10 nejlepších vystoupení Bolka Polívky
Valašský král a jeho problémy s Farmou v Olšanech jsou hlavním tématem aktuálního čísla Reflexu. Pojďme se podívat na to nejlepší, co Bolek Polívka v českém divadle a filmu dosud dokázal.
Pépe – 1974. Bolek Polívka hrál spolu s tehdy osmiletým Radkem Balašem scénickou báseň o přátelství klauna a malého chlapce Josefa. V autorské klauniádě prosvítal za smíchem a hravostí hlubší podtext, jeden ze základních rysů Polívkovy tvorby vůbec.
Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho – 1979. Ladislav Smoček přepsal svůj zásadní opus ze šedesátých let s ohledem na zjevení Bolka Polívky. Hru nazkoušel s herci Činoherního klubu jako agenturní představení v roce 1979, premiéra v Činoherním klubu byla v roce 1990.
Poslední leč – 1981. „Doktore, kde se tady berete, člověče boží ...“ Kdo by si nepamatoval fantazijní svět Bolka Polívky a jeho přítele Jiřího Pechy v jediné místnosti ve filmové verzi slavného představení brněnského Divadla na provázku.
Kalamita – 1981. Polívka vstupuje do širšího povědomí lidí filmem, který Věra Chytilová vyvzdorovala v kličkách normalizačních schvalovacích procesů – jistě i proto, že i na ni zapůsobilo Polívkovo kouzlo.
Šašek a královna – 1987. Slavná „manželská“ hra z Divadla na provázku ve filmovém přepisu Věry Chytilové. I když film nedosáhl síly divadelního představení, publikum mělo poprvé možnost obdivovat krásnou Chantal na velkém plátně.
Manéž Bolka Polívky(první sezóny) – 1987. Silné mimovo charisma fungovalo i v televizi, společně s pořadem Možná přijde i kouzelník šlo o „perestrojkovou“ zábavu České televize, která jako by spadla z jiné planety.
Dědictví aneb Kurvahošigutntág – 1992. Třetí společná práce Chytilové s Polívkou zraje až s lety. To, co čerstvě po premiéře vypadalo jako pokus o publicistiku šitý horkou jehlou, funguje výborně jako velice realistická zpráva o počátcích kapitalismu v Česku.
Zapomenuté světlo – 1996. Velká charakterní role, v níž Polívka ztělesnil faráře, který čelí pochybnostem o smyslu svého poslání. Herec dokázal, že i Bolek „navážno“ je velký.
Musíme si pomáhat – 2000. Další charakterní úkol, tentokrát od Jana Hřebejka. Silný příběh z okupace. Plakátový záběr Polívky tlačícího kočárek si odnášíme v našich hlavách do budoucnosti.
Podzemní blues – 2011. Šéf dnes již zrušeného Pražského komorního divadla Dušan Pařízek vylovil stárnoucího Mistra pro hru rakouského skandalisty Petera Handkeho. Mistr byl výborný!
