Zvítězila rozkoš! Designérka Anna Marešová získala cenu za silikonové sexuální pomůcky
Nestává se často, aby se erotické, chcete-li sexuální pomůcky staly předmětem celostátního ocenění. Tohle tabu prolomila designérka ANNA MAREŠOVÁ (31), která byla minulý měsíc oceněna Národní cenou za studentský design 2011 za svůj set z lékařského silikonu Whoop-De-Doo.
Porota ve zdůvodnění k ceně mimo jiné uvádí, že vás vybrala proto, že jste projevila velkou odvahu při výběru a zpracování tématu. Mně se jeví, že odvahu spíše projevila porota.
Určitě! A toho si také moc cením. Ale prý jsem naplnila především bodová kritéria ohledně designu, ergonomie, inovativního řešení, prezentace a dalších požadavků, které musí vítězný návrh splňovat. Je pravda, že jsem nad tím strávila poctivý rok práce.
Dozvěděla jste se o ženských sexuálních pomůckách něco, co jste nevěděla?
Už jen to, že se například v době antického Řecka používala pomůcka zvaná olisbos (řecky umělý penis – pozn. autora), která měla tvar mužského penisu. Na výrobu se užívalo hlavně dřevo, kůže, kosti nebo parohy zvířat a účelně sloužila k sexuálnímu uspokojení.
V renesanci se poprvé objevuje výraz dildo (diletto neboli rozkoš) a později byl olisbos postupně doveden k dokonalosti. Jeho pozdější francouzské označení „godemiché“ se od svého pravzoru odchýlilo. Umělý penis byl rozšířen o zařízení umělé ejakulace. Na konci údu byl v podobě skrota (šourku) váček naplněný tekutinou, jež po zmáčknutí vytékala. Jako umělý ejakulát se obvykle používalo teplé mléko. Některá „godemiché“ byla opatřena řemínky, kterými si žena umělý penis připevnila ke svému klínu. Díky tomuto upevnění mohla uspokojit jinou ženu mužským způsobem. Tato technika se nakonec používá dodnes. Označuje se anglickým termínem „strap on“.
Se vznikem strojů v období průmyslové revoluce pak dilda začala vibrovat. S těmi vůbec prvními, nepřenosnými poháněnými párou přišli gynekologové, kteří jimi léčili ženskou hysterii. Později, s elektrifikací domácností, se vibrátory začaly zmenšovat. Získaly tvar jakéhosi fénu, šlo tedy o malé přístroje, jež byly běžně propagovány jako prostředky ke zlepšení zdraví žen. Ovšem pouze do dvacátých let minulého století, kdy se tento přístroj objevil v pornofilmu a nálepka erotické pomůcky dodnes přetrvává.
Z osmdesátých let si pamatuji německé katalogy typu Otto, kde hned za dámským spodním prádlem ležíval vedle paní v helmě na trvalou vibrátor. Maminka na mé zvídavé otázky jednoduše odpovídala, že se snad jedná o masážní přístroj. K nám pak masívně dorazila tahle vlna až v devadesátých letech v podobě nevkusných erotických shopů. Z mého pohledu jde o vnímání erotiky ne zrovna hezkým způsobem. Naštěstí v posledních řekněme pěti letech začaly vznikat specializované společnosti, jako například švédská firma Lelo, založená partičkou kluků, kteří chtěli koupit své kamarádce legrační dárek, a když přišli do sexshopu, zjistili, že většina vibrátorů vypadá příšerně. Následně si založili firmu a záhy se stali jednou z nejexkluzívnějších značek na trhu.
Dotkla jste se tématu, jež zpravidla provází stud.
Možná už jsem teď maličko otupělá, ale ze začátku jsem se na některé hodně naturalistické pomůcky nemohla ani podívat. I proto jsem se rozhodla jít od naturalistického designu co nejdál, myslím, že se nejedná o náhražku, ale o pomůcku, která slouží, tedy od slova pomáhat. Nemám ambici v tomto případě napodobovat přírodu, což ostatně ani nejde. Podobné věci zpravidla vypadají směšně. I proto jsem se snažila vyrobit něco užitečného, milého a příjemného. Původně jsem se chystala udělat jen vibrační vajíčka a Venušiny kuličky, jež mám ostatně z dnešního setu nejraději, mimochodem napomáhají k posílení dna pánevního. Jenže kamarád mi jednou řekl, že prý musím vyrobit i vibrátor, že bez toho to přece nejde.
Pomohl vám poslední rok strávený studiem erotických pomůcek s uvědomováním vlastní sexuality?
Hodně jsem to řešila ve vztahu k sobě. Ale i když jsem nikdy nebyla typem náruživé uživatelky, ve skříni jeden klasický divný vibrátor byl. V průběhu studií jsem nakoupila a vyzkoušela různé věci, které mne zajímaly. Hodně mi pomohl dotazník, jejž jsem připravila, abych si ověřovala svůj názor – celkem na mé zvídavé otázky odpovědělo přes pět set lidí, v podstatě stejný počet mužů i žen. A vyšel mi zcela jiný tvar, než je běžné. Jak jsem již říkala, svou roli hraje ergonomie a přitažlivost. Snažím se, aby mé věci byly uživatelsky milé a příjemné a je jedno, zda se jedná o sexuální pomůcky, nebo o tramvaj.
Důležité je, aby daná věc byla vyrobena ze správného materiálu, aby co nejdéle vydržela, aby bylo možné ji opravit. Nechtěla jsem se přizpůsobit dnešním trendům, kdy se spousta věcí dělá tak, aby vydržely dva dny po záruce a už se nedaly opravit. Když se věc udělá dobře, může vydržet třeba sto let, a to mě těší! A o tom by užitkový design měl být.
