Jdeme s dobou, vzkazuje Olympic a točí 3D klip
Vysočany, ospalé sobotní ráno, srpen 2012. Důchodce s pytlíkem na exkrementy hypnotizuje kandelábr, na který jeho teriér už dvě minuty v kuse nerušeně močí. Pak ticho rozčísne zvuk elektrické kytary: Olympic to rozjel přímo v jednom z místních bytů.
"Už jsem si myslel, že nás nic nečeká, a vidíte, na starý kolena blbneme s mladýma filmařema 3D kamerama," okomentoval frontman skupiny Petr Janda fakt, že ke svému padesátému výročí natáčejí trojrozměrný klip.
Režisér, producent a scenárista Marek Dobeš se navíc video k songu My už jiný nebudem rozhodl pojmout jako průlet půlstoletím jejich existence, a rozpoutal tak hotové manévry. Sehnat rekvizity k pěti různým dekádám nebyla legrace, vypomoci musel fanklub, nadšenci z Facebooku i fundus FAMU. Ještě šílenější se však ukázal být nápad sezvat všechny členy Olympiku. Včetně bývalých.
"Například Pavel Chrastina nebyl dlouho k zastižení, už jsme měli vymyšlený náhradní plán. Dorazil nečekaně v závěrečný den natáčení, a tak jsme museli improvizovat přímo na place," popisuje jedno z "dramat" Dobeš. Tomu se nakonec podařilo do obrazu dostat nejen všechny živé i neživé ex-olympiky, ale i odkazy na veškerá řadová alba skupiny. "Už se těším se, až je budou fanoušci jedno po druhém odhalovat," říká. "My měli na klipy vždycky smůlu, povedl se snad jen jeden či dva. Marek by nám mohl napravit reputaci," doplňuje Janda na konto autora filmu Kajínek.
Ten kvůli natáčení spí už několik dní mezi kabely a rekvizitami: jako nejvhodnější místo k realizaci se totiž ukázal být jeho vlastní byt. "Potřeboval jsem prostor, který se dá snadno přestavovat a moc nestojí. Já sám navíc na Olympiku vyrůstal a pro desky a plakáty tak nemusím daleko," ukazuje Dobeš na hromadu elpíček. Z jeho archívu ostatně pocházejí i "véháesky" vyrovnané od podlahy ke stropu.
"Tvoří pozadí ke scéně, v níž se vnadná slečna snaží marně upoutat pozornost videomaniaka. Podaří se jí to až za pomoci kazety s Olympikem," líčí jednu z point filmař, jehož kariéru odstartoval snímek Choking Hazard. Tento první český "zombíkovský" horor stál mimochodem také na úplném začátku spolupráce Dobeše a Jandy.
"Marek mě před šesti lety pozval na svůj šílenej film, byli v něm samí myslivci a upíři. Netušil jsem, co si o něm myslet, teda kromě toho, že herecký výkon "IZZI" Izaiáše z Dogy byl otřesný. Řekl jsem si ale, že režiséra musím osobně poznat," chechtá se rocker, jenž měl mít původně v Choking Hazard dokonce i písničku. Nestalo se tak jen proto, že ji nestihl složit. "Teď jsme si to vynahradili," říká.
Mrtví, živí, současní i "ex"
S nabídkou na společný klip přišel Dobeš ještě v době, kdy Janda o songu k půlstoletí Olympiku začínal teprve přemýšlet. "Markovy klipy se mi líbily, tak jsem kývl. Musel ale půl roku čekat, než nějaký složím," vrací se Janda na začátek letošního roku. Dobeš pak sepsal scénář, v němž kolem současné kapely plyne čas a prostřednictvím hraných scének se v něm připomene sedm klíčových alb. "Vymysleli jsme si systém, v němž souběžně existuje současnost a minulost. Skupina v aktuálním složení tak může vstoupit do děje z let minulých a taky se nepřímo setká s bývalými kolegy," líčí autor.
Každý výjev je navíc volně propojený s názvem konkrétního alba: rok 1985 s deskou Kanagom doprovází etuda s lepením tapet, přebal o tři roky starší desky Když ti svítí zelená zase "maluje" malíř přímo na place. A nechybí pochopitelně ani populární želva. "S paní Pacákovou, která nám dala svolení animovat ikonickou kresbičku z alba, jsme vymysleli i to, jak do klipu dostat jejího manžela. Nebylo to snadné, ale podařilo se," dodává režisér. Výsledek jeho srpnového snažení bude mít premiéru v říjnu, kdy také odstartuje narozeninové turné Olympiku.
PETR JANDA: NERAD OBTĚŽUJU
Písničkou My už jiný nebudem! oslaví Olympik padesát let na hudebním poli. "Jsme starý dědkové, ale to neznamená, že nejdeme s dobou," komentuje frontman kapely Petr Janda fakt, že videoklip k songu nasnímaly 3D kamery.
Už jste se viděl s 3D brýlemi?
Teprve mě to čeká. Doufám, že to bude lepší pohled, než když se vidím placatý.
Je velký rozdíl hrát před kamerou s trojrozměrným snímáním?
Ani ne, spíš si uvědomuju, jak výrazně se za dobu, co jsme v šoubyznysu, proměnil způsob práce. Vezměte si, že já ještě před deseti lety natáčel klip na klasický film, a teď se tu pitvořím před objektivem, který sotva vidím, jak je malinkatý. Dějiny kolem nás pádí vážně rychle, přesně jako v tom našem klipu
Nedomluvil jste si s režisérem i nějaký celovečerní film?
(rozesměje se) Nevím, jestli bych byl zrovna pro Marka nějaká výhra.
Jen mě překvapuje, že jste si nikdy nechtěl vyzkoušet film.
Mě natáčení obecně moc nebaví. Ale teď jsem si náhodou zrovna v jedno střihl: Tomáš Magnusek mě obsadil do komedie Jedlíci, jsem tam za takovýho producenta, který se v hotelu setká se starým tlustým kamarádem. V podstatě ztvárňuju sám sebe.
Měla jsem na mysli spíš klasičtější filmovou postavu. Co třeba takový James Bond, lákal by vás?
Jenom to ne, mám vyloženě negativní vztah ke střelným zbraním. To už radši ti zombíci, které má rád Marek. Kdepak, když užm zahrál bych si radši nějakýho stárnoucího sekáče. Clint Eastwood, Belmondo, to jsou pro mě vzory.
Muzikál by vás nebavil?
Mám scénář k rokenrolovému muzikálu, ale jestli ho někdo natoří, to netuším. A ani se tím moc nezabývám. Muzikály mi nejdou, úspěch nemají a trápím se s nimi. Napsat dvacet písniček není jen tak, to jsou dva roky života
Co vaše vzpomínková kniha?
Bude velká. Myslím formátem. (smích) S textem už jsem hotový, bude mít padesát kapitol, psaly se mi překvapivě lehce. Zato probrat se archívem s fotkami, to mám za trest.
Že by nostalgie?
Houby, leze mi to na nervy! Jsem hrozně nesystematický člověk, něco někam položím a za minutu nevím, kde to je. K tomu musím bojovat s technikou, jeden večer si něco nahraju na "flešku" a ráno nic, soubor vymazán. Muka!
Na takové věci přece musíte mít lidi.
Když já je hrozně nerad obtěžuju,víte?
