I mistr Tesař se někdy utne. Reakce na diskuzi ke článku Český fotbal za komunismu
I mistr Tesař se někdy utne. Ale tentokrát přináší vskutku unikátní dokument o novém majiteli Slavie, šejku Abu Sírovi.
Dlouho ke mně jako k novináři nikdo nebyl tak systematicky vlídný. Totiž v jednom se umírněnější diskutéři („ty hajzle, ty sešívanej ubožáku“) s těmi radikálnějšími („my tě pověsíme, ty ideologická zrůdo“) shodli (asi aby mě dojali k slzám): že si ode mě předtím, než si přečetli mou glosu Český fotbal za komunismu: Milujte Spartu jako stranu a vládu! sem tam něco rádi přečetli. Ale tomu je teď konec, „ty bulvární frustráte“.
Z nadávek se člověk oklepe a mávne rukou, ale pokud je schopen hygienické sebereflexe (což my Reflexu musíme, skládáme z toho zkoušky), musí čas od času připustit, že udělal chybu, dokonce že byl za naivního hlupáka. Bolí to, ale lze to unést.
Jenomže (!), zmýlená neplatí! Ten článek je Rukopis zelenohorský, fake, nikdy v novinách zřejmě nevyšel, čili mé konstrukci chybí východisko. Omlouvám se všem, kterých jsem se dotkl.
O. K,. sparťani, sorry, sypu si popel na hlavu, sežral jsem lógr, skočil jsem na špek, zavřete oči, odcházím a hrdě sjíždím kabinou zpátky na čtrnácté místo v ligové tabulce. V tuto chvíli tam patřím a budu tam tak dlouho, dokud někdo nezorganizuje nějaké smysluplné záchranářské práce. A vůbec mi nebude vadit, když slávistické hráče budou tahat v takových těch kapslích po jednom. Hlavně aby bylo koho tahat.
