v čem se kouří. Jinak samo konopí ve smyslu marihuany na pultech vystavovatelů samozřejmě nebylo, to nám zákon neumožňuje, a ani v hale samotné se nehulilo a ani nekouřil tabák. Nebyl to huličský mejdan, ale normální veletrh, kde se mezi vystavovateli standardně objevovali muži v oblecích a hostesky v super šatech či dokonce (dvě) bez šatů. V plavkách bohužel, ale aspoň něco.
K závěru dne jsem se dozvěděl, že tam jeden známý viděl mezi diváky nějakého návštěvníka prodávat jinému trávu. Hodně mě to naštvalo, a prosím proto pro oba zbývající dny Cannabizzu: Opravdu tam nechoďte kupovat a tím méně prodávat trávu, ta akce je o něčem jiném, policie ji bedlivě kontroluje, a pokud nebudete dodržovat pravidla a chovat se rozumně, může se stát, že příští rok už nebude policie k veletrhu tak vstřícná jako letos. Takže ještě jednou: jakýmkoliv prodejem či nákupem trávy ohrožujete celý veletrh!
Ale to jsou jen stesky nevrlého dědka, který na všem něco špatného najde. Jinak se na Cannabizu 99,9 procenta návštěvníků chová naprosto slušně a příčetně a policie jakbysmet. Pro konopnou subkulturu je mimořádně důležité, že na veletrh nepřicházejí jenom mladí huliči, ale desítky a desítky starších a starých lidí, kteří se rozhodli, většinou kvůli nějakému neduhu, na stará kolena žačít pěstovat. Ostatně - stánek s konopnou mastí na celou řadu zdravotních problémů na veletrhu najdete samozřejmě také, a myslím, že ne jen jeden. Hnojiv, semen, bongů a všech možných pomůcek najdete na veletrhu od desítek výrobců tisíce.
A teď se omlouvám a jdu spát, v sobotu v jedenáct už jsem zase na place. Jestli chcete podepsat Reflex s jeho letos asi nejvýraznějším výtvarným počinem, soutěží Akty X, přijďte zítra nebo v neděli mezi jedenáctou a šestou. A kdybych náhodou nebyl na stánku, počkejte pár minut, kouřím, uvnitř se nehulí. Už ani tabák, hasiči zakázali i to.
