Kmotři budou ještě silnější! Americký novinář Erik Best často ví lépe než my sami, co se v Česku skutečně děje
Když letos v březnu vypukl hon na lobbistu Romana Janouška, řekl v televizní debatě, že stejnou pozornost by měla média věnovat i vlivnému právníkovi Miroslavu Janstovi. Americký novinář Erik Best (50) sleduje českou politiku a byznys už dvacet let a o poměrech, jež tu panují, mluví často mnohem otevřeněji než jeho čeští kolegové. Teď varuje před nástupem diktatury.
Jako první jste přišel s dnes už obecně přijímaným konceptem rozčlenění hlavních českých mocenských skupin, jimž jste dal název pět rodin. Kdy vás to napadlo?
Myslím, že jsem o tom začal přemýšlet koncem roku 2009. Tehdy začínalo být jasné, že dochází k přeskupování moci. Pochopil jsem, že má-li se tu situace zlepšit, musí impuls přijít právě od lidí, kteří v Česku ovládají ekonomiku a politiku. Samotný název Pět rodin pochází z filmu Kmotr. Mezi mafiánskými skupinami v tom snímku zuřil boj, až se skoro všichni pozabíjeli. Hlavní kmotr Corleone proto svolal schůzku hlavních mafiánských rodin, jichž je v tom filmu pět, pod nimiž fungují přidružené skupiny. Corleone se pak ptá, jak je možné, že něco takového dopustily, že to zašlo tak daleko. Říká jim, že jednají nerozumně a musí začít brát v úvahu, že když chtějí vydělávat víc peněz, pak musí pracovat v lepším prostředí. Na základě této scény midošlo, že politici nejsou těmi, kdo rozhodují, že jsou to byznysmeni. A když budou pokračovat stejným způsobem, pak to skončí pro všechny špatně. Tehdy jsem ovšem moc nevěřil, že si vážnost situace uvědomují. Možná jsem to tehdy ještě ani nenazval pěti rodinami. Ale byla v tom i jistá dávka optimismu, že by mohli přijít na to, jak nevýhodné je pro ně totálně vyždímat stát. Když ho naopak nechají trochu dýchat, pak na tom budou ve výsledku všichni lépe.
Opravdu to pochopili?
Nepochopili to zcela. Dnes probíhá ještě tvrdší boj o území než dřív. Ale objevili se menší hráči, což je shodné s příběhem Kmotra, kteří začali ukousávat z trhu patřícího dosud jen největším kmotrům. Proto kmotři pocítili potřebu stanovit nová pravidla a zbavit se „kmotříčků“, jimž narostlo sebevědomí. Skandál kolem Romana Janouška je součástí tohoto procesu. Bude odstraněn, protože to je výhodné pro velké hráče.
Aspiroval Janoušek na účast v první kmotrovské lize?
Samozřejmě nevím, o co usiloval. Ale mohu vyloučit, že by se mu povedlo se tam dostat. Určitě pro to nemá dostatečně pevný základ. Nemá svou finanční skupinu, nemá doly, nemá plynovody, nemá dostatečnou ekonomickou páteř. V tom je právě rozdíl mezi velkými a menšími kmotry. Ti druzí jsou jen takoví kšeftaři.
Oni si dokonce sami někdy říkají šmelináři.
Asi to tak je. To slovo má pro vás zřejmě větší význam než pro mě, protože to pochází z komunistických dob. Prostě jsou to lidé, kteří si z nějakého kšeftu vezmou provizi a samozřejmě mají nějaké firmy. Avšak srovnávat to s majetky těch největších kmotrů zkrátka nelze.
Ale když nemohli vstoupit do první ligy, čím pak mohli kmotry ohrozit?
Jenom tím, že zabírali určité území. Ubírali z tržního koláče. A Česká republika se v tomto ohledu zmenšuje, protože je tu méně peněz. Všichni musí šetřit, ale ti nahoře se uskromňovat nechtějí. Naopak chtějí své zisky zvyšovat. Teď je také dobrá doba pro expanzi. Kdo zabere určitou část trhu, obsadí ji na hodně dlouho. My jsme měli v Americe podobné situace. Třeba prohibici. Byl to zákaz motivovaný nábožensky, morálně, ale ve skutečnosti se konsolidoval trh s lihem. Místo tisícovek malých firem jich najednou bylo jen pět, možná deset. Odehrávalo se to však na větším území. V Česku by výsledkem podobné konsolidace bylo ještě méně firem. Tak rozumím i současným událostem v České republice.
Není hlavním výsledkem činnosti lidí, jimž říkáte kmotříčci, paralýza státní správy?
Určitě. Myslím, že si sami připravili vlastní zničení. Vůbec nepochopili, co dělají. Nevybudovali si žádný čistý byznys, jen své špinavé peníze. A to je destruktivní. Nevzniká z toho nic produktivního. A když už ani ten destruktivní byznys nefunguje tak, jak by měl, pak se z nich stává jednodušší terč. Kdyby se bývali chovali racionálně, pak by byli méně chamtiví a z části peněz postavili něco trvalejšího. To tu dělají však jen kmotři.
Mohou ovšem kmotři fungovat bez pomoci všemožných kmotříčků, kteří ovládají „své“ politiky a s jejich pomocí i velkou část státní správy? Nevznikne nová struktura nových kmotříčků?
Dojde-li k odstranění vrstvy kmotříčků, nebo alespoň jejich části, bude nakonec systém fungovat lépe. Hlavní kmotři nepotřebují jednat na úrovni kmotříčků. Asi se otevře část kmotříčkovského trhu, ale bude tady zároveň tlak ze strany veřejnosti, aby se nic podobného neobnovilo. Kmotříčci budou zranitelnější. Na místní a na krajské úrovni se to pročistí, ale na národní úrovni se upevní moc kmotrů. Státní rozpočet bude spravován jiným způsobem než doposud, mnohem více budou protežováni největší ekonomičtí hráči. K tomu může napomoci i nový zákon o veřejných zakázkách. Ochrání největší hráče a ze hry vyřadí hráče menšího významu. Náznaky už teď vidíme v konkursních řízeních.
Kde vidíte rozdíly v postavení hlavních ekonomicko-politických rodin v České republice?
Když říkám pět rodin, je to jen můj pohled. Řadím tam PPF, Pentu, J&T, KKCG a u Zdeňka Bakaly je to trošku složitější s pojmenováním. Společnost NWR je kotovaná na burze, ale co je firma BXR, která v ní drží podíl, to nikdo netuší. Asi je to Zdeněk Bakala. Všechny tyto skupiny však lze označit za širší rodiny. Je to dobře fungující systém, kde se možná rozhoduje jeden člověk, ale tento člověk nemusí vše vykonávat a hlídat. Například Andrej Babiš je silný hráč číslo šest či sedm, jenže nemá dostatečně silný aparát. Určitě má své lidi, ale je to typický mikromanažer, což je proti dalším velkým hráčům veliký rozdíl. Třeba Zdeněk Bakala disponuje širokou skupinou lidí, kteří podporují jeho myšlení, je to skoro hnutí. Ze všech nejsilnější je však bezesporu investiční skupina PPF. Na druhé místo řadím Pentu, ale jen proto, že Bakala tu netráví tolik času a své impérium tak nehlídá. Na další místo řadím J&T. Karla Komárka a jeho KKCG jsem z velké pětky málem vyloučil, ale pak se s PPF pustil do ovládnutí Sazky. Jsem rád, že jsem ho nevyřadil.
Někteří z kmotrů říkají, že J&T už vlastně patří do impéria PPF. Je ještě J&T samostatná skupina?
Ano, ta otázka je legitimní. Stejně tak je teď nedávným skandálem na Slovensku trochu oslabená Penta. Nejmenší přehled však máme o tom, co dělá Karel Komárek. Určité věci známe, například angažmá v Sazce. Ale neznáme další aktivity. Záhadné je i rozdělení f rmy mezi jednotlivé rodinné větve, jež před lety zvládl překvapivě snadno a zůstal velmi silný i po něm. Další samostatnou kapitolou je Pavel Tykač. Toho považuji za solitéra. No a pak jsou tu ČEZ. Je to významná společnost s obrovskou mocí, ale pořád je to státem ovládaná firma, jejíž šéf může být kdykoli odvolán. To jsme ostatně viděli na příkladu Martina Romana. Naproti tomu Kellnera či Bakalu nikdo vyhodit nemůže. V případě společnosti ČEZ však vidím potenciální spojení s PPF, a to podle mě zatím nebylo příliš rozkryté ze strany novinářů. Až teď vidím první náznaky. Podle mě by se PPF těžko stala významným hráčem v energetice, kdyby tam nebyla nějaká spolupráce ze strany společnosti ČEZ.
Patří ještě někdo mezi tyto velké hráče?
Možná bych tam ještě zařadil Radovana Vítka. Kvůli tomu, jak velký majetek spravuje. A kvůli tomu, že je schopen se s dalšími velkými hráči spojit a pracovat s nimi na nějaké velké transakci. Samozřejmě nevíme, jak přesně to dělá, jak si může dovolit platit obrovské částky za nákup majetku, když trh s nemovitostmi je v hluboké krizi.
Opravdu směřujeme k diktatuře?
Nevíme, zda to bude diktatura benevolentní, či autoritářská. Ale už vidíme, že Evropská unie vyžaduje stále větší moc. V různých zemích instaluje premiéry, obsazuje křesla v čele centrálních bank. Některé země už řídí centrální bankéři. Svým způsobem to už je autoritářský systém. Ten, kdo chápe, co se děje, na to chce být připraven.
ERIK BEST. Narodil se v roce 1962 v Severní Karolíně. Vystudoval zahraniční vztahy na Georgetown University, rusky se naučil na Middlebury College ve Vermontu. V roce 1987 získal titul MBA na University of North Carolina v Chapell Hillu. V roce 1991 přicestoval do Prahy, seznámil se se svou dnešní manželkou Ditou a začal vydávat anglicky psaný monitoring denního tisku Fleet Sheet, jejž dodnes prodává firmám a dalším zákazníkům. K tomu později přidal volně šířený každodenní komentář Final Word. Kromě angličtiny a ruštiny plynně ovládá ještě češtinu a francouzštinu. Má čtyři děti, hraje tenis.
Celý rozhovor si přečtěte v Reflexu 31/2012.
