Byznys pro holčičky. Českým modním bloggerkám kraluje Pavlína Jágrová, neteř slavného hokejisty

Před několika týdny si Pavlína Jágrová splnila svůj velký sen. Jak sama říká, sen životní. „Jednoho dne jsem dostala od H&M zprávu, že se u nich mám zastavit. Prý mi chtějí něco důležitého sdělit,“ vypráví dobře nalíčená vysoká hnědovláska. Když dorazila do pražského showroomu švédského textilního řetězce, řekli jí, že pro ni mají pozvánku na výlet do New Yorku. „Háemko jednou za čas spolupracuje se světoznámými návrháři, tentokrát to byl Maison Martin Margiela. A na uvedení jeho kolekce mě firma pozvala,“ říká.

Z České republiky firma vybrala dvě bloggerky. Pavlínu a Nikolu Pospíšil Šikovou, která má svůj blog NikaChic.com. „Ona je trochu starší, takže má jinou cílovku než já,“ vysvětluje Jágrová. „Nejspíš nás vybrali proto, že se oblékáme ve stylu, který je Margielovi blízký. A také asi kvůli návštěvnosti našich blogů. Je totiž docela vysoká.“

Vysoká návštěvnost znamená, že blog Pavlíny Jágrové denně navštíví asi osm tisíc lidí. Velmi však záleží na tom, jak často na svůj blog vkládá nové příspěvky. „Když přispívám denně, přijde se podívat těch osm tisíc lidí. Pokud však s novými příspěvky polevím, návštěvnost trochu klesne,“ říká Pavlína. Zatím největší denní návštěvnost zaznamenala, když se na její blog přišlo za jediný den podívat dvanáct tisíc uživatelů.

Přehlídka v ruině

V Americe Pavlína Jágrová nebyla poprvé, ale tentokrát to pro ni bylo „jako sen“. Firma ji pozvala na čtyři dny. Z toho sice dva dny zabrala cesta, ale i tak si výlet pochvaluje. „Přiletěli jsme v pondělí odpoledne a ten den byla na programu už jen večeře. Ráno jsme šli na prezentaci s návrháři a mohli si prohlédnout kolekci,“ popisuje Jágrová své zážitky. Poprvé v životě se v New Yorku setkala i s hlavní návrhářkou H&M Margaretou van den Boschovou. Ale ještě větším zážitkem byl pro českou bloggerku výhled z 25. patra hotelu, kde se prezentace konala. „Hned jsem si to všechno nafotila a dala na svůj blog,“ říká.

Následující den dostaly dívky volno a večer šly na hlavní akci. „Vůbec jsem nečekala, že to bude takové. Když se řekne fashion show, čekáte, že to bude uhlazené a lesklé, hlavně aby všechno šlapalo. Ale tohle bylo ve staré, skoro rozpadlé budově. Mělo to úžasnou atmosféru. Kolekci navíc neprezentovali na modelkách, ale na tanečnicích. O všem jsem pak napsala na svém blogu. Bylo to úžasné. Tolik stylových lidí na jednom místě jsem nikdy předtím neviděla,“ rozplývá se Pavlína, jež si předem dobře naplánovala, co si vezme na sebe. „Měla jsem to rozmyšlené a snažila se, aby to bylo v Margielově stylu.“ A tak si vzala kožešinu a minimalistické šaty bez tvaru. O všem pak napsala na svém blogu.

V průběhu svého newyorského pobytu také zaznamenala, že lidé chodili na její blog častěji než obvykle. „Kontrolovali ne jednou, ale třeba i třikrát denně, jestli jsem tam už dala něco z New Yorku,“ říká. A také se víc ptali. „Chtěli vědět, jak jsem se tam dostala, jestli jsem pro to musela udělat něco speciálního a jak by se tam mohli dostat oni.“

Inspired by Lookbook

Módních blogů jsou dnes na českém internetu stovky, možná dokonce tisíce. Ale Pavlína Jágrová patří do velmi úzké skupiny dívek, jež mají šanci svůj koníček proměnit v zaměstnání. Jak je patrné, podařilo se jí už navázat spolupráci s řetězcem H&M, ale na jejích stránkách jsou i loga značek Converse, Levis’s a Lancôme.

H&M je však v tomto ohledu nejdál. „Spolupracují s několika českými bloggery, které zvou pravidelně do svého showroomu a tam jim ukazují nové věci. My o tom pak samozřejmě píšeme,“ vysvětluje Pavlína. „Občas třeba dostaneme i něco na sebe.“

Lidé z H&M ovšem na bloggery nijak netlačí a nenutí je, aby dárky na svém blogu čtenářům ukazovali. „Když však člověk dostane hezké oblečení, chce se v něm ukázat,“ říká bloggerka. „A hlavně je dobré, že si můžeme vybrat, co z těch věcí chceme. Takže nám neurčují, co si máme vzít. Sice to tak dělá spousta jiných firem, ale H&M ne. Proto s nimi spolupracuji nejradši.“

S H&M začala Pavlína Jágrová spolupracovat letos v lednu. Předtím o ní napsali v časopisu Elle. „Dělali něco s kosmetickou firmou Lancôme a pozvali si mě tam. Vlastně jsem jim dělala v jednom čísle jejich tvář,“ říká a dodává, že v té době také zaznamenala na svém blogu největší návštěvnost.

S kým bude spolupracovat, si velmi obezřetně vybírá. „Mám pocit, že mnohé firmy se snaží ty holky zneužívat. Vidí jen možnost, jak si zadarmo zajistit propagaci svých výrobků,“ říká Jágrová, která se nebojí nabídku odmítnout, a podle svých slov to dělá často. „Někdy mi pošlou tak nesmyslné podmínky, že na e-mail ani neodepisuju.“

Recept na úspěch 

To všechno se naučila za pouhé dva roky. Nejdřív sledovala módní fotografie uživatelů serveru lookbook.nu, jejž v dubnu 2008 založila tehdy čtyři­advacetiletá Kaliforňanka Yuri Leeová se svým přítelem Jasonem Suem. Představovali si, že vytvoří světovou virtuální galerii pouliční módy, kam si budou moci uživatelé vystavovat fotografie svých outfitů. A to se jim také povedlo. Během dvou let se na Lookbooku zaregistrovalo padesát tisíc uživatelů, návštěvnost vyšplhala na necelé dva milióny uživatelů měsíčně a hitem se stal skutečně po celém světě. Především mezi lidmi kolem dvaceti let.

Dnes má Lookbook milión registrovaných členů a měsíčně stránky navštíví čtyři milióny lidí, kteří si prohlédnou více než sto miliónů stránek. Když psal na podzim roku 2009 o serveru ekonomický týdeník BusinessWeek, jenž dnes patří do mediálního impéria newyorského starosty Michaela Bloomberga, nadepsal svůj článek: Kdo potřebuje Condé Nast? Generace Y si vytvořila vlastní módní platformu. Na tomto místě je třeba dodat, že Condé Nast vydává světoznámý módní časopis Vogue.

Právě na Lookbooku narazila Pavlína na několik českých uživatelů a zjistila, že mají i své módní blogy, jimiž se nechala inspirovat. „Chvíli jsem je sledovala a řekla si, že to zkusím také. Líbilo se mi, že mohu někoho inspirovat,“ říká. Svůj blog spustila v únoru 2010.

Když se Pavlíny Jágrové zeptáte, jak se z ní za tak krátkou dobu stala nejznámější česká fashion bloggerka, odpověď nedostanete. „To bych také ráda věděla,“ směje se. Ale pak začne vyjmenovávat důležitá pravidla módního blogování. „Zřejmě se jim líbí, jak se oblékám. Ale asi jsem se jim dokázala přiblížit i jinak. Mám takový nositelný styl, nosím kousky, které si oni mohou koupit v obchodě. Nenosím nic kýčovitého, nic výrazného. A hlavně jim odpovídám na jejich dotazy, snažím se k nim být vstřícná.“

Komunikovat se čtenáři je dnes asi pro módní blog to nejdůležitější. „Nevím, jestli znáte Formspring,“ ptá se Pavlína opatrně. Když přikývnu, že jsem o diskusním serveru formspring.com už slyšel, začne znovu vysvětlovat. „Založila jsem si tam fórum, kde mi mohou anonymně položit jakoukoli otázku. To je velký klíč k úspěchu.“

Práce na jejím blogu jí denně zabere asi tak dvě až tři hodiny. K tomu je ovšem třeba připočítat i obchůzky obchodů. „To je také důležité. Protože mám přehled, co se právě prodává, mohou se mě moji čtenáři na ledacos zeptat. Jestli jsem třeba něco neviděla v obchodě nebo jestli jim nemohu poradit, co se k čemu hodí a kde to lze sehnat.“

Módní blog přivedl Pavlínu Jágrovou k jasnému zaměření studia. „Rozhodla jsem se, že budu studovat marketing, protože se to k mému blogu hodí a mohlo by mi to v budoucnu pomoct,“ vysvětluje. Byznys si zatím představuje tak, že bude na svém blogu nabízet reklamní prostor. „Reklama je dneska všude, máte ji i v televizi a kdekoli v novinách, přesto je lidé čtou a pořád si je kupují, pořád koukají na televizi. Líbilo by se mi, kdyby to tu fungovalo jako v zahraničí a člověk by se mohl blogem živit,“ vysvětluje. První peníze si už přitom Pavlína Jágrová svým blogem vydělala.

Zatím je to jen v řádu tisícovek korun měsíčně, ale to by se mohlo brzy změnit. „Myslím, že do dvou let by i u nás šlo se blogem uživit,“ říká Jágrová a v této souvislosti mluví o vzniku bloggerské komunity, jež by společně prodávala reklamní prostor. V tu chvíli se však zastaví a do vyprávění se jí už moc nechce. Právě na vzniku takovéto reklamní agentury totiž právě pracuje. „Nezlobte se, ale nic konkrétního už radši říkat nebudu,“ omlouvá se. Každopádně je jasné, že projekt se narodil před pár týdny v letadle na trase do New Yorku, kam spolu bloggerky vyrazily na pozvání H&M.

Loli z New Yorku

Pětadvacetiletá stylistka a modelka Loli je jiným typem bloggerky než Pavlína Jágrová. Ale i její cesta k blogu byla víceméně náhodná. „Nejdřív jsem sledovala nějaké blogy a pak jsem se dočetla, že zemřel Alexander McQueen, což byl můj oblíbený návrhář. Tak jsem si řekla, že si také založím blog,“ říká dívka s občanským jménem Lenka Laněová. Ze svého blogu však neplánuje udělat prostor k prodeji reklamy pro módní řetězce. „Móda je moje práce. Bloggeři jsou většinou lidé, kteří něco dělají a pak se k tomu ještě občas vyfotí na blog. Jenže já jsem modelka stylistka. Takže všechno, co dělám, je nějak spojeno s módou. Proto se mi zdá, že blog je přirozenou součástí mé práce,“ vysvětluje.

Součástí blogu thLoliLand.com je tak i rubrika Ze života modelky, v níž Loli popisuje své zážitky z focení či z přehlídek. „Vím, že někteří lidé chodí na můj blog jen kvůli těmto příběhům,“ říká Loli, pro niž je blog i reklamou. „Občas mi přijde e-mail od někoho, kdo si mě chce najmout jako stylistku,“ říká a dodává, že její konkurenční výhodou je i to, že hodně cestuje. „Mám tak na módu trochu jiný pohled než někdo, kdo je pořád tady,“ vysvětluje studentka Anglo-American College v Praze.

Pokud jí však vyjdou plány, v Praze už dlouho nezůstane. New York jí učaroval natolik, že se tam chystá přestěhovat. Už teď tam tráví několik měsíců v roce. Jako modelka totiž před rokem získala ve Spojených státech dvouleté pracovní povolení. „Rok už mi uplynul, takže se toho snažím co nejvíc využít,“ říká dívka, kterou práce v Americe bez problémů uživí. Přitom si uvědomuje, že modelingem se donekonečna živit nemůže. „Ale stylingem ano,“ dodává pohotově. „Plynule mi to navazuje. Teď jsem třeba v Čechách dělala styling od rána do večera. A když cestuju, dělám spíš modeling.“ 

Také Loli potvrzuje, že když přijde na práci s bloggery, je H&M v Česku nejdál. „Občas to takhle funguje i v showroomech jiných značek tohoto typu. Třeba Lindex, F&F nebo další značky v nižších cenových úrovních. Ale jinak je to slabé,“ říká bloggerka a pohrává si s prstenem navrženým Alexanderem McQueenem, jehož fotografii před pár dny vystavila na svém blogu. Občas se tak na ni obracejí i zahraniční firmy, jež v Česku zastoupeny nejsou. „Přesto mi třeba nabídnou, že si z jejich stránek mohu něco objednat a použít na svém blogu. Jde jim o to, že jejich internetový obchod je dostupný i z České republiky.“

Výhodou Lenky Laněové však je, že svůj blog píše česky i anglicky, takže kromě českého publika má čtenáře i v cizině. Měsíčně ji podobným způsobem osloví tak pět až sedm firem. Na rozdíl od Pavlíny Jágrové však zatím Loli žádné peníze v hotovosti od nikoho neinkasovala. „S tím jsem se ještě nesetkala,“ říká. Skeptická je i k tomu, že by čtenáři na blogu reklamu tolerovali. „Když na vás vyskáče pětadvacet reklam, tak se vám to moc líbit nebude,“ odhaduje.

Blogísky a osobnosti

Zásadní zlom, jenž by z českých módních blogů udělal výdělečný byznys, zatím nepřišel. „Obchody a showroomy si nás začaly všímat, ale pořád je to slabé. Těžko odhadovat, zda se to vůbec někam posune,“ říká Lenka Laněová, podle níž je důležité, aby byl blogger osobností. „V Americe je teď populární blog Man Repeller. Vede ho ženská, které je už přes třicet. A to mi tady, v Česku, chybí. Blogování je tu věc náctiletých holčiček, jež si jdou do háemka koupit lak na nehty. Já jim to neberu, je to super, ale nevidím v tom žádnou opravdovou inspiraci. Kdežto blogy lidí s nějakou osobností a stylem inspirací být mohou. To v patnácti nedokážete, i kdybyste chtěla. V tom jsou v zahraničí mnohem dál než my.“

Problém je však podle Loli i v tom, že v Česku se lidé na blogování o módě dívají skrz prsty. „Jasně, je tu spousta mladých, kteří si řeknou: Tak si založíme blogísek. A spousta dalších lidí z toho má legraci. Ale kritizovat nestačí. Mluvila jsem o tom třeba s Yasmin Hejdukovou, majitelkou módní galerie, jejíž blog bych ráda četla. Ale ona ho psát nechce, protože se na to prý necítí. Přitom má styl, osobnost, má ráda značky, které nejsou tak main­streamové. Myslím, že se na to necítí, protože v Česku je to bráno jako něco infantilního.“