Odstartoval seriál Terapie, nejlepší televizní projekt posledních dvaceti let
Karel Roden v rozhovoru pro Reflex o seriálu řekl: „Na Terapii jsem strávil pět a půl měsíce života. Asi pětadevadesát natáčecích dnů. Bylo to mé nejdelší natáčení a nejspíš taky nejtěžší.“
Na začátku byl izraelský seriál Be Tipul, ten pak převzali Američané a vznikl In Treatment (u nás ho před časem dávala ČT2), teď je tu česká Terapie. Že to není původní námět? To v tomto případě není absolutně žádná ostuda. Předloha tu funguje podobně jako text divadelní hry, který byl seškrtán a upraven podle potřeb nového „souboru“ a nastudován jiným režisérem.
Pokud jde o látku tak kvalitní a ambiciózní jako v případě Terapie, je vlastně obdivuhodné, že si na ni někdo troufl. A je logické, že to byla právě kabelová televize HBO, jež si může dovolit být velkorysá a upřednostňovat kvalitu před prvoplánovým honem na diváka. Ačkoli právě z kvality se může rodit divácká atraktivita, což je ovšem fakt, s nímž se obvykle při tvorbě seriálů nepočítá (v komerčních televizích většinou a v té veřejnoprávní se kvalita do hry bere často jen v počáteční fázi, pak se vytratí neznámo kam).
Model Terapie je vlastně velmi jednoduchý: jeden terapeut, pětice pacientů. V pondělí se chodí ze svých vztahových problémů vyzpovídat zdravotní sestřička Sandra, v úterý dochází voják Igor, kterého sužují traumata z války v Afghánistánu, středa patří mladičké gymnastce Lindě, ve čtvrtek je tu manželský pár a v pátek jde na terapii sám terapeut, protože je to taky jen člověk. Vzniká tak pět příběhů, pět dějových linií, z nichž některé se protnou, a všechny je spojuje postava terapeuta. Je to jednoduchá šablona, jež perfektně funguje, pokud se umí dobře naplnit.
Tady posloužily původní texty, s nimiž tým scenáristů (Iva Klestilová, Robert Geisler, Marek Najbrt, Ben Tuček a Petr Zelenka) pečlivě a velmi citlivě pracoval – každý z nich upravoval a psal díly jedné postavy, někdy se původní scénář přepisoval minimálně, jindy zásadně. Podstatné je, že výsledek je přesvědčivý, že se potkáváme s živými lidmi, kteří otevírají skutečné, leckdy velmi bolestné problémy. Zapomeňte na instantní seriálové vztahy a umělohmotné postavy, jež lze opláchnout ve vlažné vodě a libovolně použít dál, Terapie je o lidech z masa a kostí, kteří mluví o vztazích, o sexu, o rodině, o životě, o smrti … Velmi otevřeně, někdy i krutě, prostě přirozeně a lidsky.
Sama terapie – jejíž pravidla a principy se v seriálu důsledně dodržují, neplavou na vodě a jsou podloženy realitou a praxí – je vlastně jen záminkou k tomu, aby se otevřela intimní a choulostivá témata a nahlas se o nich hovořilo. Leckdy to může být velmi dramatické, jindy dojemné, občas díky hercům a kvalitnímu scénáři i vtipné a ironické. Přitom stále sledujeme dva, případně tři lidi, jak sedí v místnosti a povídají si. Ta půlhodina uplyne nesmírně rychle a člověk má pocit, že by téhle „terapie seriálem“ snesl klidně větší dávku.
O kvalitním scénáři, na němž to celé stojí, už řeč byla, sám by ale neobstál — funguje díky dobře vedeným hercům, a díky filmovému vizuálnímu pojetí se navíc proměňuje i v atraktivní podívanou (výbornou práci odvedl kameraman Alexander Šurkala). Pořád jsme v jedné místnosti (občas se z ní na chvilku odskočí do exteriéru, ale tyhle „výlety“ jsou vcelku zbytečné), relativně se toho mnoho neděje, občas někdo odejde na záchod, někdo si nalije kávu. Přesto tu přeskakují jiskry.
Obsazení Karla Rodena do role terapeuta Marka se zdá být jako sázka na jistotu, ve skutečnosti je to pro herce spíš protiúkol — poprvé hraje empatického člověka, který sám není středobodem dění, ale musí se soustředit na své protihráče. Ti jsou velmi spolehliví jako Táňa Pauhofová nebo Aňa Geislerová, ale leckteří překvapí. Třeba Martin Hofman v roli ironického chlapíka, jenž se dokáže citově naprosto rozložit, nebo mladá Michaela Doubravová jako dětsky působící, ale ve skutečnosti předčasně vyspělá Linda a také Lukáš Hejlík coby namachrovaný, drsný voják, který svou suverenitou a arogancí maskuje slabost a bezradnost. Tenhle ansámbl střídavě dirigovali Petr Zelenka, Marek Najbrt a Jaroslav Fuit, kdy a kdo nepoznáte, ladí to pořád stejně dobře.
Terapie k vám domů nepřijde zcela sama a automaticky, člověk ji musí chtít vidět, a tím pádem mít ten příslušný kanál, tedy „domácí kino“. V tom případě může na terapii docházet každý všední den od osmi večer, případně si může vybrat: pokud ho nejvíc zaujme Linda, může televizi zapínat jen ve středu, pokud Igor, pak v úterý atd. Nebo si lze dát o víkendu pět dílů najednou, každopádně si rezervujte čas na devět týdnů dopředu, Terapie má totiž 45 dílů a každý stojí za to.
TERAPIE ČR 2011
Režie: Petr Zelenka, Marek Najbrt, Jaroslav Fuit
Hrají: Karel Roden, Táňa Pauhoufová, Lukáš Hejlík, Aňa Geislerová, Martin Hofman, Michaela Doubravová, Kamila Magálová, Klára Melíšková
Distribuce v ČR: HBO
Premiéra: 10. 10. 2011
